Hlavní obsah

Těhotenství je peklo a první rok života dítěte očistec. Rozhovor s Na.ranou mámou

Foto: Megy Literová

Foto: Megy Literová

V těhotenství žena rozkvete, užívá si, že jí pod srdcem roste nový život. A následně se raduje z miminka, jeho pokroků a naplněného života. A nebo jí je špatně jako nikdy, miminko v noci nespí a ona rozhodně nemá pocit naplnění. Zažila to influencerka s přezdívkou Nasraná máma a své pocity začala upřímně sdílet.

Článek

Podle čeho si vybíráte své oblíbené influencery a profily na sociálních sítích, kterým dáte „Sledovat“? Pravděpodobně vám musí být blízcí. Stylem oblékání, životními postoji, humorem. Terezu Marouškovou neboli Nasranou mámu sledují desítky tisíc lidí, protože umí říct, že její dny během těhotenství a mateřství nejsou jen zalité sluncem.

Vystudovala práva, psala pro on-line magazíny, a když otěhotněla, překvapilo ji, že se nedostavilo nejkrásnější období v životě ženy, ale nekončící nevolnosti. A rozhodla se o tom napsat. Nejdříve založila blog, nyní je i autorkou dvou knih: Nasraná máma – Nekorektní průvodce těhotenstvím od početí k porodu a Nasraná máma – Nekorektní průvodce prvním rokem mateřství.

Sleduje tě 65 tisíc lidí, ale možná ne všichni jsou naši čtenáři. Kdo je Nasraná máma?

Úplně obyčejná holka, které se v těhotenství rozbily iluze právě o tom těhotenství a posléze o mateřství. A byla z toho „setsakramentsky rozčarovaná“, protože společnost jí předkládala něco jiného, než je realita.

Co konkrétně? Co byla největší překvapení v „nejkrásnějším období ženy“?

Hlavně ty nevolnosti. Ve filmech se to prezentuje tak, že se ráno vyzvracíš a jdeš, rozeběhneš se do světa. Ale ne každý má to štěstí a já si prožila dva měsíce té nejhorší kocoviny v životě, která trvala každý den od rána do večera. Úplně mě to indisponovalo. To jsem nečekala!

To byl můj šok. Čekáš, že si to užiješ a dostaneš peklo. A lidi, co to nezažili, si samozřejmě myslí, že přehráváš.

Foto: Megy Literová

Knížka rozhodně nejsou jen přepsané statusy a posty z Instagramu, Tereza se jimi zpětně jen inspirovalaFoto: Megy Literová

A v té době jsi tedy založila blog, sociální sítě?

V té době jsem na to neměla pomyšlení. Ale když jsem se dostala z největších nevolností a mozek se vrátil zpět, řekla jsem manželovi, že bych o tom chtěla napsat knížku. A on mi řekl, že mě nikdo nezná, tak ať nejdřív píšu blog. A pojmenuju ho třeba Nasraná máma. (Knížka nakonec vyšla, když měl blog 30 tisíc sledujících - pozn. red.) Nakonec to chtěl vzít zpátky, ale už bylo pozdě, mě to zaujalo. Tak jsem začala psát. Chtěla jsem zbořit společenský mýtus, to jak se na těhotenství a mateřství nahlíží. Měla jsem v sobě revoltu a chtěla jsem být tou, která konečně řekne pravdu. Byla to pro mě terapie.

Jak lidé reagovali na to, že někdo otevřeně mluví nejen o „mimíscích“ a nekonečném štěstí?

Samozřejmě chvíli trvalo, než se to mezi lidi dostalo, ale pak si to mezi sebou začali nadšeně posílat, přesdíleli mě Dva tátové a pak už se to rozjelo. Žilo to svým životem, ale dlouho jsem neměla jedinou negativní reakci.

Platí to doteď? Věřím, že některým maminkám, které se v mateřství zhlédly, může připadat, že to shazuješ…

Teď už se občas ozvou, většinou když napíšu příspěvek, který opravdu zarezonuje, typicky o kojení, to je evergreen. Ale přijde mi, že tu moji existenci tak nějak vzali lidi na vědomí, a komu to nevyhovuje, ten jde pryč.

