Článek
Devětatřicetiletá Magda, její bývalý manžel a dvě společné děti léta tvořili šťastnou rodinu. Rodinné štěstí ale netrvalo dlouho. Cesty páru se rozešly, a to vyústilo v jen stěží uvěřitelnou tragédii. Magdu otec jejích dětí brutálně napadl – opakovaně ji pobodal, způsobil jí závažná poranění hlavy a obličeje a krvácení do mozku. Sám několik hodin poté spáchal sebevraždu.
O jejím stavu i o tom, jak zabránit podobným neštěstím, promluvila v otevřeném rozhovoru její sestra Martina s partnerem, kteří převzali otěže rodiny do svých rukou. Nebylo to jednoduché ani pro jednoho. O to víc je potřeba si jejich ochoty a upřímnosti vážit.
Váš život a hlavně život rodiny vaší sestry Magdy se před několika týdny obrátil vzhůru nohama. Magda se totiž stala obětí mimořádně brutálního útoku svého bývalého partnera.
Je pořád strašně těžké o tom mluvit. Člověk si nikdy nedokáže představit, že se jej něco takového bude týkat. I když to občas člověk zaregistruje někde v televizi, v novinách, jako něco, co se stává jiným lidem. Nikdy vás ale nenapadne, že se něco takového může stát ve vaší vlastní rodině.
Magda byla napadena bývalým partnerem a otcem dvou jejich společných dětí. Utrpěla šest bodných poranění v oblasti hrudníku a velmi vážná zranění hlavy a obličeje. Došlo také ke krvácení do mozku. Její stav byl natolik vážný, že ji lékaři museli tři týdny udržovat v umělém spánku. Expartner a pachatel činu několik hodin poté spáchal sebevraždu.
Ohledně Magdy jsme žili v obrovské nejistotě. Každou chvíli jsme čekali na zprávy od lékařů. Člověk se bojí i zazvonění telefonu, protože neví, co uslyší.
Co vám v těch prvních dnech pomáhalo zvládnout situaci?
Asi vědomí, že nesmíme přestat doufat. Naše mamka za Magdou jezdila do nemocnice ve Zlíně prakticky od prvního dne. Byla jí nablízku po celou dobu, i když Magda spala. Mamka dokázala, že je fakt hodně silná… Co prožívá uvnitř, je těžké.

Martina a Magda mají mezi sebou silné sourozenecké pouto…Foto: Archiv rodiny
A vy jste mezitím převzala péči o sestřiny děti. To taky není málo…
Magda má patnáctiletou dceru a osmnáctiletého syna. Najednou se ocitli v absurdní situaci. Já jsem převzala opatrovnictví nad sestřinou nezletilou dcerou a komunikovala nejprve s kriminálkou, poté se školami, OSPODem, Krizovým centrem, centrem Vážka a s psychology.
Člověk v takové chvíli nemá moc času přemýšlet o tom, jestli to zvládne. Prostě musí. Ty děti potřebují jistotu, bezpečí a někoho, kdo jim pomůže projít něčím, co by nemělo potkat žádné dítě.
Magda se po třech týdnech v umělém spánku začala probouzet. To musí být pro vás všechny obrovské povzbuzení a hlavně naděje.
Je to malý zázrak a zároveň začátek dalšího velmi náročného období. Magda začala komunikovat, reagovat na okolí a teď už se snaží i mluvit, což jí nejde, protože má intubaci. Lékaři s ní každodenně rehabilitují a budou ji učit už i chodit. Každý pokrok je pro nás obrovská radost a musím říct, že díky zdravotníkům a sestřině tvrdohlavosti je pokrok hodně překvapivý.
Nechceme ale nic uspěchat ani si vytvářet nereálné představy. Lékaři zatím nedokážou říct, jaké následky si útok vyžádá. Prodělala náročné operace v oblasti obličeje a čeká ji ještě dlouhá cesta, rehabilitace a další následná léčba.
Chcete říci něco o sestřině expartnerovi?
Byl to její bývalý manžel a otec jejich dětí. A právě proto je celá situace ještě těžší. Mluvíme o člověku, kterého Magda znala, se kterým sdílela část svého života. Člověku, od kterého by nikdo něco takového nemohl očekávat…
V tomto případě jsou dalšími oběťmi také dvě děti.
Přesně tak. Konflikty ve světě dospělých dopadají na jejich děti. A jejich svět a budoucnost tím může být velmi negativně ovlivněna. Magdina patnáctiletá dcera i osmnáctiletý syn přišli ze dne na den o každodenní přítomnost mamky, ale také o otce. Potřebují podporu, čas a bezpečné prostředí. A potřebují vědět, že na to nejsou sami. Já a mamka se teď snažíme být pro Magdiny děti co největší oporou. A samozřejmě i můj taťka a přítel Ivan.
Ivane, jak jste celou situaci prožíval vy?
Ivan: Z pozice člověka, který není přímým členem rodiny, na mě dopadlo vědomí, že tahle obrovská rodinná tragédie zasáhla mnoho životů najednou.
Viděl jsem, co to dělá s Martinou a její maminkou a taťkou. Jak se všichni snaží být silní, jak holky řeší nemocnici a děti, Martina komunikaci s okolím a všichni po svém vlastní strach o Magdu. A přitom sami potřebují někde najít sílu.
Člověk může pomoci prakticky, může zařídit nějaké věci, ale nemůže za někoho odstranit strach ani bolest. Může být jen nablízku. A taky mi došlo, jak ženy dokážou být často mnohem silnější než my, muži.

