Manžel prosází každý měsíc celou výplatu! Půjčil si i peníze od dětí z pokladničky. Prý to dělá pro nás

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, byla bych ráda za vaši radu. Jsem vdaná 18 let. Můj manžel vždycky tíhnul k sázení na sport. Ze začátku sázel v kamenných obchodech. V posledních letech sází online. Bohužel jsem musela přistoupit k tomu, že jsem si před třemi roky udělala svůj vlastní bankovní účet. Od počátku manželství jsme měli jeden společný.

Nyní je situace taková, že manžel prosází každý měsíc celou výplatu. Máme ještě hypotéku, kdy částka je čtyři tisíce. Z mého účtu platím jídlo a vše, co se týče našich dvou dětí (jsou na druhém stupni ZŠ). Bohužel musím za manžela platit všechny platby. On mi to každý měsíc, až dostane výplatu, vrátí. Takhle žiju už tři roky a nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Navíc si půjčil peníze od dětí z pokladniček, kdy částka přesáhla již padesát tisíc.

Každý měsíc mi tvrdí to samé: že sází pro nás, abychom se měli dobře. Já mu vždy řeknu, že mu peníze již nepošlu, ale pokaždé mi to nedá, neboť se bojím, že přijdeme o dům nebo nám vypnou elektriku. Takže peníze pošlu a vše je „v pohodě“. Nevím, co mám dělat. Prosím o radu. Děkuju. Lucie

Milá Lucie, po osmnácti letech manželství je pochopitelné, že nechcete udělat unáhlené rozhodnutí a manžela jednoduše „odepsat“. Z vašeho dopisu ale mám pocit, že už nejde jen o problém se sázením. Jde o to, že váš manžel už několik let přenáší důsledky svého sázení na vás a na vaše děti.

(A teď, v závorce, vám sdělím, že jelikož moje žena vede na své klinice stacionáře pro závislé, setkávám se s gamblery docela dlouho a docela intenzivně. Chci vám naznačit, že se manžel musí léčit, že to samo nepřejde).

Takže zpět k dotazu. To, že vám každý měsíc vrátí peníze, které jste za něj zaplatila, může vytvářet dojem, že je vlastně všechno v pořádku. Není. On utratí celou výplatu, vy zaplatíte hypotéku, jídlo, děti a další výdaje, on vám peníze vrátí a další měsíc se všechno zopakuje. Vznikl systém, který může fungovat jen proto, že vy ho každý měsíc zachraňujete.

A teď je ten systém ještě o úroveň dál. Manžel si bere peníze z pokladniček vašich dětí. Padesát tisíc korun už není „pár korun na sázku“. Je to velmi vážný signál.

Argument, že sází „pro vás, abyste se měli dobře“, bych vůbec nepřijímal. Kdyby to byla pravda, musel by jeho způsob hospodaření vést k tomu, že se máte lépe. Jenže podle vašeho popisu se máte lépe pouze tehdy, když vy jeho finanční rozhodnutí následně opravíte. To není společné budování rodiny. To je přenášení odpovědnosti.

Rozumím ale vašemu strachu. Když vám manžel řekne, že nemá na hypotéku nebo elektřinu, těžko ho necháte jen tak být. Máte děti, dům a obavu, co se stane. Jenže právě tento strach vás drží v pasti. Vy už dnes nejste v situaci, kdy manželovi občas pomůžete. Vy jste se stala pojistkou jeho sázení.

Proto bych na vašem místě přestal řešit, jak manžela přesvědčit, aby nesázel, a začal řešit, jak ochránit sebe a děti.

Začněte tím, že oddělíte svoje peníze od jeho. Žádné další půjčky, žádné posílání peněz na jeho účet, žádné zalepování jeho dluhů. Ne proto, abyste ho potrestala, ale jednoduše proto, aby konečně pocítil skutečný důsledek svého jednání. Současně bych si zjistil přesný rozsah jeho dluhů, půjček a sázek a měl jasno v tom, jaké finanční závazky skutečně existují.

A hlavně bych mu položil jednu jednoduchou otázku: „Co konkrétně jsi ochoten udělat se svým sázením, aby se tohle už neopakovalo?“

Žádné „slib mi, že nebudeš sázet“. Žádné „zkusíš to omezit“. Potřebujete konkrétní kroky. Pokud je sázení mimo jeho kontrolu, je namístě odborná pomoc. A pokud ji odmítne, je to pro vás informace.

Vy sama nemusíte čekat, až se manžel rozhodne problém řešit. Můžete si najít pomoc už teď. Například finančního poradce, dluhovou poradnu nebo odborníka na závislostní chování.

A ještě jedna věc. Vaše děti by neměly nést žádné následky za to, že jejich otec prohrává peníze. Peníze z jejich pokladniček bych považoval za hranici, přes kterou už nejde jen mávnout rukou. Pokud jim je manžel vzal, musí je vrátit.

Možná teď máte pocit, že když mu peníze přestanete posílat, všechno se zhroutí. Já si ale myslím, že se potřebujete podívat na opačnou možnost: Co když se nic nezmění právě proto, že se nic změnit nemusí?

Manžel už tři roky ví, že může celou výplatu prosázet, a přesto bude zaplacená hypotéka, elektřina, jídlo i potřeby dětí. Nemusí se rozhodnout přestat, protože systém zatím funguje.

A jestli chcete něco změnit, přestaňte přemýšlet, jak ho přimět, aby přestal sázet, ale začněte zachraňovat sebe. To je podstatný rozdíl.