Foto: Megy Literová

Nasranou mámu můžete nosit na čepici i tričkuFoto: Megy Literová

Jak na kritiku reaguješ, jdeš do diskuse?

Jak kdy. Někdy se stane, že se mě to dotkne a rozumně diskutuju, ale nekopu. Někdy se naštvu a kopu! A někdy se na to úplně vyprdnu. A vždycky potěší, když i s lidmi s jinými názory dokážeme dojít ke kompromisu.

Ale když ti někdo napíše, že „lidi jako ty by neměli mít děti, že tvoje dítě je chudák“, tak se ti moc diskutovat nechce.

Co nějaký kuriózní hejt?

Nezapomenu na: To, že lidi jako vy mají dětí, by mělo být v rozporu s českou legislativou.

Dokonce jsem to dala do knížky do anotace.

Ve sdílení své „nasranosti“ jsi velmi otevřená, ale zároveň citlivě chráníš soukromí syna i partnera.

Od začátku máme jasně dané, že syna ukazovat nechceme. Stejně tak si hlídám téma školky, abych se třeba nedotkla paní učitelky, hlídám si věci okolo svojí mámy, která je na rozdíl od táty na tohle hodně citlivá.

Na tatínka jsem se chtěla zeptat. V knížce si z něj pěkně utahuješ.

Jojo, on je hodně extrovertní. Blázen, jeho se nemusím vůbec na nic ptát. Stejně tak u manžela vím, že je to v pohodě, vždyť je to i můj vydavatel. Je to ledový kliďas a sebevědomý chlap, který ze sebe rozhodně nemá mindrák, takže se mými rýpanci nenechá rozhodit. Má z toho spíš srandu.

Nasraná máma vznikla, aby vyvrátila i mýtus o dokonalých matkách. Proč se na matky kladou takové nároky, proč jsou i samy na sebe a mezi sebou tak přísné?

To je hrozně těžká otázka…

Roli sehrály sociální sítě, kde se každý snaží být dokonalý. A matky dvojnásob, sledují se a vzájemně v dokonalosti soutěží. A říct, že něco nezvládáš, znamená, že jsi selhala. A ne kolem úklidu, i když i tam se cítíte jako kráva, když vidíte ty načančané domácnosti. Jde hlavně o selhání kolem výchovy. Hodně se řeší trauma, na dítě nesmíš ani křiknout. Přitom i odborníci, psychologové, se shodují, že jako rodiče máme právo selhat.

Foto: Megy Literová

Proč k ní na profil tolik nechodí hejteři? Podle Nasrané mámy odradí ezoterické nadšené maminky už samotný název profiluFoto: Megy Literová

Co bys ráda, aby se v rámci společenského vnímání maminek změnilo?

Aby si ženská mohla postěžovat, že to stojí za prd. Zatím vídám spíš maminky, které možná naznačí, že jsou nevyspalé, ale rychle dodají, že své dítě milují. A druhou skupinou jsou ty, co si dovolí postěžovat si a dostane se jim odpovědi, proč si to dítě pořizovaly… Mělo by být v pořádku říct, že na mateřské jsi nešťastná. Nebo že tě to nebaví, neuspokojuje, že si to neužíváš. To přece neznamená, že své dítě nemiluješ nebo že jsi špatná máma.

Když jsi šťastná, nasdílíš to?

Málokdy. Čiré štěstí, které si užívám, je pro mě dost intimní okamžik. Mnohem soukromější, než když jsem nasraná. A nepotřebuju si na svém profilu honit ego, chválit sebe nebo své dítě.

Na svém kontě máš i různé úspěchy, mimo jiné jsi dvojnásobná vítězka Mamablogu. Čemu to přisuzuješ?

Je to loajalitou mých fanoušků, mám s nimi osobní vztah, přestože jsme se nikdy neviděli. A tak podstoupí i lehce otravný systém hlasování, letos jsem vyhrála dokonce Absolutní vítězku.

Je to kromě radosti i závazek?

Rozhodně. Stává se, že mě lidé poznávají, já se s nimi ráda pobavím, ale zároveň se bojím, že je zklamu. Čekají, že budu vtipná, ale co když jsem prostě obyčejná?

