Ochránkyně týraných žen, nebo nejhorší vražedkyně v dějinách? Jak to bylo s Giulií Tofanou, která otrávila až 600 mužů

Evropa v 17. století nebyla místo, kde by to ženy měly lehké. Domluvené sňatky byly běžná praxe, jak rozmnožovat majetky, upevňovat moc a vliv, řešit politické neshody a zlepšovat sociální postavení jednotlivých rodin. Ve vztazích nešlo ani tak o lásku, ale spíš o obchod, v němž se ženy stávaly majetkem svých mužů.

Někdy to samozřejmě fungovalo a i z domluveného sňatku vyrostl láskyplný vztah. Leckdy to ale bylo přesně naopak a muži si se svými manželkami dělali, co chtěli. Bití, útlak, sexuální násilí, nevěry – tomu všemu ženy čelily, aniž by se mohly jakkoli domoci spravedlnosti a lepšího zacházení. Stát se vdovou tak byla jejich jediná šance, jak se z tyranie vymanit.

Jenže co když je váš muž zdravý, plný sil, v nejlepších letech? S odpovědí přišla Giulia Tofana, na svou dobu relativně emancipovaná žena, která původně vyráběla kosmetiku.

Od žen, kterým své kosmetické výrobky prodávala, moc dobře věděla, co je trápí. Zatímco zkoušely její parfémy, svěřovaly se jí se svými problémy. Dost možná si řada z nich posteskla, jakým vykoupením by pro ně byla smrt tyranského manžela.

A přesně těmto dámám byla určena novinka, kterou Giulia Tofana uvedla na trh. Tekutinu s elegantním názvem Aqua Tofana stáčela do krásných flakonků a opatřovala je etiketou, podle níž šlo o „manu svatého Mikuláše z Bari“. To byl tehdy běžný olej, jemuž byly připisovány léčivé, či dokonce zázračné účinky.

Její mana ale nebyla vůbec léčivá, naopak: jednalo se o sofistikovaný jed, který údajně připravil o život až 600 mužů. A Giulia Tofana se tak stala největší masovou vražedkyní všech dob.

Arzenik, olovo a rulík zlomocný, to byly tři ingredience, které skrývala „zázračná“ Aqua Tofana. Čirá tekutina bez jakékoli chuti a zápachu v elegantní lahvičce stála na toaletních stolcích mnoha žen, aniž by u jejich mužů či kohokoli jiného vzbudila jakékoli podezření.

Stačilo ji pár dnů nebo klidně i týdnů po malých dávkách přidávat do jídla či vína a manželskému trápení byl brzy konec. Stav trávených mužů se zhoršoval postupně, přicházely nevolnosti, zvracení, urputné průjmy… Jed tak dokonale imitoval postupující nemoc, a že jde o vraždu, nepoznali ani lékaři.

To, že smrt nepřicházela hned, mělo ještě jednu velkou výhodu. Ženy měly možnost o nemocné chotě láskyplně pečovat a ujistit je o své věrnosti. A pánové měli dost času uspořádat své pozemské záležitosti a především sepsat závěť, ideálně ve prospěch milované manželky.

Giulia Tofana byla nadaná obchodnice a brzy se jí podařilo vytvořit dokonalou síť lidí, kteří se na vražedném byznysu podíleli. Pomáhala jí i její nevlastní dcera Girolama Spara, lékárníci a prý i jeden kněz, který pomáhal shánět arzen. Každopádně Aqua Tofana se stala hitem nejen v Palermu, ale i v Římě a Neapoli.

A jak to se slavnou travičkou dopadlo? Byť se traduje historka, že se jedna z jejích zákaznic vraždy vlastního muže nakonec zalekla, radši vše vyzradila a Giulia Tofana nakonec skončila s oprátkou na krku, není to nejspíš pravda.

Popravena byla totiž její nevlastní dcera Girolama, a to v červenci 1659. Šlo o hromadný proces i s jejími spolupracovnicemi, s nimiž po své matce převzala byznys a vedla travičské podzemí v Římě.

Sama Giulia Tofana podle všeho zemřela přirozenou smrtí v roce 1651, kdy jí bylo něco kolem sedmdesáti let.

Zdroj: National Geographic, AspectsofHistory.com, Historiamag.com

Ženu a dvě dcery rozsekal, nad mrtvolami se ukájel. Jak to bylo se Štefanem Svitkem, posledním popraveným Čechoslovákem