Mužům slibovala lásku, místo ní je vraždila. Zabila i vlastní děti. Jak to bylo s Belle Gunness

Belle Gunness se narodila v Norsku v roce 1859 jako Brynhild Paulsdatter Størseth. Bylo jasné, že v tamní chudé vesničce ji velké životní štěstí nečeká. A mladá Belle chtěla od života víc, mnohem víc. Proto se sebrala a odjela do Ameriky.

Tam chtěla najít spokojený život, prožít si svůj vlastní americký sen. Nakonec se ale její život proměnil v děsivý příběh ženy, která zavraždila desítky mužů a život zřejmě vzala i svým dětem.

V roce 1884 se Belle vdala. Vzala si Madse Sorensona, muže, s nímž už měla čtyři děti a páté si adoptovali. Žili obyčejný život. Nebyli sice žádní boháči, ale na normální spokojený život to stačilo.

V roce 1894 si spolu koupili obchod s cukrovinkami v Chicagu, ale ten moc nevydělával, spíš byl prodělečný. Když o rok později shořel, byla to spása – pojišťovna manželům vyplatila pojistku, která sice nebyla nijak závratná, ale do rodinného rozpočtu přinesla alespoň nějaké peníze.

Pak ale přišla první rána. V roce 1896 zemřela jejich několikaměsíční dcera Caroline, a to na akutní kolitidu (zánět tlustého střeva). Další miminko, syn Axel, zemřel na stejnou nemoc v roce 1898.

I když obě děti měly životní pojistku, nikdo nepochyboval, že žádné peníze nemohou zdrcené matce vynahradit smrt jejích dětí. Že kolitida má podobné projevy (silné křeče v břiše, zvracení, horečka a průjem) jako otrava strychninem, samozřejmě také nikoho nenapadlo. Koneckonců, která matka by takto brutálně zavraždila vlastní děti?!

Tragické události ale pokračovaly. V roce 1900 zemřel její manžel. Podle její výpovědi se vrátil domů z práce s ukrutnou bolestí hlavy, ona mu podala chininový prášek (tehdy běžný lék) a šla vařit večeři. Když za ním po chvíli přišla, byl již mrtvý.

Ačkoli jako prvotní příčina smrti byla uvedena právě otrava strychninem, čerstvé vdově se podařilo sehnat lékaře, který ji změnil na srdeční selhání.

Že její muž zemřel přesně v den, kdy končila jeho stará životní pojistka a zároveň začala platit nová výhodnější, sice vzbuzovalo podezření, ale aura nebohé ženy, které osud uštědřuje jednu ránu za druhou, byla silnější.

Belle tak od pojišťovny dostala za smrt manžela osm tisíc dolarů, tehdy snové peníze. Pokud bychom to chtěli přepočítat na současnou hodnotu, řeč je odhadem o něco přes 320 tisíc dolarů, tedy hodně přes sedm milionů korun.

V Chicagu už se ale přeci jen něco šuškalo, a tak vdova vzala inkasované peníze a v Indianě si pořídila obrovskou prasečí farmu. Vypadalo to jako dobrý plán na nový život, ať už ten starý byl jakýkoli.

To, že část farmy, kterou nevyužívala, v podstatě okamžitě shořela a ona dostala od pojišťovny další peníze, už snad ani není překvapivé. Jenže u Belle bohužel platilo pořekadlo „s jídlem roste chuť“.

V roce 1902 se znovu vdala, vzala si místního řezníka Petera Gunnesse. Byl to osamělý vdovec, který vychovával dvě dcery. Té mladší bylo pouhých sedm měsíců.

A právě ona jen pár dnů po svatbě za záhadných okolností zemřela, příčina smrti byla uvedena jako neznámá. Faktem je, že naposledy miminko vydechlo, když zůstalo samo se svou macechou. Starší dceru naštěstí Peter Gunness poslal k příbuzným – jako jediná tak vraždící šílenství přežila.

Manželství moc dlouho nevydrželo, už na konci roku 1902 byla z Belle Gunness opět vdova. Když dorazila policie, našla hystericky plačící ženu nad mrtvolou manžela s roztříštěnou lebkou. Podle jejích slov na něj spadl těžký mlýnek na maso a na místě ho zabil.

Lékař měl ale určité podezření, nařídil proto vyšetřování. To ale neobjevilo žádné důkazy o trestném činu, zato Belle Gunness truchlila přesvědčivě. Navíc byla v té době těhotná. A která žena by chtěla zavraždit otce svého ještě nenarozeného dítěte?

