„Jsem asi fakt divná paní!“ Tereza Kostková o odchodu syna a čeho se v životě bojí nejvíc

Oblíbená herečka a moderátorka Tereza Kostková prožívá právě teď tak trochu zlomové období, přesto však své životní milníky míjí s lehkostí: konec ve StarDance po dvaceti letech, padesátiny i to, že syn definitivně dospěl a opustil rodné hnízdo.

„Jsem zvyklá dívat se na život z té pozitivní stránky, a když je něco přirozené, nevyvádí mě to z míry,“ říká herečka, která si uprostřed taneční show udělala čas i na křest kalendáře svého kolegy a spolužáka Aleše Cibulky. A navíc mu poskytla i unikátní rodinné fotografie svých rodičů Carmen Mayerové a Petra Kostky.

Éru filmů pro pamětníky, k níž se Cibulkův kalendář každoročně vrací, sice Tereza Kostková zbožňuje, ale přehnanou nostalgií netrpí: „I já jsem tyhle filmy pravidelně sledovala s rodiči, ale vím, že nemůžeme po žádné generaci chtít, aby to tak pokračovalo nekonečně let.“ A dodává, že se televizní kultura vlivem technologií zásadně proměnila a je klidně možné, že ve své současné podobě vymizí úplně.

Právě to, že nemá tendence setrvávat v minulosti a s optimismem hledí dopředu, vedlo Terezu Kostkovou k tomu, že se rozhodla ukončit moderování StarDance. „Potěšilo mě, s jakým porozuměním to všichni přijali. Lidé chápou, co to znamená, dělat něco dvacet let.“

A právě proto si Tereza Kostková svůj poslední ročník zvlášť vychutnává. „Je to krásný, já jsem StarDance vždycky moderovala moc ráda, ale v něčem je dobré vědět, že je to naposledy. Dává vám to ještě větší přítomnost a vnímavost ke každému dílu.“

Úsměv jí z tváře nevzala ani letošní padesátka, která jí prý do života přinesla víc nadhledu a klidu. „Jsem v tomhle asi fakt divná paní, ale mě tenhle věk prostě neděsil. Ani čtyřicátiny. Připadá mi nesmyslné bát se něčeho, co je nevyhnutelné.“

„Navíc mojí životní filozofií je dívat se na všechno z té lepší strany. Jsem vděčná, že jsem se padesátky ve zdraví dožila,“ říká herečka, která má optimistické nastavení odjakživa – zřejmě po rodičích. A jediné, čeho se v životě bojí, je lidská hloupost, zloba a chamtivost, jimž se nedá ubránit.

Bez problémů se vyrovnala i s tím, že její syn Antonín, loni plnoletý, už opustil rodné hnízdo. „Vím, že tohle je ta zdravá verze, že to tak má být, a tak to tak přijímám. Jasně že na mě občas padne i určitá melancholie: rušíte dětský pokoj, třídíte věci… Ale i to k životu patří. Prostě si tím musíte projít,“ říká Tereza Kostková.

Situaci jí také zjednodušuje fakt, že její rodina, včetně rodičů, žije komunitním způsobem a všichni jsou neustále v kontaktu.

Jak Tereza Kostková bojuje s vráskami? Nedá dopustit na noční masku a studenou vodu, nemá ráda extrémy