Nutil ji jíst psí granule. Facky, kopance, teror, znásilnění. Vzepřít se tyranovi trvalo Janě 30 let

Postavit se znovu na vlastní nohy pomohl Janě i ACORUS – centrum pro osoby ohrožené domácím násilím. Její osud poukazuje na zkušenost, kterou sdílí řada dalších žen.

Mladá dívka z nefunkční rodiny se zamiluje, díky partnerovi se vymaní z prostředí, které s ní nezachází nejlépe, ale po čase se opět stane obětí. Ten, koho miluje, je totiž tyran a manipulátor.

Jenže přiznat si, že jste obětí domácího násilí, a navíc se mu vzepřít, není vůbec jednoduché. Janě (jméno bylo z důvodu bezpečnosti redakčně změněno) to trvalo třicet let. Třicet let, během nichž přivedla na svět tři děti a čelila u toho ranám, kopancům, nadávkám, psychickému teroru, sexuálnímu násilí…

Když Janu partner poprvé uhodil, nečekala to. Byla mladá, nezkušená a zamilovaná, takže když jí „vysvětlil“, že si za to vlastně může sama, hledala nejdřív chybu v sobě. Koneckonců byl to jediný člověk v jejím životě, který se k ní jinak choval hezky.

Jejich vztah byl toxický od samého začátku, ale Jana si to neuvědomovala. Zaslepená láskou a touhou po funkční rodině, kterou ona sama nikdy nepoznala, dělala vše proto, aby ji vybudovala. Proto přišly na svět tři děti – je jim 17, 23 a 25 let. A právě syn jí nakonec pomohl otevřít oči. Než to ale dokázala, prožila si třicet let systematického týrání…

Fyzické násilí se stalo běžnou součástí Janina života, a to i v době, kdy byla těhotná. Manžel ji běžně fackoval, tahal za vlasy, kopal, škrtil a tloukl jí hlavou o zem. Jednou jí dal pěstí do obličeje tak moc, až jí rozbil brýle a střepy jí pořezaly v obličeji.

Rány a kopance ale nebyly vše, Janin muž se neštítil ani psychického teroru a ponižování. Nutil ji jíst psí granule, zamykal se s ní v pokoji a odmítal ji kamkoli pustit samotnou, nakonec jí znemožnil chodit do práce. Docílil toho, že na něm byla po všech stránkách závislá.

Ve snaze vyhnout se dalším ranám se mu urputně snažila ve všem vyhovět. Muž ji nutil k sexu, leckdy i několikrát denně, a běda pokud by mu nebyla po vůli.

Manžel se hrubě choval i k dětem – i je ponižoval a urážel. A právě syn začal Janě pomalu otevírat oči. Vysvětloval jí, že je otec manipulátor, tyran a narcis, posílal jí články na téma domácího násilí. A Jana si pomalu začala uvědomovat, v jak děsivém vztahu už dlouhé roky žije.

V lednu roku 2023 požádala manžela, aby odešel, že už s ním být nechce. Jeho reakce byla ale natolik agresivní, že Janin syn zavolal policii. Ta otce poslala pryč z bytu. Když se ale druhý den vrátil s pláčem a prosil o poslední šanci, Jana mu uvěřila a vzala ho zpět.

Násilí po chvíli pokračovalo a vygradovalo zhruba o rok později. Manžel ji napadl tak hrubě, že si poranila hlavu. Byl to okamžik, kdy vztah definitivně ukončila.

Několik dní přečkala Jana u známé, mezitím se manžel kupodivu odstěhoval ze společného bytu. Odnesl si ale veškeré vybavení, navíc Jana zůstala zcela bez finančních prostředků; jediné peníze, které měla, bylo výživné na nejmladší dceru.

Když ji tedy manžel požádal o pomoc s několika pracovními záležitostmi, souhlasila v domnění, že si alespoň vydělá nějaké peníze. Její ex ale nechtěl pracovní pomoc, ale ukázat svou moc: Janu znásilnil a její už tak velké psychické problémy se ještě zhoršily.

Trpěla nočními můrami, v nichž ji ex mučil; u soudu, který řešil její žádost o svěření dcery do péče, čelila lživým obviněním z alkoholismu, drogové závislosti, lability, byla psychicky úplně na dně. Vyhledala proto pomoc terapeutky, která jí mimo jiné řekla o centru ACORUS.

Přesto Jana jeho návštěvu dlouho odkládala. „Pro mě to nebylo jednoduché rozhodnutí, protože trpím sociální fobií a posttraumatickou stresovou poruchou způsobenou dlouhodobými traumatickými zkušenostmi ve vztahu. Kontakt s cizími lidmi pro mě byl velmi stresující a vyvolával ve mně strach,“ říká Jana.

Na ACORUS se obrátila ve chvíli, kdy už opravdu nevěděla, jak dál. Tam se jí okamžitě ujali, rok a půl jí poskytovali sociálně-právní poradenství i psychickou podporu. „Sociální pracovnice ke mně přistupovala s klidem, pochopením a bez jakéhokoli hodnocení. Už jen to, že jsem byla vyslyšena, respektována a přijata bez odsuzování, pro mě bylo velmi důležité,“ popisuje Jana. Díky odborné pomoci začala své situaci víc a víc rozumět, začala se orientovat v možnostech, které měla, a vyhodnocovala, jaké kroky jsou pro ni bezpečné a zvládnutelné.

Nakonec bylo Janino manželství rozvedeno, ona se opět postavila na vlastní nohy a získala dceru do péče. Dcera se vyjádřila, že se nechce s otcem vídat podle stanovených pravidel, a soud ji vyslyšel. O tom, kdy a zda vůbec se s ním uvidí, si nyní rozhoduje sama.

Úleva, kterou Jana konečně pociťuje, se ani nedá popsat. „Byla jsem téměř třicet let vystavena psychickému a fyzickému týrání ze strany manžela. Dlouhou dobu jsem se snažila situaci zvládat sama, přizpůsobovala jsem se a hledala jsem způsoby, jak v takovém vztahu fungovat a přežít. Velmi dlouho mi trvalo si vůbec připustit, jak vážná moje situace je, a ještě déle jsem hledala odvahu začít ji řešit,“ přiznává Jana. Dokazuje tak, že oběti domácího násilí se bez pomoci leckdy neobejdou.

Odejít po první ráně je pro mnoho žen těžké. Rychle ztrácejí pojem, co je ještě normální