Článek
Je to už pět let, co Jiří Menzel zemřel, a Olga Menzelová stále dostává hejty a urážky. Jako by mnozí nechtěli věřit, že se mladá krásná žena může skutečně zamilovat do muže staršího o 40 let. A že i s třemi dětmi od tří různých mužů dokážou všichni spolu fungovat. Přesto neslevila ze svých představ o životě ani o píď. Žije ho bez ohledu na očekávání ostatních, je opravdová, upřímná a šťastná, i když jí to vyslouží nehezké komentáře.
V poslední době jste spojovaná hlavně s cvičením a vaše návody na cviky na instagramu jsou velmi oblíbené. Měla jste to se sportem a pohybem tak vždycky?
Vzhledem k tomu, že jsem bývala atletka, tak ke mně sport vždycky patřil a patřit bude. Ale jak se blížím do menopauzy, tak jsem po dlouhé době zařadila silový trénink. Třeba z porodů se člověk rychle oklepal, ale pomalejší metabolismus, nafouknuté břicho a všechno, co se pojí s perimenopauzou, není příjemné. A jedním ze způsobů, jak proti tomu bojovat, je cílený pohyb a silový trénink. Ale sport byl součástí mého života vždycky, teď jsem to jen trošku zintenzivnila, abych se cítila lépe.
Potýkáte se s nepříjemnostmi spojenými s perimenopauzou?
Samozřejmě. Zpomaluje se metabolismus, tělo se hůř dostává do formy, na to, aby žena vypadala dobře a hlavně se dobře cítila, se mnohem víc nadře. Ale mě to baví. Když to naopak někoho nebaví, musí to být strašné utrpení. Protože od určitého věku vypadat dobře není zadarmo, žádný zázračný stroj za vás fyzické cvičení neudělá. A nikdo mi nenamluví, že žena v mém věku vypadá skvěle, i když necvičí a nic nedělá.
S cvičením se pojí i zdravé stravování. Jak vypadá váš jídelníček?
Vzhledem k tomu, že jsem dost v poklusu a mám toho přes den hodně, udržet si zdravou a pravidelnou stravu je samozřejmě dost obtížné. Ale absolutně dbám, i u celé rodiny, na čerstvost potravin. A snažím se mít vždycky po ruce něco, co mě zasytí, abych nemusela sáhnout k rychlým sacharidům. Pořád mám u sebe nějaké ořechy nebo ořechové tyčinky. Ne nadarmo se říká, že jídlo je náš lék.
Od určitého věku vypadat dobře není zadarmo, žádný zázračný stroj za vás fyzické cvičení neudělá.
Na druhou stranu, občas zhřeší každý. Jak tedy hřeší Olga Menzelová?
Já mám paradoxně ráda tučné věci, protože tuk je nositelem chuti, a i když vybírám maso pro děti, tak jsem ráda, když je lehce „mramorované“. Ale já si nemyslím, že je to hřích. Navíc tím, jak se hodně hýbu, tak mně v podstatě může být jedno, co sním.
Máte tři děti, jednu dceru v pubertě, druhou těsně před ní a k tomu malého kluka. Jak se tohle dá ukočírovat?
Tu pubertu si budu se svými dětmi užívat až do důchodu, jak trefně poznamenala Anička (nejstarší dcera Olgy Menzelové, pozn. red.). Nebudu zastírat, že to není náročné, ale ta rozmanitost je mi zároveň příjemná. A všechny děti bez ohledu na věkové rozdíly jsou spolu moc rády pohromadě.
Každé z vašich tří dětí má jiného tatínka a všichni jste vždy dobře vycházeli. Veřejnost to ale vždy hodně probírá. Jak se s tímhle zájmem popasovaly vaše děti?
Tak ne ke všemu se dostaly. Ale mě vždycky šlo především o to, aby viděly a zažily to, že spolu umíme vycházet. Že přestože každé dítě má jiného tatínka, tak ti tatínci spolu mluvili a neměli problém zasednout k jednomu stolu. A nikdy jsme nepatřili k rodičům, kteří se o děti hádají, kde bohužel ega dospělých převažují nad vším. To si myslím, že je cenné. A pokud má kdokoliv chuť kritizovat, ať si nejdřív zamete před vlastním prahem.
Velkou část svého života jste strávila po boku Jiřího Menzela. Dalo by se říct, že to byl muž vašeho života?
