Nebezpečná lesní pětka: Zmije vás nezabije, rulík ano!

Někoho to v parnu láká k vodě, jiný využije chládek v lese. Obojí má svá kouzla i stinné stránky. Můžete se celé dny procházet po Šumavě či Krkonoších, sbírat houby a nic se vám nestane. Ale také můžete mít smůlu. Jaké nebezpečí v lese číhá?

Nejčastěji vás budou při toulkách přírodou otravovat vosa, komár, klíště, ale můžete narazit třeba i na sršně. „Rádi si dělají hnízda na posedech – je to v závětří a neprší tam. Neznalý návštěvník může být překvapen. I když sršni, na rozdíl od vos, neútočí jen tak, ledaže jsou napadeni,“ upozorňuje myslivec Petr Gala a dodává: „Také si dejte pozor na lesní včely a vosy. Někdy si dělají hnízda v zemi a šlápnutí na ně může být bolestivé.“

Co nejdříve odstraňte žihadlo (je-li přítomno) a ránu vydezinfikujte. Dojde-li k bodnutí do hlavy, krku, či dokonce do jazyka, chlaďte! V lese obvykle nemáte led, takže zavolejte záchrannou službu a poraďte se s operátorem: hrozí otok dýchacích cest a dušení. Postiženého vždy posaďte, nepokládejte ho. Najděte nejbližší sloup elektrického vedení – měla být na něm být cedulka s číslem, která slouží záchranářům jako orientační bod.

Nebezpečné jsou i alergie na hmyzí bodnutí – alergici vědí, jak reagovat, měli by u sebe vždy nosit vhodné přípravky!

Zmije obecná patří mezi kriticky ohrožené druhy, vyskytuje se zřídka a její uštknutí vás nezabije: buď je úplně bez jedu, nebo ho obsahuje 5–10 miligramů (lidský život ohrožuje až 15 mg).

Po uštknutí mohou nastat poruchy vidění, pocit nevolnosti, tachykardie, obtížné dýchání i šok. MUDr. Jan Lejska ze Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje radí: „Zajistěte absolutní tělesný klid – postižený nesmí chodit. Končetinu je možné nad ranou, směrem k srdci, stáhnout elastickým obinadlem. Škrtidlo má být relativně volné, úplné zaškrcení jako při tepenném krvácení se neprovádí. Naopak zvýšené krvácení z rány je žádoucí.“

Jed nevysávejte ústy ani nevymačkávejte, ránu ošetřete dezinfekcí nebo mýdlovou vodou. Uštknutému nepodávejte alkohol ani kávu – jed by se v těle šířil rychleji. Buď zavolejte záchranku, nebo pacienta převezte k lékaři vleže.

Pořádně vylekat vás může divoké prase. Je však plaché a bojí se vás víc než vy jeho. „Kolizní situace může nastat, když se připletete mezi bachyni a její mladé, ale během horkého dne je pravděpodobnost malá. V ohrožení mohou být houbaři, kteří vyrážejí velmi časně ráno, při rozednění, kdy zvěř chodí pít,“ konstatuje myslivec Petr Gala. Když na divočáka narazíte, hlučte, vřískejte, dupejte – většinou se poleká a uteče.

Myslivec upozorňuje i na pejskaře – mohou se připlést do střetu čtyřnohého miláčka s kancem. Tam je třeba jednat obezřetně. „Mnohem větším ohrožením mohou být v červenci a srpnu srnci v říji. Zvláště na příjezdových cestách do lesa. Nejsou na ně účinné pachové ohradníky ani jiné nástrahy,“ dodává Petr Gala.

Oblíbené modré kuličky jsou podobné plodům jedné z našich nejjedovatějších rostlin – rulíku zlomocného. Pro dospělého je smrtelné požití už deseti bobulí, pro dítě dokonce jen dvou až tří. Borůvka se drží nízko při zemi, zato rulík je vysoký keř a kuličky mají černou barvu, chutnají sladce, ale na jazyku zhořknou.

Borůvku si můžete splést i s vraním okem, ale záměna nebude mít tak fatální důsledky – dostaví se jen nevolnost a zvracení. Rostlinky si jsou hodně podobné – až na to, že bobulka vraního oka vyrůstá až na vrcholku stonku a je obklopena čtyřmi lístky.

I přes velkou osvětu je stále nejsilnějším houbovým „zabijákem“ muchomůrka zelená, kterou si nezkušení houbaři spletli se žampionem. Z rodu muchomůrek stojí za zmínku i tygrovaná (někdy též panterová), ta bývá zaměňována za jedlou a velmi chutnou růžovkou. Smrtelně jedovatý pavučinec plyšový je zase podobný liškám. Nejste-li si jisti svým houbařským úlovkem, raději vždy kontaktujte mykologickou poradnu.

Už jste se někdy během vycházky po lese ocitli v úzkých?