Na bojovnici Magdu, která si prošla peklem, doma čekají její dvě děti, patnáctiletá dcera a osmnáctiletý synFoto: Archiv rodiny
Případ Magdy není jen tragédií jedné rodiny. Je také připomínkou násilí páchaného na ženách…
Ivan: Ano, a neměli bychom čekat, až se stane něco tak strašného, abychom o tom začali mluvit. Násilí vůči ženám má mnoho podob. Nemusí začínat fyzickým útokem. Může začínat ponižováním, kontrolou, zastrašováním, manipulací, omezováním svobody nebo přesvědčováním ženy, že bez partnera nic neznamená.
A někdy se za tím skrývá přesvědčení, že muž má na ženu nějaký nárok. Že mu patří. Že má právo rozhodovat o jejím životě, o jejích vztazích a nakonec i o tom, jestli může odejít. To je naprosto zvrácené.
Žena není majetek. Rozchod není provokace. A žádný muž nemá právo rozhodovat o životě ženy. A už vůbec ne se jí takto brutálně mstít.
Pořád se ale najdou muži, kteří jsou přesvědčení, že ve vztahu musí mít poslední slovo. Kdo není macho, není chlap. Vnímáte to jako součást problému?
Ivan: Rozhodně. Většina mužů ale naštěstí nemá s násilím nic společného a považuje respekt k ženě za naprostou samozřejmost.
Ale existuje část mužů, kteří si svou hodnotu dokazují dominantním jednáním a ponižováním žen. A pokud se k tomu přidá žárlivost nebo pocit vlastnického práva, může to být velmi nebezpečná kombinace.
Mužnost přece nespočívá v tom, že někoho ovládám. Skutečná síla je v respektu, odpovědnosti a schopnosti přijmout, že druhý člověk má právo žít podle svého. Ale abychom byli spravedliví, dominanci mohou někdy dávat najevo i ženy.
Martina: Já bych k tomu dodala, že bych si přála, aby se ženy nemusely bát. Aby nemusely přemýšlet, jestli mohou říct ne, jestli mohou ukončit vztah, jestli mohou odejít.
A také aby se nebály o tom, co prožívají, mluvit. Někdy totiž okolí vidí jen část toho, co se ve vztahu odehrává. A žena může mít pocit, že jí nikdo neuvěří.
Na Magdu běží do konce listopadu sbírka. Proč jste se rozhodli ji založit a na co budou peníze použity?
Ivan: Protože jsme si uvědomili, že Magdu čeká něco, co nebude otázkou několika týdnů. Bude to pravděpodobně dlouhá a nákladná cesta.
Magda před útokem pracovala a měla svůj běžný život. Teď je v situaci, kdy zatím nikdo neví, kdy a zda vůbec se do práce vrátí a jak velkou bude potřebovat další nadstandardní péči, rehabilitace nebo zdravotní pomůcky. Je také potřeba podpořit běžné fungování rodiny a dětí. Což se samozřejmě děje i bez sbírky. Ta ale do budoucna může výrazně pomoci.
Nechceme předbíhat zdravotní vývoj. Chceme ale být připraveni na to, že Magda bude potřebovat pomoc i dlouho poté, co opustí nemocnici.

Magdě bude za pár dnů čtyřicet. Její blízcí mají jediné přání – aby se brzy vrátila zpátky do běžného života…Foto: Archiv rodiny
Martino, jaké je momentálně vaše největší přání?
Magda není jen žena, která se stala obětí brutálního útoku. Je to máma, sestra, dcera a člověk, který má před sebou ještě spoustu života. Je mladá, bude jí teprve 40 let. Chtěla bych, aby se co nejdříve vrátila do života naplno. Aby byla samostatná a žila opět svůj normální, obyčejný život.
A tím chci za nás všechny moc poděkovat Policii ČR, kriminalistům, OSPODu, Krizovému centru, Vážce, školním psychologům, učitelům dětí a především lékařům a sestřičkám z oddělení ARO a JIP zlínské nemocnice, neskutečně šikovným obličejovým chirurgům… zkrátka všem, kteří Magdě pomohli a pomáhají.
A také bych chtěla poděkovat všem, kteří nám pomáhají. Lidem, kteří posílají peníze, sdílejí sbírku, píší nám a myslí na Magdu. V těchto chvílích člověk poznává, kolik dobra je kolem nás.
A co byste na dálku vzkázala sestře, která svádí svou nejtěžší bitvu?
Že se na ni všichni strašně moc těšíme. Že má kolem sebe rodinu a spoustu lidí, kteří jí drží palce. Že rozhodně není sama…
Pomoci Magdě a její rodině můžete i vy. Více na: Magda přežila brutální útok. Pomozme jí vrátit se k dětem






