Hovory, do nichž se rodičům moc nechce. Jak mluvit s dětmi o pornografii, smrti, válce nebo rozvodu

Říká se: malé děti, malé starosti a velké děti, velké starosti. S vyšším věkem se dítě dostává nejen víc a víc z vašeho dohledu a vaší ochranné náruče, ale zároveň víc vnímá, co se kolem děje. Vnímá atmosféru v rodině, ve společnosti, dokáže vytušit problémy. A je třeba s ním podle toho i mluvit.

Pokud doma vytvoříte důvěryhodné a upřímné prostředí, je minimálně velká šance, že se buď nebezpečí dokáží samy vyhnout, nebo se vám svěří s problémem a budou umět pracovat se širokou škálou pocitů.

S koučkou Markétou Hájkovou jsme řešili, jak s dětmi o těžších věcech hovořit a na co dávat pozor, s pedagogem Michalem Kaderkou, jak s dětmi mluvit o nečekané síle médií.

Ve chvíli, kdy se děti naučí mluvit, začnou vás zahrnovat spoustou otázek. Rodič je osobou, které nejvíc věří, byla by škoda o toto postavení přijít tím, že uvalíte na určitá témata embargo. Ano, může vám být nepříjemné řešit porno, bolí vás mluvit o smrti blízkého, ale existují citlivé způsoby jak na to.

Podle Markéty Hájkové neexistuje univerzální návod, navíc je třeba zohlednit věk i osobnost dítěte. Princip ale bývá stejný: „Děti reagují na dané situace podle toho, jak se v nich cítíte vy nebo jiné blízké autority, které na ně mají vliv.“

Máte pocit, že na něco jsou ještě malí, máte tendenci držet je od vážných témat dál? Markéta Hájková podotýká: „Dítě naopak bolí, když cítí, že se něco děje, rodič tvrdí, že je vše v pořádku. Začne o sobě pochybovat, může si dokonce myslet, že něco udělalo špatně. Správně ale není ani to, když rodič dítě bere jako ‚kamaráda sobě rovného‘, zahlcuje je neadekvátními detaily, přehazuje na dítě své starosti. Děti pak mají tendenci přebírat zodpovědnost za dospělé i v budoucích letech a vztazích.“

A když toho sami máte plné kecky? „Přiznejte to a slibte, že si o tom promluvíte, ale že potřebujete čas na zpracování. Projevte svoje pocity, doopravdy zdravě silný rodič umí přiznat svoje strachy,“ dodává Markéta Hájková.

V první řadě se tedy dítěti adekvátně věku snažte pravdivě popsat situaci a své pocity. To se týká například i vašeho rozvodu. Kateřina Schmidová z Linky bezpečí říká, že děti většinou tuší, že se něco děje, a rodiče by neměli dlouho otálet. Nechcete přece, aby se to děti dozvěděly odjinud. Ideální je, když to rodiče sdělí společně, vzájemně se neočerňují a jsou například na místě, kde se dítě cítí bezpečně. Není třeba zacházet do zbytečných detailů, ale zároveň odpovědět na otázky. A Markéta Hájková dodává, že děti zrcadlí atmosféru v rodině: „Když rodiče rozvod vnímají jako svoje selhání, bojují spolu, dítě rozvod ponese špatně, bude nasávat negativní energii… Pokud ale rodiče rozvod vnímají jako nový začátek, pracují na sobě, dítě to přijme snáz.“

Jak cítí rozvod děti v různém věku a co jim pomůže ho překonat?

Podobně těžké může být pro děti překonat smrt blízkého. „Říct dítěti, že zemřel někdo milovaný, je situace, kterou zažít nechcete. Nejdřív se zaměřte na sebe a naplánujte praktické záležitosti. Poté promyslete, kde a jak sdělíte smutnou zprávu dítěti. Snažte se být výstižní a přesní, není třeba opět zacházet do detailů. Jaké reakce můžou přijít? Vlastně jakékoli. Od pláče, vzteku, spousty otázek až po to, že se dítě sebere a půjde si hrát,“ popisuje začátky poradna Vigvam.

Sylvie Stretti ze zmíněné poradny ale potvrzuje, že výmysly a izolace dětí před faktem, že někdo zemřel, vše jen komplikuje. Jak s dětmi i blízkými konkrétně o smrti mluvit pak podrobněji popisuje v tomto rozhovoru.

Síla médií je obrovská a je třeba na ni děti upozornit. Vysvětlit jim, jak vypadá objektivní zpráva, co je to hoax. Včas s nimi promluvit o nebezpečí ve formě kyberšikany, konzumování porna apod.

Podle Michala Kaderky děti začínají s konzumací médií brzo a natahuje se čas, který jim věnují: „Mezi negativa patří prokrastinace, zvyšování závislosti, nebezpečný obsah typu dezinformací nebo porna, ztráta peněz. Chcete-li děti chránit, musíte se hlavně zajímat, co sledují a mít jejich důvěru. Působit preventivně a s opatrností, ne zakazovat nebo poučovat z pozice autority. Pro generaci alfa, která se narodila do doby všudypřítomných dotykových obrazovek, je to i kontakt se světem.“ Na rizika byste děti měli upozornit již kolem osmého roku věku.

Jednoduchý návod, jak mluvit s dětmi o chování v online světě, samozřejmě není. Různé rady pro rodiče a příručky najdete například na stránkách E-bezpečí nebo Buď safe online.

Co se týče porna, setkávají se s ním dnes děti podle autorky knihy Hry, sítě, porno už ve věku 8–11 let. Ano, může sloužit k lepšímu poznání těla, prozkoumávání sexuality, bourání tabu. V čem ale je nebezpečí? Může vzniknout závislost, protože je snadno dosažitelné, zkresluje pohled na sex, respektive na běžný, konsenzuální či bezpečný sex. Často je plné násilí, zobrazuje ženy v poníženém postavení a málokdy se v něm ukazuje kondom.

Co s tím? Mluvte s dětmi, i když je u sledování porna nepřistihnete. Vysvětlete jim, že jde o pohádku pro dospělé, která s realitou nesouvisí, jde o herce, kteří jsou za své výkony placeni.

A co říká Michal Kaderka k dezinformacím? „Děti většinou kopírují rodinu a přebírají kritický úsudek. Dnes je zdrojů informací více, za nás to bylo jednodušší, měli jsme Bravíčko. A to bylo skvělé, liberální. Děti se sice na internetu orientují, ale je určitě důležité mluvit o tom, že ne všechny informace jsou důvěryhodné. Chybu udělá dospělý, natož dítě.“ Začněte tedy u sebe. Zkuste třeba návod, jak se nestát užitečným idiotem dezinformátorů. Pomoc můžete hledat i třeba na serverech hoax.cz nebo manipulatori.cz.

A pokud problém nastane? Neváhejte se obrátit na odborníky. Například školní psycholog umí poradit.