Článek
Středověk byl temný a pochmurný, myslíme si dnes. Ženy se vdávaly velmi mladé, neměly žádná práva, vlastní peníze ani zastání a zcela podléhaly mužům. Neznaly antikoncepci a na jejich sexuální uspokojení se nehledělo… Tak nějak většina lidí smýšlí o pozdním středověku, tedy období 14. až 15, století, který máme většinou spojený s válkami, morovými epidemiemi, špínou a násilím. Skutečnost byla ale o poznání jiná. V čem se život středověké ženy lišil od toho dnešního a v čem byl naopak podobný? O tom jsme si povídali s odborníkem na tuto etapu dějin Martinem Nodlem, historikem z Filosofického ústavu Akademie věd a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
S jakým největším mýtem ohledně středověku se nejčastěji setkáváte?
Asi s tím, že ženy neměly žádná práva a že byly zcela vydány na pospas mužům. Skutečnost byla ale jiná, například násilí na ženách společnost sledovala a netolerovala, a to se týkalo i domácího násilí. Paradoxně byly ženy ve šlechtickém prostředí chráněny méně než ženy mezi měšťanstvem. Kolektivní solidarita ve městech ženy ve skutečnosti osvobozovala.
Vědělo se tehdy o domácím násilí a mohla se žena na někoho bránit?
Samozřejmě. Napadené manželky se mohly obrátit na městský i církevní soud, jejich manželé byli předvoláváni, bylo jim domlouváno a vyhrožováno a padaly i tresty. Některá manželství byla kvůli násilí dokonce rozvedena, tedy separována. A například znásilnění bylo trestným činem, a pokud se prokázalo, viník za svůj čin zaplatil životem.
Dalším tradičním obrazem je, že ženy se vdávaly výhradně jako panny a sex byl tabu…
Ve vyšším aristokratickém prostředí se ženy, při prvním sňatku, většinou skutečně vdávaly jako panny. Ovšem ve městech a na venkově to rozhodně nebylo pravidlo. Předmanželská sexualita byla až do 17. století tolerována, i když panovaly rozdíly mezi ženami a muži. U mužů se dokonce předpokládala jistá sexuální zkušenost před uzavřením sňatku. V pozdější době se postupně už zvyšoval dohled církve i světské vrchnosti nad společností a začaly se stále víc prosazovat rigidní názory.
A co nevěra, jak se tenkrát řešila?
Ta měla mnoho podob. Poměr s vdanou ženou byl docela častý, ale z právního hlediska nebezpečný. Pokud byli milenci přistiženi přímo při činu, mohli být manželem či manželkou, kteří je načapali, na místě zabiti. Ale nikým jiným. Jinak bylo cizoložství trestáno městským právem a mohlo skončit i vypovězením cizoložníka či cizoložnice z města. Rozluka manželství na základě nevěry se praktikovala jen výjimečně, lidé byli spíše „odsouzeni“ k tomu spolu nadále žít. Což bylo jistě podobně komplikované, jako je tomu v případě nevěry i dnes. Naopak sex s prostitutkami byl u mužů tolerován, právně i společensky. Co si o tom ale myslely manželky, nevíme.
Sexuální výchova, předpokládám, neexistovala, dbalo se i na uspokojení ženy?
Od 15. století se v různých nejen lékařských knihách a pojednáních (například v Boccacciově Dekameronu) dochovalo mnoho rad, jak uspokojit ženu. Pro tehdejší společnost to bylo živé téma. Žena nebyla vnímána jen jako pasivní sexuální objekt. Milování pro ni mělo být stejně uspokojivé jako pro muže. Mnoho lékařů dokonce věřilo, že šance počít dítě se zvyšuje společným orgasmem. Lékaři byli ve středověku v lecčem mnohem osvícenější než v 19. století, kdy se ženské uspokojení stalo tabu (především kvůli puritánské viktoriánské morálce, pozn. red.) a ženy vstupovaly do manželství neznalé, nepřipravené, a tím pádem nad nimi měli muži obrovskou moc.
Vraťme se do středověku, tedy přibližně toho patnáctého století. Jak to bylo s antikoncepcí?
Nejčastější byla přerušovaná soulož. Existovaly i kondomy, které se vyráběly z ovčích střev, o jejich účinnosti ale nic nevíme. Po styku ženy používaly i různé bylinné výplachy, které měly zabránit početí.