A je to závazek i v tom, že se snažíš držet ve svých textech určitý standard.

Nasraná máma bude máma dvojnásobná. Kamarádka mi kladla na srdce, ať se určitě zeptám, jak je možný, že do toho jdeš znovu, když jsi byla tak nasraná.

Jdu do toho znovu, ale ne z touhy znova přebalovat, ale hraje v tom roli rozum. Vím, že chci větší rodinu, přála bych si holčičku. Samozřejmě si uvědomuju, že ty první roky zase budou náročný.

Co na mateřství vnímáš jako nejvíc náročné, co tě překvapilo?

Je to samozřejmě ten spánek, to se podle mě hodně podceňuje, zlehčuje.

Malý se budil i 7× za noc, vyžadoval, aby se s ním chodilo, a vstával ve čtyři. Jednou to došlo tak daleko, že jsem s ním seděla v pět ráno v obýváku a jenom brečela. Manžel zavolal tchyni, jestli by nepohlídala, abych se mohla dát dohromady. A já se celý den trápila tím, jak jsem selhala, že jsem to nezvládla.

Řešila jsem to, hledala cesty, ale nezabralo nic. Navíc manželovi to fakt nepřišlo jako problém, je skřivan a vedl řeči, ať to beru pozitivně a že je to jen v hlavě. Teď mám dvě příručky a na druhé dítě si chci načíst. I když ono je každé dítě a každý den jiný a vlastně máloco funguje. Právě ta bezmoc je hrozná. Musíš dva roky zatnout zuby.

Co vztah s manželem, jak ten narození dítěte ovlivnilo?

U nás je trochu problém, že máme oba jinou hranici tolerance, trpělivosti, toho, co už je pro nás „moc“, a taky trochu jiný přístup k výchově. Můj muž je ten benevolentnější, hledá neúnavně kompromisy, je trpělivý a hodně diskutuje. A někdy mezi nás ten nesoulad vráží klín.

Obecně si myslím, že dítě vztah otestuje. V těhotenství se necítíš dobře, přibereš, únava z nevyspání nepřidá…

Foto: Megy Literová

Ač prý by si někdy dala i od Instagramu volno, uvědomuje si, že knížku by měla propagovatFoto: Megy Literová

Kromě toho, že bavíš a ukazuješ realitu, pravidelně podporuješ i malé tvůrce na svém profilu.

To dělám každý rok před Vánoci. Neustále mi chodí nabídky na spolupráce a já je neberu. U velkých firem je mi to jedno, ale řekla jsem si, že chci podpořit maminky, co vyrábí nebo mají zajímavý nápad. Nemají na zaplacení reklamy nebo na poslání velkého balíku influencerce.

Takže já tyhle malé tvůrce vždy v říjnu nasdílím. Limit je, že nesmí mít víc než 1000 sledujících. A mám radost, že i díky mému sdílení třeba rozjedou byznys.

Proč na rozdíl od jiných influencerů nebereš spolupráce?

Mně přijde, že sociální sítě jsou reklamou nechutně protkaný, že to znehodnocuje obsah, co dáváš. Tak jsem si řekla, že takhle to dělat nechci, nechci tu svoji komunitu prodávat.

A jaké jsou plány do budoucna?

Teď vyšla druhá knížka a doufám, že vyjde třetí. Ráda bych byla spisovatelka, ale knižní trh je takový, že vydělávat si psaním není lehký, pokud nejsi Patrik Hartl.

O čem sníš?

Sním o té holčičce. Což je mimochodem další téma. Tohle se říkat nesmí, dítě si máš přát jedině zdravé. Je to pro mě hodně citlivé téma, bojuju sama se sebou.

Co až budou děti umět číst a přečtou si Nasranou mámu?

To jsme s manželem řešili už před lety. Možná mi to vyčtou, ale věřím, že to budou chápat jako humor a nadsázku, naší rodině je ostatně břitký humor velmi blízký, stejně jako láskyplné prostředí.

Rodičovství je velké téma a velký životní zážitek. Není divu, že fascinuje i filmaře. Znáte skvělé filmy a seriály o matkách, které se ocitnou na tahu i na šikmé ploše?

Reklama