Článek
Na první pohled působí herečka Alena Doláková křehce, ale opak je pravdou. Neváhá otevírat silná témata a používat černý humor, třebaže ji to někdy připraví i o práci. V podcastu Bubliny vzpomíná na život v Americe, vysvětluje, co pro ni znamená být feministka a proč to nijak nesouvisí s jejími orgasmy. A také se svěřila, jací muži jsou pro ni nejvíc sexy.
Co Alena Doláková v Bublinách prozradila?
- O čem je film Chica Checa? „O vdově na vesnici, kterou hraje Pavla Tomicová. Ztotožní se s ní spousta žen po padesátce, což jsou ženy moudré. A režisér Šimon Holý ženám rozumí přes svoji mámu, film je vlastně milostný dopis pro ni. A i když je to queer film o mámě a jejím gay synovi, je harmonický, není třeba dramat.“
- Jak to, že si dřív myslela, že neumí být vtipná, a dnes se živí stand-upem? „Byla jsem odbornice na rozbrečení, na Shakespeara, tragické hrdinky. Dlouho jsem si i myslela, že čím víc člověk trpí, tím víc je člověk.“
- Proč bylo tak náročné natáčení seriálu My nejsme sekta? „Zjistila jsem, že pro mě není až tak zlé, když před kamerou ubližuju, ale když přihlížím zlu a nic neudělám, to byly nejhorší momenty.“
- Co ji fascinuje na obsahu na sociálních sítích? „Pro spoustu lidí jsou ikony lidé, kteří se rozhodli natáčet a svou existenci jako ikonickou prezentují. Ale ikonou může být vaše máma, vy sami.“
- Kromě stand-up vystoupení Historky z Tinderu – Open Air (9. září Vyšehrad) plánuje svoji show. „Bude se jmenovat Málo slavná. Buď se totiž moc snažíte proslavit, nebo jste málo slavná. Jako žena to vždycky uděláte špatně.“
Alena Doláková mluvila v podcastu Bubliny nejen o feminismu, ale i vztahu k tělu a citlivých mužíchFoto: Jitka Horázná, Proženy.cz
Konečně jsem ve svém těle ráda
Vztah k vlastnímu tělu je pro Alenu Dolákovou dlouhodobě velké téma. Proč? „Když je žena spokojená sama se sebou, znamená to, že se jí uvolní strašně moc času, peněz a energie; je na tom navíc postavený miliardový průmysl. Já jsem konečně ve svém těle ráda,“ vysvětluje a dodává, že to lidi vyhazuje z konceptu. A ji taky, protože v ní pořád je i „ta stará baletkovská mentalita a přesvědčení, že bych měla makat a kontrolovat život tím, že nebudu jíst“. A je pro ni úleva jíst, co chce.
Co by se ženy měly naučit? „Být ve svém těle přítomné, umět si říkat hezké věci do zrcadla i jedna druhé navzájem, podporovat se.“
Proč se chlapi bojí feministek
Jak se podle herečky definuje feminismus? „Ve stand-upu říkám, že feministky jsou starý, chlupatý a nikdy neměly orgasmus…,“ směje se. Pravda ale podle ní je, že muži se feministek bojí: myslí si, že jsou to naštvané nebo bojovné ženy, které jim chtějí ubližovat. „A ano, jisté naštvání je pro změny potřeba. Ale třeba já jsem v osobních vztazích ráda v ženské roli.“
Měla její bojovnost a potřeba zmiňovat feminismus vliv na práci? „Dlouho jsem nehrála nic křehkého a zakřiknutého, chtěla jsem silné ženy, ale teď je hraju pořád. Někdy i v soukromém životě. Feminismus je dobrý pro feminismus, ale možná ne tolik pro moji hereckou kariéru.“
A třebaže v jejím stand-upovém obecenstvu sedí nejčastěji mladé „zproseccované“ ženy, najdou se i muži. A dokonce i takoví, kteří oceňují volbu témat. „Není nic víc sexy než chlap, co poslouchá ženy,“ říká herečka zasněně. A má vzkaz pro manosféru: „Nemuseli byste jí dávat drogu, aby usnula, stačilo by se zeptat, jak se cítí, párkrát to zopakovat a ona si lehne ráda sama!“
