Terapie mezi jehličím: Vykoupejte se v lese

Měsíce strávené ve stínu koronaviru napáchaly své. Stres, únavu a vyčerpání si zažil asi každý. Zatímco se téměř celý svět zavřel, jedno místo zůstalo otevřené: lesy. Učili jsme se znovu chodit do přírody a vnímat drobnosti, které hladí po duši. Mimoděk jsme tak vlastně podstoupili lesní terapii, která je v poslední době velkým hitem.

Terapie lesem, terapie v lese, lesní terapie, anglicky forest bathing (doslova lesní koupel), japonsky šinrin-joku. Všechny tyto názvy označují jednu jedinou aktivitu: trávení času v lese, na měkkém mechu, mezi stromy, s jehličím zmáčeným deštěm, s rozehřátou a voňavou smůlou, s borůvkami a lesními jahodami.

Moderní trend v podstatě objevuje něco, co naši předci dělali přirozeně, jen na to jde z vědecké a psychologické perspektivy. Vychází z předpokladu, že lesní zeleň má pozitivní účinky na naše zdraví. Lidé, kteří tráví více času v lese, jsou méně nemocní, šťastnější a lépe zvládají stres.

Šinrin-joku se rozšířilo z Japonska do celého světa a neexistuje univerzální návod, jak v lese čas trávit, aby se umocnily pozitivní účinky. O to je to lepší – nemusíte přemýšlet, zda vše děláte správně. Stačí jen jít, být a dýchat!

Japonci se zabývají účinky lesa na fyzické i psychické zdraví zcela seriózně v řadě výzkumů. Vědec Yoshifumi Miyazaki, který o lesní terapii napsal několik knih, říká, že forest bathing pomáhá zvýšit oslabenou imunitu a prospívá celkovému uvolnění těla i mysli. Přispívá i ke snížení krevního tlaku, a to už po patnácti minutách mezi stromy.

Podle zastánců lesní terapie stačí jen dvě hodiny týdně v lese, abyste zpomalili a snadněji se odstřihli od všech technologií, informací a sociálních sítí, které vás dnes a denně zatěžují. V důsledku pak může mít chození do lesa i přínos pro vaše vztahy, protože zlepšuje komunikaci, soustředění a náladu.

Další výzkumy zase poukázaly na lepší propojení s okolním světem. Svůj podíl na tom má i to, že v lese nic nemusíte – kontrolovat e-mailovou schránku, být ve střehu, co zas bude chtít šéf, partner nebo děti. V knize „The experience of nature: A psychological perspective“ uvádějí autoři Rachel a Stephen Kaplanovi kontrast klidné přírody a přebytku informací, které lidem brání umět být v přítomnosti.

Není nic snazšího, než si teorii a vědecké závěry odborníků ověřit v praxi českého lesa. U nás jsou ideální podmínky. I z velkých měst to bývá kousek do lesa. Jen pro pořádek, lesnatost v České republice je nějakých 34 procent, jsme sice trochu pod průměrem Evropské unie, ale to proto, že nejvyšší lesnatost mají skandinávské státy, kde plocha lesů je kolem 70 procent.

Možná ten „svůj“ les už máte, možná rádi poznáváte nová místa. Lesní terapie nemá svá striktní pravidla. Nemusíte cvičit (stačí ujít jen pár desítek nebo stovek metrů), chodit bosi, ani meditovat. Můžete však zkusit zapojit svoji mysl a být přítomní (mindfulness). Co tedy v lese dělat?

Cokoli vás napadne. Choďte. Stůjte a hleďte do stromů. Dívejte se, jak si slunce hledá cestu mezi korunami a zbarvuje mech. Dýchejte a vnímejte vůně nebo zvuky lesa. Klidně si na chvíli sedněte na pěkný pařez nebo kámen a zavřete oči, les možná změní svoji atmosféru. Trhejte borůvky, vypijte si kafe nebo čaj z termosky… A pokud se nebojíte, bez okolků si v lese na chvíli zdřímněte. Můžete i tančit, obejmout stromy nebo jen tak pozorovat lesní svět. A nejlepší na tom je, že v lese je dobře v horku i v dešti – pokaždé je to jiné.

Také teď máte chuť vstát od počítače a jít do lesa? Zrelaxujte od monitoru alespoň oči.