Jirku jsem potkala strašně brzo. Bylo mi dvacet let. A vzájemně jsme se nesmírně ovlivňovali, protože to, s kým žijete, samozřejmě vypovídá i o vás. Já jsem ho přivedla třeba ke sportu, k péči o sebe, on mě zase k divadlu, k pozitivnímu postoji života. A přestože v posledních letech jsme si žili své osobní životy odděleně, tak jsme se vzájemně nikdy úplně nevzdálili. Byla to prostě láska bez podmínek. A když na tom pak Jirka byl špatně, s láskou jsem se o něj starala. I o těžce nemocného jsme o něj pečovali doma, aby měl všechno co možná nejpříjemnější. Protože správné vztahy se neprojeví u vína nebo u kávy, když je člověk v pohodě, ale když se dostane do nouzové situace.
V září od smrti Jiřího Menzela uplynulo pět let a vy stále aktivně pečujete o uchování jeho odkazu. Co vás k tomu vede?
Jirka byl výjimečný. Jsou lidé, kteří nikdy neodcházejí, protože tady po sobě zanechali zásadní dílo, které je živé. Což je případ Jiřího. Lidé stále milují jeho filmy, hrají se jeho divadelní hry v Divadle Bez zábradlí nebo v rámci Shakespearovských slavností. Český národ by měl být hrdý na ty Čechy, kteří něco dokázali nejenom u nás, ale i v zahraničí. A je moc dobře tu hrdost v nich pěstovat a ukazovat jim, kdo tady co dokázal. I pro ty další generace.
Není pro vašeho současného partnera Miroslava Bártu těžké, že je Jiří Menzel stále tak silnou součástí vašeho života?
Mohl by. Umím si představit muže, kteří by mohli žárlit i na člověka, který už tady není, právě proto, že jeho odkaz je tak silný. Ale protože Mirek je člověk, který ve svém oboru egyptologie dosáhl velkého úspěchu nejen u nás, ale i ve světě a jeho mužské ego je v pořádku, tak nemá potřebu se s kýmkoli poměřovat.
Jiřího Menzela jste potkala, když vám bylo 20 let, jemu tehdy bylo 60. Čím tak mladou ženu okouzlí starší muž?
Jirka byl nesmírně mladý duchem, vypadal výborně, byla s ním velká legrace, nebral se vážně. To je u mužů velmi důležitá charakterová vlastnost. A jsou muži, kteří jsou mentálně staří už ve čtyřiceti… Já jsem nikdy předtím neinklinovala ke starším mužům, ani mě to nenapadlo, ale prostě se to stalo. A jak vidíte, tak i přes různé karamboly a kotrmelce ten vztah vydržel až do konce.
>>> Čím starší muž, tím mladší ženu chce. Ženy si s věkem naopak hledají spíš podobně staré partnery
A čím jste okouzlila vy jeho? Protože kdyby to bylo jen tím, že jste byla mladá, neskončilo by to manželstvím a v podstatě celoživotním poutem.
Při prvním rozhovoru, který jsem s ním dělala jako začínající elévka pro Český rozhlas, byl nepříjemný. Měl před premiérou, byl nervózní, tak jsme ukončili rozhovor a já jsem mu řekla, že jsem překvapená, jak tak nepříjemný člověk může dělat tak hezké filmy. A odešla jsem. Jeho to úplně porazilo a komentoval to tak, že nejsem tak blbá, jak vypadám…
Když byl pan Menzel nemocný, byla jste po jeho boku až do chvíle, kdy zemřel. Přesto se lidé o vás stále nevyjadřovali příliš hezky. Necítila jste křivdu?
Samozřejmě to není příjemné, ale je nutné se od toho odosobnit. Často mě kritizují lidé, kteří vůbec netuší, jaký je můj život. Hodnotí jen podle toho, co si kde přečetli, takže to ani nemůžu brát vážně. A že někomu nevyhovuje náš způsob života, za to já nemůžu. Ale to je taková česká povaha, že když nezapadáte do toho šedivého davu, ale žijete si svůj vlastní svobodný život, tak jste mnohým trnem v oku. Možná i proto, že sami by podobný život rádi měli, ale nemají na něj odvahu. Protože žít svůj vlastní život není nic jednoduchého.
Je potřeba velká odolnost, aby tohle člověk ustál ve zdraví…
Je to tak. A já jsem psychicky odolný člověk, protože kdybych nebyla, tak bych si třeba nevzala Jirku domů a nepečovala o něj. Přitom lidí, kteří mě od toho zrazovali, bylo hodně. Ale ovlivnit jsem se nenechala a nakonec s námi byl doma dva roky. Věřím, že všechno těžké, čím si člověk v životě projde a nějak to ustojí, ho jen posílí.
