Článek
Ted Bundy působil jako muž, po jakém touží většina žen. Byl atraktivní, sexy, inteligentní a vzdělaný (vystudoval psychologii a pak studoval i práva), navíc neskutečně pozorný – zkrátka chlap, který ví, jak se chovat k ženám.
Až na to, že ve skutečnosti to byl zdatný manipulátor, bezcitný psychopat, který brutálně zavraždil desítky mladých žen a dívek. Sám se nakonec přiznal k třiceti vraždám, ale ve skutečnosti mohl mít na svědomí prý až stovku obětí.
Stále stejný scénář
Kdo by nepomohl sympatickému mladému muži s rukou či nohou v sádře, který potřebuje pomoc naložit do auta bednu s knihami nebo těžký nákup. Navíc za bílého dne, kdy je všude okolo spousta lidí (Bundy se nebál oslovovat své oběti třeba na pláži nebo před obchodem).
Jenže jakmile se dívka ochotná mu pomoct nahnula nad auto, útočník ji omráčil, naložil ji do auta a odvezl na odlehlé místo. Tam svou oběť většinou znásilnil, následně uškrtil a pak znovu posmrtně znásilnil. V několika případech se k mrtvým tělům opakovaně vracel a sexuálně je zneužíval, dokud mu v tom nezabránil rozklad těl. A několikrát obětem oddělil hlavu od těla, aby si ji odnesl jako suvenýr.
Vraždil minimálně čtyři roky
Kdy všechno to běsnění začalo? Uvádí se únor roku 1974, ale klidně to mohlo být i dřív. Definitivně byl Ted Bundy dopaden v roce 1978. Proč tak dlouho unikal spravedlnosti, má hned několik důvodů.
Měl čistý trestní rejstřík, byl prototypem slušného občana, byl vzdělaný a inteligentní, měl dobré vystupování, angažoval se i v politice, a dokonce pracoval na krizové lince pro sebevrahy. I když se po nějakém čase ocitl na seznamu podezřelých, policie se na něj nezaměřila. Seznam totiž čítal několik tisíc jmen (vyšetřovatelé časem získali hrubý popis možného pachatele a informaci, že se představuje jako Ted a nejspíš jezdí Broukem od Volkswagenu) a tenhle „spořádaný občan“ rozhodně nebyl někdo, za kým by muži zákona nějak extra spěchali.
Další věcí, která hrála v jeho prospěch, byl fakt, že vraždy páchal postupně na území několika různých amerických států. Spojit si případy zmizelých žen samozřejmě nějakou dobu trvalo.
A když už byl přece jen chycen, hned dvakrát se mu během roku 1977 podařilo z vězení utéct. Poprvé jen na pár dnů, ale podruhé už to bylo na delší dobu, takže stihl zavraždit další dvě mladé ženy.
Ženy, které ho poznaly
Postupně, jak počty zmizelých dívek rostly, objevovala se i svědectví, díky nimž začala policie pátrat po pohledném muži, který má Volkswagen Brouk. Těch byly tehdy v USA tisíce, ale když se přibližná podobizna podezřelého objevila v médiích, dvě ženy zpozorněly a zavolaly na policii. A z jejich úst poprvé zaznělo jméno Teda Bundyho.
První z nich byla Ann Rule, která s Bundym v minulosti pracovala na krizové lince pro sebevrahy a nakonec o něm napsala knihu Cizinec po mém boku. V době, kdy spolu pracovali, ho vnímala jako velmi empatického, citlivého a hodného muže. Jako bývalá policistka ale nemohla přehlížet až příliš vysokou shodu okolností, které směřovaly právě k němu (jeho vůz, jméno, podoba i to, že kamkoli se Ted Bundy vydal, tam začaly mizet dívky).