S hygienou obecně to asi moc slavné nebylo, nebo se mýlím? Jak ženy řešily například menstruaci?
Jak se to vezme. Lidé se sice celkem pravidelně myli, ve městech chodili i několikrát týdně do lázní, ale s praním prádla to bylo horší, oblečení se nosilo mnohem déle než dnes. A z mnoha zpráv víme, že pach a špína byly všudypřítomné i na šlechtických dvorech. Menstruaci, jež byla ve středověku spíše nepravidelná, což bylo podmíněno špatnou a nevyváženou stravou, ženy řešily prostřednictvím skládaného plátna, jež se opakovaně pralo. V dobových textech se o menstruaci ale píše velmi málo.
Předpokládám, že dívky dospívaly dříve, respektive byly v mladším věku považovány za dospělé, je to tak?
To je také trochu mýtus. Z právního hlediska byly sice dívky považovány za dospělé už ve 12 a chlapci ve 14 letech. S věkem, kdy děti vstupovaly do manželství, to ale nemá nic společného. V italských městech 15. století se například v průměru dívky vdávaly kolem 20 let, tedy žádné malé holčičky. V panovnickém a aristokratickém prostředí ale byly samozřejmě uzavírány i tzv. dětské sňatky, dokonce i sňatky nemluvňat. To byl ale svět sám pro sebe.
A bylo myslitelné, aby žena byla single?
Asi vás překvapím, ale ženy z nižších sociálních vrstev a především ve městech žily single velmi často. Některé výzkumy ukazují, že jich bylo i několik desítek procent. Buď se nikdy nevdaly, nebo ovdověly jako velmi mladé a pak se již vdát nechtěly či nemohly. Jasně to dokazují údaje o domácnostech, v nichž žila jediná osoba, nejčastěji právě žena. Žít single bylo tedy v zásadě normální. Asi to bylo mnohem těžší než dnes, ale tlak okolí na neprovdané ženy nebyl ani zdaleka takový jako například ještě před 30 lety. I v tomto ohledu byl středověk vlastně poměrně pokrokový.
Jak se ale ty single ženy živily? Směly například podnikat nebo se nechat zaměstnat?
Neprovdané ženy byly povětšinou služkami. Single ale rovněž žilo mnoho vdov, které se již nevdaly, protože je nikdo nenutil a ony samy ani nechtěly. Ty se většinou živily drobným obchodem nebo textilní výrobou. Bohatší single ženy mohly žít z renty. A samozřejmě, bez partnera bývaly mnohdy prostitutky. Být single i tehdy znamenalo být odkázána především sama na sebe.
Uměly ženy ve středověku běžně číst a psát?
V raném středověku určitě ne, to ani muži. Univerzity byly výlučně mužskou záležitostí, i když víme, že na začátku 13. století pár žen vystudovalo v Bologni práva. Ale to byly absolutní výjimky. Později byla univerzita ženám uzavřena. Na druhou stranu, v 15. století už existovaly například v Německu i školy pro dívky. V pozdním středověku, především ve městech, už ženy číst a psát většinou uměly, pomáhaly svým mužům s vedením účetnictví a také učily své děti.
A co finanční nezávislost, s tou to asi moc slavné nebylo, ne?
Nelze to zevšeobecňovat. Postavení ženy se v každém sociálním prostředí dost výrazně lišilo. Nejsvobodnější a nejrovnější mužům byly ženy ve městech. Leckde mohly samostatně podnikat, existovaly i ryze ženské cechy, mohly samy vystupovat před soudem a svobodně odkazovat svůj majetek. Naopak na venkově a ve šlechtických rodinách byly z právního hlediska ženy zcela podřízené mužům, tzn. nemohly samostatně konat právní akty, i když v jednotlivých regionech panovaly rozdíly.
A jak se žilo vdovám, které celý život nepracovaly a přišly o živitele. Co s nimi bylo?
Obecně jediným ženiným vlastnictvím bylo věno. Když ovdověla, životní standard se jí většinou zhoršil. Zůstala jí zpravidla třetina majetku, což mohly být hotové peníze, renty i nemovitosti, z nichž každoročně plynul příjem, takže když snížila standard, často se z toho dalo vyžít. Zbytek majetku připadl dětem. Každopádně ale platilo, že vdovství bylo většinou spojené s větší svobodou. Tím mám na mysli především svobodu právní, možnost nakládat s vlastním majetkem bez dohledu a souhlasu muže a celkově nebýt na muži závislá.
