Jiří Krampol už je v nebi se svou Haničkou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zdravotní problémy sužovaly oblíbeného herce Jiřího Krampola už dlouhé roky. Opakovaně byl hospitalizován, což mu znemožnilo i oslavu 87. narozenin na začátku července. Hlavním důvodem bylo nadměrné zavodňování, které jeho srdce nezvládalo. Už v únoru kvůli tomu skončil na jednotce intenzivní péče. V posledních měsících se na veřejnosti objevoval jen zřídka a kvůli potížím s chůzí už pouze na invalidním vozíku. Přesto ještě v polovině června zavítal na oslavu 83. narozenin svého dlouholetého přítele, hudebníka Antonína Gondolána. Navzdory zhoršujícímu se zdraví tehdy rozdával úsměvy a působil v dobré náladě – tak, jak ho fanoušci znali a milovali.

Právě publikum mu vždy dávalo energii, kterou tolik potřeboval. Když v roce 2023 slavil v divadle Broadway své 85. narozeniny, s typickým humorem prohlásil: „Prý bych se měl šetřit. Pokud někdo považuje za odpočinek to, že sedí doma, kouká na seriál a popíjí lahvové pivo, tak já to nejsem. Mě nabíjí publikum. Když skončí představení Humoriády, mám pocit, že je mi o dvacet let méně.“ Přestože byl jeho zdravotní stav dlouhodobě vážný – trpěl chronickým selháním srdce a problémy s plícemi, které se v rodině opakovaly po generace – snažil se zůstat aktivní a neztrácet životní nadhled. „Je to prokletí. Když piju hodně, odnese to srdce. Když málo, odnesou to ledviny,“ popsal otevřeně v rozhovoru pro magazín Showtime na CNN Prima NEWS.

Původním povoláním byl vyučený soustružník kovů, ale nakonec vystudoval DAMU a stal se výraznou osobností českého divadla, televize i filmu. Do širšího povědomí vstoupil díky scénkám s Miloslavem Šimkem a Luďkem Sobotou. Významnou stopu zanechal i v dabingu – jeho hlasem mluvil například Jean-Paul Belmondo. Když se Šimek vydal na politickou satiru se Zuzanou Bubílkovou, Krampol šel cestou populárního humoru a vznikl pořad Nikdo není dokonalý, který si diváci oblíbili. Z filmového plátna si ho budete pamatovat z komedií jako Pátek není svátek, Dva lidi v zoo, Nahota na prodej nebo série Kameňák.

Jeho smysl pro humor měl kořeny už v dětství – byť vyrůstal v nelehkých podmínkách. Narodil se a dospíval na pražském Žižkově, který tehdy patřil k drsnějším čtvrtím. Ne náhodou se říkávalo: „Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni.“ Svůj původ často glosoval v představeních s Miloslavem Šimkem. V rozhovoru pro Český rozhlas vzpomínal s nadsázkou: „Zatímco Šimek vyrůstal v luxusní čtvrti na Hanspaulce, kde si v přepychové vile v prosluněném pokoji hrál s drahými hračkami, malý, pohublý a podvyživený Jirka bloumal po Žižkově a za sebou na kšandě tahal kastrol s pískem. A když si chtěl hrát, tak ho tatínek strčil do truhlíku, dal mu briketu a řekl: Tu máš, zmetku, hraj si chvíli na horníka.“

Jiří Krampol byl čtyřikrát ženatý a je otcem čtyř synů – dvě děti měl vlastní, další dvě přijal za své. Jeho poslední manželka Hana však pro něj znamenala mnohem víc než jen životní družku. Byla jeho oporou, velkou láskou a partnerkou. „Poprvé jsem se s Jirkou setkala ještě jako školačka, když jsem si za ním zašla pro podpis. V Semaforu o hodně let později mezi námi přeskočila jiskra,“ vzpomínala Hanka. Svatbu nakonec domluvila sama, protože Jiří se dlouho zdráhal. „Musela jsem to vzít do svých rukou,“ přiznala. Vzali se v únoru 1993, a hned po svatbě odjeli na líbánky na Kanárské ostrovy, kde spolu podle vlastních slov prožívali „nezapomenutelné okamžiky“.

Navzdory výraznému věkovému rozdílu (Krampol byl o 23 let starší), byl jejich vztah hluboký a stabilní – trval celých 27 let až do tragické smrti Hany v roce 2020, kdy jí bylo 59 let a vykrvácení z jícnového vředu – doma, v jeho náručí. Jiří často říkával, jak miluje Hanku, nezřídka ji oslovoval láskyplným „Haničko“ a z jejich vztahu byla cítit vzájemná oddanost. Po její smrti prohlásil: „Nikdy jsem si nemyslel, že Haničku přežiju. Byla sice nemocná, ale její smrt přišla nečekaně“ – a často přiznával, že mu chybí a že na ni stále myslí.

Jejich společný život zaznamenal i těžké chvíle, včetně tragédie, když v sedmém měsíci těhotenství ztratili holčičku. Pár v té době vkládal veškerou naději do jejich syna Petra, kterého Jiří přijal za vlastního, vychovával ho, byl na něj hrdý a stali se opravdovou rodinou. Vztah Jiřího a Hanky však procházel i jinými zkouškami, Hana dlouhé roky bojovala se závislostí na prášcích a alkoholu, což se podepsalo nejen na jejím zdraví, ale i na jejich soužití. Přesto vedle sebe zůstali až do jejího konce.

Po Hančině smrti Jiří otevřel svoji domácnost v centru Prahy novinářům a ukázal tam nejen své herecké trofeje, ale také oltářík pro Hanku, který sám vytvořil jako tiché místo vzpomínek a úcty. Šlo o symbol všeho, co pro něj Hanka v životě znamenala.