Nebohé vdově tak pojišťovna vyplatila tři tisíce dolarů a o několik měsíců později přišel na svět polosirotek Phillip.

>>> Prodávala ženám jed na manžely. Její vodička zabila stovky mužů. Jak to bylo s Giulií Tofanou?

Už dvojnásobná vdova toho ale neměla stále dost a do svých spárů začala lákat osamělé muže.

Přes inzeráty je lákala k sobě na farmu, nabízela společný podíl, ale také i něco víc, když si budou rozumět. Podle všeho věděla, jak na staré mládence zapůsobit. Líčila jim finanční možnosti farmy, ale také pohádkový život s vdovou, která o ně bude s láskou pečovat.

Postupně jich na farmu přišlo několik. Často se jednalo o muže, kterým v životě chyběla nejen láska ženy, ale i vřelé vztahy s rodinou. Když zmizeli, nikdo je nehledal…

U Andrewa Helgeleina, farmáře norského původu, který žil v Jižní Dakotě, to ale bylo jinak. I on se nechal nalákat na její milostný inzerát a vášnivé dopisy. Vybral veškeré svoje životní úspory a přijel za ní na farmu.

Obzvlášť mrazivý je dnešní optikou dopis z ledna 1908, ve kterém ho zasypala spoustou lichotek a líbivých slibů, ale zároveň přidala děsivou větu: „Buď připravený tu zůstat navždy…“

Andrew do La Porte dorazil chvilku poté, ale když zmizel, jeho rodina po něm pátrala. O svém plánu na život s vdovou z prasečí farmy totiž řekl svému bratrovi Aslemu Helgelienovi…

V dubnu 1908 totiž farma lehla popelem a zmizela i Belle Gunness. Kdyby na místo tragédie nepřijel právě Asle Helgelien, nejspíš by vše skončilo jako vždy – jenže tentokrát neštěstí neunikla ani samotná vdova.

První verze totiž předpokládala, že v plamenech zemřela i Belle a její děti. Koneckonců několik měsíců před požárem policie řešila její stížnosti na Raye Lampherera, svého bývalého pomocníka a tesaře. Tvrdila, že poté, co ho vyhodila (pravda byla taková, že nejspíš byli milenci, ale ona se ho potřebovala zbavit kvůli mužům, kteří za ní jezdili na farmu), jí vyhrožoval smrtí a podpálením farmy.

Jenže Asle Helgelien byl přesvědčen, že jeho bratr neuhořel nešťastnou náhodou, ale že ho vdova zavraždila. Když policie na jeho popud začala trosky farmy důkladně prohledávat, nikdo nemohl věřit hrůzám, které tam byly objeveny.

Ve výběhu pro prasata totiž muži zákona našli zbytky jedenácti lidských těl. Právě tam těla zavražděných mužů Gunness házela a prasata si na nich pochutnávala. V popelu se našla shořelá těla všech zbývajících dětí vdovy a ve sklepě ženské tělo bez hlavy. Ta se nikdy nenašla, proto policie nemohla s jistotou nikdy říct, kdo to byl.

Podle prvotní teorie se samozřejmě mělo jednat o Belle Gunness, kterou takto zavraždil Ray Lamphere. Pro to se ale nikdy nenašly důkazy. Navíc tesař vypověděl, že krátce před požárem na žádost samotné Gunness přivezl na farmu její bývalou hospodyni z Chicaga.

Po nalezení zavražděných mužů se tak zdála věrohodnější teorie o tom, že onou mrtvolou bez hlavy je právě tato hospodyně. A že za požárem stojí Belle Gunness, která se potřebovala zbavit důkazů svého řádění a beze stopy zmizet.

Tuhle verzi podporuje i případ z roku 1931, kdy v Los Angeles zemřela žena obviněná z otrávení vlastního manžela. Podle tehdejších zpráv měla být až příliš podobná Belle Gunness, navíc u sebe údajně měla fotografie dětí, které až děsivě připomínaly děti vraždící vdovy.

Jaká je tedy skutečná pravda a jak Belle Gunness doopravdy skončila, to nelze ani dnes s jistotou říct. Hrůzným faktem je jen to, že o život připravila asi čtyřicet mužů a dětí.

Zdroj: New York Post, History Net, Reflex

Ženu a dvě dcery rozsekal, nad mrtvolami se ukájel. Jak to bylo se Štefanem Svitkem, posledním popraveným Čechoslovákem