Článek
Profesně si ve svých začátcích příliš nevěřila. Monika Absolonová si přála hlavně spokojený vztah a děti. Dnes má pocit, že do svých partnerských vztahů investovala zbytečně moc a o další za každou cenu nestojí, byť je láska smyslem jejího života. Díky synům jí však ani nechybí.
V kariéře dosáhla víc, než si kdy dokázala představit. Kromě několika bronzových Slavíků se pyšní i dvěma cenami Thálie, Česká televize k jejímu životnímu jubileu natočila dokument a ve Foru Karlín ji čeká koncert, který byl tři čtvrtě roku dopředu vyprodaný.
Čas se krátí
Přibývající roky nikdy moc neřešila, letos na jaře však na ni poprvé padla tíseň. „Najednou jsem začala přemýšlet nad tím, kolik věcí jsem nestihla, začala mě děsit ta konečnost. Došlo mi, že jsem prostě za půlkou, co teda ještě stihnu? Vždyť jsem doteď jenom zpívala, nikde jsem pořádně nebyla,“ odpověděla nám Monika na otázku, jak vůbec tu „magickou“ padesátku vnímá.
Rozhodla se tedy, že si poprvé v životě dovolí být nepraktická a marnivá: místo nové fasády na chalupu si koupila Mini Cooper bez střechy. „V padesáti jsem sama sobě koupila kabriolet, tři roky starý, stříbrný s černou střechou, kterou zřejmě nechám staženou do Vánoc, a jsem šťastná,“ prohlásila se svým typicky širokým úsměvem.
Pro lásku cokoli
Ačkoli jí samotné ve dvaceti připadali padesátníci jako „polomrtvé existence“, ona teď žije naplno. „Chci si dopřávat víc zážitků s mými kluky. Milují fotbal, tak jsem jim slíbila, že objedeme všechny slavné evropské kluby. Letos už jsme začali s Londýnem a samozřejmě, že jsem jim tam podsunula i nějakou kulturu,“ usmívá se.
Právě díky synům, desetiletému Tadeášovi a sedmiletému Matoušovi, má život naplněný láskou. Od rozchodu s jejich otcem Tomášem Hornou se vedle ní žádný oficiální partner neobjevil. „Láska je nedílná součást mého žití, sama nejlíp vím, kolik jsem jí obětovala. Hodně. Tak teď to prostě nechávám plynout, netrápím se.“
Své vztahy zpěvačka rekapituluje: „Bohužel mám tu debilní povahu, že vždycky, když jsem se zamilovala, přejímala jsem za své partnery odpovědnost. Byla jsem schopná se třeba rozkrájet, jen abych se cítila užitečná, abych vyhověla. Takže když někdo přijde, fajn, ale jsem úplně v pohodě i s tím, když nikdo nepřijde.“
Nebylo to vždycky perfektní
Vdaná přitom byla už ve svých dvaceti za hokejistu Václava Eiselta, manželství však vydrželo jen tři roky. Rodinu po několika neúspěšných vztazích založila až na prahu čtyřicítky s hokejistou Tomášem Hornou, s nímž se rozešla po sedmiletém vztahu. Přitom na rodinný život paradoxně sázela víc než na svou kariéru.
„Hrozně jsem si přála stát se zpěvačkou, ale čím déle jsem v té branži byla, tím víc jsem viděla, jak je to těžké. Nebyla jsem typ, kterému by každý tleskal. Ale nakonec jsem fakt zpěvačka, mám vlastní kapelu, koncerty, můj obličej je na plakátech,“ říká Monika Absolonová.
Nikdy nepomyslela ani na to, že by se o ní mohl točit dokument, na který je mimochodem zvlášť zvědavá. Víc než ona sama v něm mluví její blízcí. „Snažila jsem se být upřímná i v tématech, o kterých se mi nemluvilo snadno. Zpětně vlastně nechápu, že jsem to vůbec dala,“ naráží zpěvačka na problematický vztah s otcem nebo na nesnadný rozchod s Hornou.
Vrásek se nebojí
A jak se vypořádává se stárnutím? „Mrzí mě, že mi nedocházelo, jak jsem před těmi dvaceti, třiceti lety vlastně byla hezká.“ To jí to nikdo neřekl? „Prý se mi to nedalo vysvětlit,“ krčí zpěvačka rameny.
Přibývající vrásky nijak neprožívá. Na kosmetiku chodí od svých šestnácti a ráda se rozmazluje kvalitními krémy. „A když to bude potřeba a ten ksicht povolí, tak si ho prostě nechám přešít. Ale třeba se scvrknu nějak postupně. V každém případě na mladé nežárlím. Vlastně jsem ráda, že některé životní fáze už mám za sebou.“
