Vždycky manželka a pak až matka. Jinak vám chlap uteče! říká slavná numeroložka Monika Ben Thabetová

Její otec pochází ze Súdánu, maminka je Češka. Dětství strávila v Africe, později se s bratrem, matkou a otčímem přestěhovala do moravských Lysic. Jako malá si Monika Ben Thabetová kvůli odlišné barvě pleti vytrpěla spoustu příkoří včetně šikany. Na druhém stupni základní školy, v tom nejcitlivějším věku, se s ní dva roky nebavil žádný spolužák. Učitelé jí nepomohli a ani ona sama nevěděla, co by měla udělat pro to, aby se necítila tak strašně sama.

Nejen tato zkušenost ji přinutila emigrovat do Itálie, kde se usadila a vytvořila vlastní koučinkový systém Tajná moc čísel, založený na numerologickém rozboru. S jeho pomocí lze prakticky o každém získat veškeré „životní“ informace, které jsou zakódované v datu jeho narození. Je autorkou tří knižních bestsellerů, dvou zahraničních a jednoho českého s názvem Tajná moc čísel.

Na Česko Monika Ben Thabetová rozhodně nezanevřela, pořádá zde semináře, kurzy a dělá i numerologické konzultace. 4. října proběhne v brněnském KD Rubín její první interaktivní kurz numerologie Tajná moc čísel a vztahy.

Máte nějaké oblíbené číslo?

Na krku nosím číslo třicet, protože třicátého jsem se narodila a třicátého se mi stalo i hodně životních událostí. Mám pro něj slabost, ale jinak mám ráda všechna čísla.

Kdy poprvé jste přišla do kontaktu s numerologií?

Když mi bylo patnáct, tak na mě začala čísla „mluvit“, začala jsem vnímat, co se mnou dělají, když se na ně dívám. V té době mi matka ukázala numerologickou tabulku, kterou jsem si schovala. O pár let později jsem ji začala používat.

Dnes jste uznávanou numeroložkou, na kterou se obrací spousta lidí se svými trablemi. Dokázala jste v těžkých životních obdobích čísly pomoci i sama sobě?

Když mi bylo něco po dvacítce, byla jsem na tom zdravotně hodně špatně a na čas jsem se ocitla v nemocnici. Tam jsem zjistila, že to, jak se cítím a jak přemýšlím, je ukryto právě v číslech. Dodnes lidem, kteří mají nějaké trápení, radím, ať se ho nesnaží blokovat například prášky nebo alkoholem. Musí se s těmi emocemi poprat, i když to bolí. Já se s nimi také prala – a že můj život nebyl jednoduchý. Když jsem se ze všech těch trápení dostala, čísla ke mně začala promlouvat o to víc.

S čím za vámi chodí ženy nejvíc? Tipuju, že jsou to vztahy nebo přání najít toho pravého…

Mám kamarádky mezi numeroložkami i astroložkami, a tak vím, že k nim takové ženy chodí. Já ale nejsem žádná vědma ani nepředpovídám budoucnost, ani neumím přičarovat toho pravého. Když už nějaká taková žena přijde a očekává, že se nějaký ten chlap objeví a dá jí štěstí, tak ji z toho omylu vyvedu s tím, že tak to nefunguje. Aby to fungovalo, musí zapracovat nejdřív sama na sobě.

Takže jací lidé vás nejčastěji vyhledávají?

Lidé, kteří za mnou chodí, už vědí, že si svou realitu budují sami. Jsou takzvaně o krůček napřed a nepotřebují vést. Chtějí jen do hloubky pochopit podstatu sebe sama, ať už je to pochopení příjemné, nebo ne. Chtějí se konfrontovat s vlastní duší. A když už u nich k tomuto sebepoznání dojde, tak pokaždé nabydou zdravé sebevědomí.

Jak se to projevuje?

Pozor, nemám na mysli ego, které ukazuje jen na to, jak dotyčný nebo dotyčná vypadá, jaké má oblečení a v jakém bouráku jezdí. Myslím tím takové sebevědomí, že když se například žena na sebe podívá ráno do zrcadla, nepomyslí si: Ježíšmarjá, rychle si na ten obličej něco namaluj! Dívá se na sebe a cítí se sama před sebou krásná. Vidí tu vnitřní ženskou sílu. Takové ženě pak stačí triko a džíny a chlapi hned zavětří. Protože chlapi milují sebevědomé ženy. Ale pozor – jen ti opravdoví!

Nemáte pocit, že naše generace nebyla k sebelásce ani sebevědomí moc vedena? Naše matky neměly jednorázové pleny, chůvy ani další vymoženosti, ani příliš času učit nás, jak mít rády samy sebe a jak se orientovat ve vlastních pocitech…

To máte pravdu, my jsme si nemohly moc vybírat, co by se nám líbilo, my jsme prostě musely, protože i naše mámy musely. Co se týče nějakých pocitů nebo emocí – pamatujete, že byste někdy viděla plakat svého tátu nebo dědu? Chlapi přece neplakali… Ale zmínila jste slovo „sebeláska“. Podle mě je to klišé. Protože co je sebeláska? Že budu sedět před zrcadlem a říkat: Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je tu nejkrásnější?