Druhou ženou byla Elizabeth Kloepfer (nyní Elizabeth Kendall), která s ním v té době chodila. Ta volala na policii dokonce dvakrát. Poprvé ji ale muži zákona nebrali moc vážně, takových telefonátů měli tisíce. Podruhé už ji ale naštěstí nepřehlíželi. Vysvětlila jim totiž, že se její přítel přestěhoval do Utahu, a to v době, kdy tam začaly záhadně mizet mladé ženy. Navíc dala detektivům několik jeho fotografií. Ti se na něj proto zaměřili, ale důkazy proti němu žádné neměli.
Udělal dvě chyby. Naštěstí!
Na svém kontě už měl řadu mrtvých žen, ale stopy po sobě nezanechával téměř žádné. V listopadu 1974 ale udělal první chybu. Předstíral, že je policista, a nalákal tak ke svému autu tehdy osmnáctiletou Carol DaRonch. Ta se ale bránila tak vehementně, že se jí podařilo utéct. Útočníka sice neznala a nic o něm nevěděla, ale díky ní policisté získali o dost přesnější popis, než měli doposud. (A i na jeho základě se jim podruhé ozvala Bundyho přítelkyně Elizabeth Kloepfer).
A druhá chyba? Neuposlechnutí policejní hlídky, která ho chtěla v Utahu zastavit kvůli překročení povolené rychlosti. Místo aby Ted Bundy zastavil, začal ujíždět, a když byl nakonec stejně zastaven, policisté si jeho i jeho vůz pořádně prohlédli. Našli u něj podivné věci včetně pout, lyžařské kukly a punčochy s vystřiženými otvory pro oči.
Zatknout ho sice nemohli, ale dostal se do jejich záznamů. Netrvalo dlouho, než si detektivové tenhle případ spojili s informacemi o hledaném sériovém vrahovi. Po několikatýdenním sledování a shromažďování důkazů pak Teda Bundyho konečně zatkli.
Poslední běsnění
V roce 1976 byl v Utahu odsouzen za únos Carol DaRonch, navíc detektivové v jeho autě našli vlasy jedné ze zmizelých žen a obvinili ho z její vraždy. Byl proto převezen do Colorada, kde se mu ale v roce 1977 podařilo poprvé utéct z vězení. Unikal ale jen pár dnů, během nichž neměl čas a nejspíš ani sílu (při útěku se zranil) vraždit.
Mnohem tragičtější byl jeho druhý útěk v prosinci téhož roku. Ve zdi své cely si prokopal díru, jíž pak nepozorovaně prolezl do bytu ředitele věznice. Kradeným vozem a v ředitelově oblečení ujel, a protože si jeho zmizení dozorci všimli asi až po patnácti hodinách, měl slušný náskok.
Dostal se až na Floridu, kde kdyby vydržel nevraždit, mohl beztrestně prožít zbytek života. Jenže už v lednu opět propadl touze zabíjet a znásilňovat. V noci se vloupal na floridskou univerzitní kolej dívčího spolku Chi Omega, kde brutálně napadl čtyři studentky. Dvě umlátil, jednu po smrti navíc znásilnil lahví. Další dvě s těžkými zraněními přežily jen zázrakem.
V únoru pak ještě unesl a podobně děsivě zavraždil teprve dvanáctiletou dívenku, která se stala oficiálně jeho poslední obětí. Pár dnů poté totiž jel ukradeným vozem a zastavila ho policejní hlídka. Když u něj našli doklady zavražděných a napadených dívek z univerzity, bylo jim vše jasné a Ted Bundy byl definitivně zatčen.
Nakonec se přiznal
Ačkoli až do poslední chvíle Ted Bundy vinu popíral, nakonec se přiznal, a to celkem ke třiceti vraždám žen a dívek. Kolik jich ale měl na svědomí doopravdy, si asi nikdo netroufá tipovat.
Byl odsouzen k trestu smrti, zemřel na elektrickém křesle 24. ledna 1989, bylo mu 42 let. A moc dobře věděl, jaké monstrum je. Sám sebe totiž označil jako „nejbezcitnějšího zku*vysyna, na kterého jste kdy mohli narazit“.
Zdroj: Biography.com, FBI.gov, Deník.cz, History.com
