Skoliosexuál a demisexuál: Víte, o koho jde? A nejste to náhodou i vy sami?

Ještě před padesáti lety byste při vyslovení „lesbička“ dostali doma facku, že byste chytli druhou o zem. Dneska je toto pojmenování pro homosexuální ženu naprosto běžné, a s nadsázkou bychom mohli říct, že tak trochu nudné – už to totiž není jen o lásce opačného, nebo stejného pohlaví. Lidí s různorodou sexuální identitou je mnohem více. Víte, kdo je třeba queer nebo demisexuál?

„Queer“ zní jako někdo opravdu vznešený, na úrovni. Přitom na začátku dvacátého století se tak označovali homosexuálové a mělo to vyjadřovat něco ve smyslu divného, zvláštního, výstředního. Dnes se toto označení vrací, ale už ne tolik pejorativně, pojmem „queer“ má zastřešovat všechny, kteří nechtějí být škatulkováni pouze jako homosexuálové nebo heterosexuálové. Queer jsou vlastně všichni, jejichž sexuální identita se těžko řadí do jakýchkoliv tabulek a jejichž orientace nebo gender není úzce vyhraněn.

Pokud potřebujete najít výmluvu pro to, že vám věrnost a láska pouze k jedné osobě nic neříkají, pak se klidně můžete považovat za polyamorního jedince. Ostatně jako to dělá filantrop Karel Janeček. Takoví lidé nemají problém mít nejen sexuální, ale i emoční vztah s více lidmi naráz. Často si ale stanovují svá pravidla, aby jim to vzájemně fungovalo. Polyamorní lidé mohou klidně chodit s monogamními. Problém je, že ne všichni monogamní s tím budou zřejmě souhlasit.

Když se řekne skoliosexuál, někomu možná naskočí jako asociace sloveso skolit, nicméně nemá to s tím nic společného. Skoliosexuál je člověk, kterého přitahují transsexuálové a tací, u kterých mizí rozdíly mezi jednotlivými pohlaví, tedy nemusí být vždy na první dojem úplně jasné, zda jde o ženu, či muže.

Ačkoliv někdo oslovení asexuál používá jako nadávku, tito lidé za to nemůžou, prostě se tak narodili. Neznamená to ani, že by ženská byla frigidní. Asexuál je člověk, kterého přitahují další osoby, které se mu líbí třeba i po estetické stránce a touží po tom mít s nimi vztah, ale ne ten sexuální.

Demisexuál zní jako ideální partner. Takový člověk totiž necítí sexuální přitažlivost k někomu cizímu, nedokázal by pravděpodobně mít sex na prvním rande, ke styku potřebuje city, musí toho druhého znát. Tedy zvyšuje se tím pravděpodobnost, že by se někde na party „nezapomněl“. Nicméně nevylučuje to možnost, že se citově zainteresuje jinde.

Dalo by se říct, že pansexuál je nejtolerantnější člověk na světě. On se totiž dokáže zamilovat takřka do kohokoliv. Neřeší, zda jde o muže, ženu, transsexuála, homosexuála. Jde mu o člověka jako takového, o jeho osobu, do které se může zakoukat a se kterou může mít vztah. Nemyslete si tedy, že by šlo o promiskuitního jedince, který se dokáže oddávat sexu s kýmkoliv, na koho zrovna narazí.

Jestli dopředu tušíte, že aromantik vám nikdy nezasype postel květy růží a nezazpívá sonátu pod okny, máte pravdu. Aromantici neumí dělat romantická gesta, jako je třeba i taková malichernost, jako vzít partnerku na večeři. To ale neznamená, že by nedokázal oddaně milovat a své partnerce zajistit šťastný vztah, může být vnímavý, ochotný. Jen na ta gesta není. A pozor – neplést s leností! Ne každý muž je nutně aromantik.

Máte s těmito sexuálními identitami zkušenosti?