Zapomeňte na rohlík se šunkou. Dejte dětem do školy na svačinu krabici se „stavebnicí“.

Co dát dítěti do školy, aby svačina neskončila po návratu domů nedotčená? Otázka, kterou před začátkem školního roku řeší nejeden rodič. Nestačí totiž jen něco zabalit do krabičky. Svačina by měla být pestrá, výživná, praktická a především taková, kterou dítě skutečně sní. Pomoci může překvapivě jednoduchý trik: rozdělit jídlo na malé porce a dát dítěti možnost samo si vybrat, na co má zrovna chuť. Inspiraci přitom můžeme hledat v Japonsku, kde má podobné servírování jídla dlouhou tradici.

Zatímco dřív se hledělo na to, aby dítě jednoduše „mělo svačinu“, dnes se rodiče snaží rozluštit rébus, aby dítě mělo svačinu, kterou bude mít chuť sníst. Protože jen taková svačina má smysl. Na tuhle hádanku už naštěstí existuje odpověď: dětem často chutná to, co je zároveň baví a na čem se sami můžou podílet. Právě proto jsou poslední roky tak populární svačinové boxy. Plastové nebo nerezové krabičky s přihrádkami uvnitř udělaly z otravné svačiny smysluplnou zábavu. Pro děti i pro rodiče.

Inspirací pro pestré svačinové krabičky byly japonské bento boxy. Dnes je známe hlavně jako jeden ze způsobů servírování jídla v japonských restauracích. Ale bento box je prastarý způsob, jakým si Japonci balili jídlo s sebou do práce, na cesty nebo právě do školy. Systém několika oddělených přihrádek byl užitečný k tomu, aby jídlo i po delší cestě stále působilo esteticky, jednotlivé komponenty pokrmu si zachovaly svou chuť, strukturu i vzhled. Také to jednoduše skýtalo jasný přehled o tom, kolik čeho v krabičce je. A strávník nemusel mít pocit, že by jeden pokrm měl sníst – logicky – najednou, jídlo si mohl rozložit na několik částí.

Tyhle principy přebírají i svačinové boxy do školy. Jsou přehledné a jídlo je v nich úhledně rozdělené. To přináší další bonus: dítě si může samo zvolit, co si zrovna dá a jak jednotlivé kousky zkombinuje. Dokonale to zapadá i do současných trendů ve výchově, které vedou k samostatnosti a schopnosti se rozhodovat. Každopádně se svačina dostává z kategorie „vcelku otravná povinnost“ do kategorie „zábava a hra“. Svačina v boxu funguje jako stavebnice, dítě může samo podle své vůle zkoušet, které kousky jídla do sebe dobře zapadají a dají se spojit.

Na rodičích samozřejmě je, jaké „kostičky“ na hraní dítě do krabičky dostane. To umožňuje mít dost dobrý přehled nad tím, aby byla krabička skutečně vyvážená a výživově smysluplně poskládaná. Tedy aby v ní byly bílkoviny, vláknina i sacharidy. Vůbec to nemusí být složitý rébus a souboj s kalkulačkou a kalorickými tabulkami. Stačí si vyzkoušet pár kombinací a pak je obměňovat. Každopádně možností je takřka nekonečno. Může se začít třeba s celozrnnými krekry, do další přihrádky přidat pokrájený tvrdý sýr, pár plátků šunky, kolečka okurky, kousky jablka, borůvky a něco malého sladkého. Do boxu se dá pokrájet i řízek od nedělního oběda, přidat kousky kuřecího masa od večeře nebo malý jogurt či jogurtový nápoj.

>>>Dobrůtky během dne, striktní zákaz sladkostí. Zásadní chyby, které dělají rodiče ve výživě dětí

Správnou výživu svých dětí dnes řeší spousta rodičů. Ti už se se svačinovými boxíky sžili, když do nich připravovali dětem jídlo na procházky nebo pobyty na hřišti. Krabičky pak provázejí dítě celé dětství a v novém prostředí mohou fungovat i jako psychická podpora. Něco důvěrně známého, kousek domova, který si dítě nese s sebou někam, kde to ještě dobře nezná. Boxy mohou být užitečné i pro děti, které jsou v jídle vybíravé. Ze začátku mohou být v boxu jen dvě tři oblíbené suroviny, postupně se pak přidají další.

Větší děti si zase můžou boxy do školy připravovat samy a potrénovat se v kombinování chutí, vnímání jednotlivých surovin a v tom, jakou makroživinu v krabičce reprezentují. Užitečná je tabulka různých kombinací surovin, která může jako nápověda viset na lednici. I díky ní pak nebude sestavení boxu trvat déle než mazání a obkládání pečiva.