Závislá na lásce a hlavně na NĚM. Signály, že partnera nemilujete, ale jste na něm toxicky závislá

Závislost na čemkoli není zdravá. O té na prášcích, alkoholu, drogách, automatech, nakupování nebo třeba na jídle se mluví dost často. Ale závislost na partnerovi je pořád tak trochu tabu. Navíc se často zaměňuje za lásku, na níž přece není nic špatného.

O tom, že být závislý na drogách je životu nebezpečné, asi nikdo nepochybuje. Ale na pomyslné dno vás může dostat i závislost na lásce. „Závislost je něco, bez čeho prostě nemůžete být. Nemůžete žít. Nemůžete volně dýchat. Nemůžete se radovat. Nemůžete fungovat. Nemůžete se smát. Nemůžete nic. Všechny myšlenky se točí okolo předmětu vaší závislosti, ve dne v noci, váš život je doslova řízen vaší závislostí,“ vysvětluje životní kouč Aleš Kalina. A vlastně je jedno, zda je předmětem vaší nezvladatelné touhy lahev vodky nebo živá bytost. Obojí má neblahý vliv na váš život. „Začnete ztrácet své zájmy, názory, svobodu a nakonec to dojde tak daleko, že ztratíte sami sebe,“ popisuje Kalina.

>>>Závislost na sexu? Podle expertů je to doopravdy nemoc

Zdravý a láskyplný vztah se pozná podle toho, že v něm dokážete vyjádřit svůj názor, i když se s tím partnerovým neshoduje, vytváříte kompromisy, jednoduše jste dvě autonomní jednotky, jež se milují, nikoli jedna duše ve dvou tělech, kdy se jedna zákonitě musí stále přizpůsobovat.

V takovém případě nejde o lásku, ale o závislost. A tohle jsou signály, že svého partnera ani tak nemilujete, jako jste si na něm vytvořily závislost.

Možná jede váš protějšek na služební cestu, nebo si prostě chce vyrazit s kamarády na víkendovou chlapskou jízdu. A vy máte chuť křičet „ne, nenechávej mě samotnou, nechci být bez tebe“. Nejspíš to nakonec neuděláte, ale možná se nevyhnete jízlivým poznámkám typu „zjevně je ti líp s kamarády než se mnou“. Nenápadně v něm budujete výčitky svědomí, že vás tu nechává…

Nejhorší je to ale ve chvíli, kdy skutečně odjede. Nevyužijete ten čas k něčemu, co by vás bavilo, na co třeba normálně nemáte čas (nejdete s kamarádkou na pokec, nedočtete knížku, co vám už měsíc leží na nočním stolku…), ale vaše myšlenky stále utíkají k němu. Kontrolujete telefon, jestli nenapsal, pročítáte staré zprávy, co vám poslal, možná mu píšete, abyste iniciovaly kontakt. Ani to, co vás normálně baví, si bez něj nedokážete užít – večírek s přáteli je najednou o ničem, protože po vašem boku nesedí on.

Jakoby veškeré vaše konání a chování mělo jediný cíl – udělat ho šťastným. Protože jinak by vás mohl opustit, najít si jinou…

Tohle nastavení pak způsobí, že vše děláte jen s motivací potěšit toho druhého. Vaříte jídla, která miluje on (i když vám moc nechutnají), večer koukáte na film, co se líbí jemu (i když vy tenhle žánr nesnášíte), jdete s ním na horskou túru (i když kopce vás ničí). A když přijde třeba otrávený z práce? Můžete se přetrhnout, abyste mu zvedly náladu, a i když jste samy unavené a měly jste den blbec, jeho trápení je na prvním místě.

Jednoduše celé své já potlačujete na úkor jeho a jeho spokojenosti, obětujete samy sebe, své potřeby, touhy a přání.

Na vaši esemesku odpověděl až po hodině. Nezvedl vám telefon. Zdržel se v práci a přišel o dvacet minut později, než je obvyklé. Jakmile nereaguje hned, zachvátí vás panika, nejistota a obavy – je na mě naštvaný, už mě nemiluje, podvádí mě – to jsou myšlenky, které vám v tu chvíli začnou vířit hlavou. Že měl pracovní schůzku, byl u lékaře, nebo prostě jen obyčejně neslyšel telefon? To vás ani nenapadne, a když vám to pak vysvětluje, stejně mu ve skrytu duše moc nevěříte.

Je to především známka vašeho nízkého sebevědomí, které si vlastně neustále zvedáte všemi projevy náklonosti od vašeho partnera. A pokud nepřichází, nebo mají zpoždění, děsí vás to.

Není řeč o velkých životních rozhodnutích, ty většina lidí činí v souladu a po poradě se svým partnerem. Řeč je o každodenních maličkostech typu „mám si vzít bundu, nebo mi bude stačit mikina?“ či „měla bych zkusit jógu, nebo spíš pilates?“ Pokud nejste ani tahle nedůležitá rozhodnutí schopny činit, aniž byste to konzultovaly s partnerem, je to závislost. A ta už vás připravila o schopnost rozhodovat o svém životě i na té nejbanálnější úrovni…

Ve zdravém vztahu si lidé vzájemně stanovují určité hranice. Ale vy si žádné hranice nestanovujete, bojíte se, že byste tím partnera naštvaly. A tak, i když nesnášíte jeho vousy v umyvadle, nikdy mu to nevytknete, nikdy ho nepožádáte, aby je po sobě spláchnul. Jenže tohle neustálé ignorování vlastního nastavení vede jen k dlouhodobé frustraci, vyčerpanosti a vyhoření.

Závislost na partnerovi není jediný druh nezdravého vztahu. Tohle jsou Jasná znamení, že žijete v toxickém vztahu, který vás nenaplňuje, ale ničí. Jak je poznáte?