Hlavní obsah

Uštvaná matka: Tak mi odvedli syna. Ale byl to boj!

Foto: Marie Bartošová

Můj syn je tak šikovný, že ho přijali do první třídy!

V poslední době probíhají zápisy do prvních ročníků základních škol. I my jsme se zúčastnili a stejně jako pro ostatní rodiče budoucích prvňáčků, i pro nás se tento zážitek stal nezapomenutelným.

Článek

Již mnoho týdnů předem jsme se na tento den poctivě připravovali. Dle kritérií „co vše musí dítě znát“ jsem sestavila synovi seznam úkonů, které postupně plnil. Například prostorovou orientaci jsme nacvičili velmi jednoduchým způsobem. Jelikož je číslo dvě velký jedlík a stravuje se v podstatě velmi pravidelně jako kojenec, zhruba co dvě hodiny, považovala jsem jídlo jako ohromnou motivaci a ideální cvičební pomůcku. Schovala jsem mu tedy snídani v prostorách našeho bytu a nakreslila jsem mu jednoduchou mapku pomocí šipek, která vedla k nalezení potravy.

Poté, co týden chodil do školky hladový a po cestě okusoval polystyrenové polstrování své autosedačky, s levou či pravou stranou už problémy neměl. Po doplnění některých dalších základních vědomostí o sluneční soustavě, logaritmických funkcích a demografii České republiky jsme byli připraveni.

Nastal den D. S pětilitrovým demižonem slivovice jako úplatkem, který jsem propašovala v příruční kabelce, jsme se přidali k jiným stejně nadšeným rodičům, kteří nervózně přešlapovali ve vestibulu základní školy. Vzorně upravené děti neméně vzorně upravených rodičů, jejichž poslední články prstů již byly napůl odkousané, polykaly na sucho a vyděšeným pohledem pozorovaly schody, po kterých se co čtvrt hodinu spustilo dolů odvedené dítko.

Jen číslo dvě vypadalo normálně. Jakmile zahlédlo u kamaráda, který „to“ už měl za sebou, malý pocukrovaný koláč, jeho srdeční tep se značně zvýšil a veškeré vědomosti zapomněl. Není divu. Jeho detektor čehokoli, co jen prolétlo kolem cukrové řepy, hlásil červenou.

Jakmile si pro nás přišla paní učitelka, odebrala mi syna a mířila si to s ním do třídy, kde na něho čekaly první úkoly. Číslo dvě odmítalo sdělit své příjmení. Nevím, zda tuto informaci zapomnělo kvůli vidině koláčku, nebo to bylo nervozitou, ale kdyby ho na místě rozkrájeli, nedostali by to z něj. Důležité však je, že věděl, že žijeme na planetě, která sice neví, jak se jmenuje, ale je to ta stejná, kde před miliony let žili dinosauři, kteří už ale vymřeli, protože je smetl meteorit. Kam se hrabe znalost příjmení na vědomosti o následku dopadu kosmického tělesa na naši planetu.

Po chodbě prošlo další dítě s koláčem. Číslo dvě začalo chrlit matematické vědomosti jako Isaac Newton, aby urychlilo postup z třídy do třídy a ve finále ke stolu s koláčky. Paní učitelka ho chválila, aby mu dodala sebevědomí, na svůj velký papír udělala poslední fajfku, podala číslu dvě medaili ze zápisu a vypustila ho k jeho vytoužené potravě.

Pamatuji si den, kdy odvedli mého bratra k povinné vojenské službě. Máma brečela a svírala v rukou pytel s jeho osobními věcmi, který přišel poštou. Nedostanu poštou vůbec nic, ale cítím se stejně.

Mého malého syna, který od svých dvou let místo „špinavý“ říká „špivaný“, mi odvedli do světa, ve kterém se z něj stane velký kluk.

A co vy, už to máte taky za sebou?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.