Můj největší kámoš je hnusné počasí! Když vás nebaví grilovat ani zahradničit, ale máte zahrádku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Těm, kdo by za kus vlastního záhonku dali duši, a tak aspoň zadarmo a dobrovolně pečují o veřejnou zeleň před panelákem, může přiznání lidí, kteří zahradu vlastní a nebaví je, znít jako rouhání. Patří k nim i jednačtyřicetiletá Monika – netají se tím, že je takový „zahradnický Grinch“. Ovšem na rozdíl od klasického Grinche, celosvětového šiřitele kultu nenávisti k Vánocům, Monika naopak tyto svátky miluje. Mimo jiné proto, že se v zimě nezahradničí…

Monika bydlí s rodiči ve dvojdomku ve vilové čtvrti. Je obklopena sousedy, kteří sice „nic“ neříkají, ale kdo nemá zahradu jako ze škatulky, je považovaný za „línou veš“. Každý rok se snaží být nažhavená jako ostatní členové rodiny, ale marně. Jakmile zazní „Jé, to je hezky, jdeme ven, co budeme dělat doma“, stahuje se jí žaludek. „Pro mě ‚jít ven‘ znamená vypadnout mimo teritorium domu. Výlet, kolo, divadlo, les… Rozhodně ne něco přemísťovat, trhat, kopat, sázet, plet či sekat na zahradě.“

Má ovšem smůlu a zahradnické práce vykonává, protože by jí bylo blbé nechat se plahočit jen rodiče v důchodu. Pořád prý poslouchá, že s věkem „na to příjde“ a radost ze zahradničení objeví. „Zatím ani ťuk. Jsem unavená z práce, kam přes týden dojíždím. Pro mě to není relax, ale další povinnost,“ vysvětluje. „Nepochopila jsem, proč táta zavěsil mezi stromy houpací síť. Kdokoliv si do ní lehne s knížkou na déle než deset minut, je stíhán udivenými pohledy, jak může, když práce není hotová. Jenže ta na zahradě a v domě není hotová nikdy.“

Do „klubu antizahradníků“ patří i devětatřicetiletá Petra. Tu nikdo do zahradničení netlačí, zastupuje ji manžel, který se tím odreagovává od práce v technické firmě. „Mně spíš lezou na nervy hromadné grilovací party, na které se u nás od léta do podzimu střídavě slézají příbuzní, sousedi nebo manželovi kamarádi bez zahrad. Jsem introvert, nejraději bych si zalezla doma s knihou. Řeči ‚ale čerstvé masíčko si dáš‘ mě vytáčejí. V pohodě bych ho oželela, kdyby mě to vysvobodilo ze zahradního společenského života. Manžel je ovšem extrovert a tohle zahradní družení miluje. Dům je po jeho rodičích, mám smůlu. Chápu, že jsem ‚paní domu na baterky‘, ale můj největší kámoš je hnusné počasí.“

Se vztahem k zahradě je to jako se vztahem k józe. Někdo ji miluje a propadne jí, pro jiného je „jógoploužení“ málo dynamické a na chuť mu nikdy nepřijde. Příměr k józe použila terapeutka Jana Urbanová s tím, že v obou případech nejde o cvičení ani o zahradu: „V podtextu nejde o to, kdo vypleje mrkev nebo co bude cvičit, ale o schopnost dohodnout se, že nemusí všechny bavit všechno stejně. Jde o osobní prostor a určování hranic. Pro někoho může být zahradničení skvělý protipól k pracovním stresům, jakousi meditací, kdy ještě navíc za sebou vidí výsledky.“

A dodává, že zahradničení je také skvělé téma, které spojuje lidi všech sociálních vrstev bez rozdílu: v tom, jak jim vykvetou růže, narostou kedlubny nebo je trápí krtci, si je rovný neurochirurg stejně jako popelář. „Ale také se může změnit v mocenské pole, kdy se pod pláštíkem ‚pracovitosti‘ bojuje o to, čí pohled na životní styl nebo trávení volného času zvítězí,“ vysvětluje terapeutka.

Na slova Jany Urbanové navazuje padesátiletá Magda: „Mému muži jsem – hned jak jsme se dali dohromady – vysvětlila, že jestli něco nesnáším, tak rýpání v hlíně. On to dodnes vytahuje, okořeněné tím, že jsem si u toho, když jsem mu sdělovala, jak nesnáším zahradničení, lakovala nehty. Nemohl pochopit, že když mám zemědělskou školu, že se nehodlám starat o zahrádku. Trpělivě jsem mu vysvětlila, že je rozdíl mezi zemědělcem a zelinářem. Ne že bych práce na zahradě neuměla, občas je dělám, ale odmítám předstírat vášeň. Mám jiné priority pro trávení volného času.“ Vzhledem k tomu, že dvojice spolu spokojeně žije přes třicet let, láska k zahradničení ve vztahu zas až tak velkou roli evidentně nehraje. Tak proč to hrotit?

>>>Proč jsme nejvíc zlí na lidi, které máme nejraději? Domov není emoční záchodová mísa!