Já radši používám termín vnitřní síla. Síla být autentická a odolná, mít zdravé sebevědomí. Mám pocit, že když se řekne sebeláska, pro spoustu žen to znamená mít čas jen pro sebe. Ale když je žena matkou dvou tří malých dětí, tak si přece nemůže dovolit své děti odložit a vyhradit si čas jen pro sebe. Za mě to takto nefunguje, já to mám postavené jinak.

Jste máma dvou dcer, tak prozraďte jak.

Jsem nesmírně praktická ženská, která obě dcery vychovala v zahraničí, navíc převážně sama, protože jsem neměla ani babičky, ani žádné babysitterky. Exmanžel chodil do zaměstnání, stejně jako já. Všechno jsem ale musela korigovat sama. Takže na to, udělat si čas jen a jen pro sebe, prostor nebyl, děti prostě byly všude kolem! A je to tak dobře, vždyť jsou naší součástí. Ale víte, co je úplně nejhorší?

Netuším, povídejte.

Že ženy, které si nemohou dovolit chůvy a nemají po ruce ani babičky, mohou snadno podlehnout skepsi, že jsou horší mámy než ty, které tyto možnosti mají. Pak to na ně všechno padá a jsou nešťastné. V každém životním období převládá vždycky jedna role, která je silnější než ty ostatní. Když se rozhodnu, že budu máma, tak je jasné, že na několik let jsou v popředí děti a moje další role se holt upozadí.

Ale pozor. Jestli mám to štěstí a mám hodného muže, tak jsem nejdřív manželka. Vždycky manželka a pak až matka! Tady bude asi spousta žen nesouhlasit a říkat: Cože? No ale tak to je, milé ženy. Protože když nebudete manželka, tak vám ten chlap uteče. Žena s velkým Ž se pozná tak, že dokáže toto všechno hezky skloubit.

Obě vaše dcery jsou už dospělé, jaký spolu máte vztah?

Starší je jednatřicet a jsme velmi dobré kámošky. S tou mladší se to začíná modelovat, je to už jiná generace, takže to chce i víc trpělivosti.

Pořádáte semináře, kurzy numerologie i spirituální kempy. Co je jejich leitmotivem?

Snažím se o to, aby si lidé začali uvědomovat, že ne každá myšlenka, která je napadne, musí být PRAVDA. To jde změnit nastavením mysli a způsobem uvažování. Na svých retreatech, kde mívám i dvě stovky lidí, každý v sále registruje něco jiného. A kdybychom si všichni sedli a sepsali, co jsme v tom sále viděli, pořád to ještě nebude všechno. Tím nejzásadnějším jsou ale věci, které vidět nejsou: emoce, pocity, energie, intuice…

Lidé zapomínají naslouchat sami sobě. Jen si vezměte, kolik všemožných podcastů a rozhovorů je! Podle mě by se už měla začít dělat selekce. Protože všichni jen mluví a není čas na to poslouchat. Přestaňme mluvit a jen poslouchejme, co cítíme. Zadívejme se sousedovi do zahrady na jeho maliny a pozorujme, co to s námi dělá. Lidé se strašně zahlcují informacemi a pak nevědí, jak se rozhodnout. A tak kontaktují kartářky, aby rozhodly za ně…

Přitom odpovědi najdou zase jen v sobě…

Přesně tak! Přece – když jsem s chlapem celé roky, tak sakra vím, jestli mě má, nebo nemá rád! Vím, jestli jsem s ním jen kvůli prachům, protože se mi nechce dělat a jsem pohodlná. Víte co, já jsem známá tím, že říkám věci tak, jak jsou, ne každý to ale ustojí. Nesnáším ty všeobjímající mantry a plky o ničem, nemusím si měnit jméno, abych dostála štěstí. Jsem Monika a hotovo, neznamená to, že když si budu říkat Vlahá vločka, že se mi obrátí život k lepšímu.

Vraťme se ještě k číslům. Ve své knize Tajná moc čísel tvrdíte, že datum narození není náhoda. Zajímá mě, jak je to například s dětmi, které se nenarodí přirozenou cestou, ale plánovaným císařským řezem. Tudíž o jejich zrození rozhodne s trochou nadsázky volné místo v kalendáři porodníka. Ptám se kvůli vlastní zkušenosti, kdy mi před deseti lety jeden samozvaný numerolog řekl, že plánované datum císařského řezu je špatné, že ten den bych rodit vůbec neměla a že to syn v životě nebude mít lehké, když se narodí devatenáctého…

(Monika se chytá za hlavu.) Já když tohle slyším, tak se mi z toho chce plakat, mám z toho husí kůži! Představte si, že vy deset let vychováváte dítě se strachem! To, co vám ten šarlatán, kterých jsou mimochodem v Česku stovky, řekl, ve vás vytvořilo strach o dítě a vy jste to přenesla na něj!?

No, nejste daleko od pravdy, přiznávám…

Pro klid váš i všech ostatních: Žádné datum narození není náhoda. Je důležité, jaká semínka si v hlavě zasadíme. Přestaňte mít o své dítě strach, milujte ho a klidně ho chovejte. I když je mu deset. Protože láska dokáže zahojit všechny rány.

>>>O toxickém vztahu a bolestném rozchodu. Herečka Kristýna Janáčková vzkazuje matkám: Mějte se na prvním místě!