Rakovina vaječníků se často „tváří“ jako zažívací potíže. Je zákeřná, léčba ale pokročila, říká lékař

Rakovina vaječníků se po těle šíří jako semínka odkvetlé pampelišky. Právě v nenápadném začátku je její zákeřnost. O nemoci, jejích varovných signálech, proč se odhalí většinou dost pozdě i o pokrocích v léčbě mluvil v podcastu MUDrování s Danielou onkogynekolog Roman Kocián ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Rakovina vaječníků vyvolává stav, kterému se někdy říká syndrom malé sukně. Žena může pocítit zvětšení objemu břicha a pasu, příčinou však v tomto případě není přibírání na váze, ale vážná nemoc a její pokročilé stadium, kdy ložiska rakoviny produkují tekutinu, která se hromadí v břišní dutině (ascites). Ženy se mohou domnívat, že ztloustly, případně že mají zažívací potíže, a podstupují například různá gastroenterologická vyšetření.

„Pokud tyto obtíže trvají několik týdnů a je jich víc najednou, tak to jistě zasluhuje pozornost,“ říká specialista Roman Kocián. O jaké příznaky se konkrétně jedná? Ženy mohou cítit, že se jim nafukuje břicho, není jim dobře, jsou slabé, unavené, mají pocit na zvracení a hubnou i při normálním příjmu potravy.

Na uklidněnou je třeba dodat, že populační riziko u tohoto zákeřného karcinomu není vysoké: rakovinou vaječníků u nás ročně onemocní asi tisícovka žen. To znamená, že zdaleka ne všechny podobné problémy znamenají zhoubné onemocnění! Nicméně je dobré vědět, že pokud se sejde vícero varovných signálů a nechtějí odeznít, je to jasný povel k návštěvě lékaře.

V boji proti nemoci je podle onkogynekologa zásadní i to, aby u pacientek proběhly testy, které odhalí případné mutace v genech BRCA1 nebo BRCA2. Ty riziko rakoviny vaječníků i prsu mnohonásobně zvyšují. Dnes už má o těchto mutacích lepší povědomí i laická veřejnost – preventivní zákroky podstupují i známé tváře v čele s herečkou Angelinou Jolie, která všeobecnou informovanost pomohla zvýšit už před lety.

Přesto se ale u nás stále netestuje dostatečně. „Má to význam pro léčbu i pro příbuzné. Když zjistíme vrozenou mutaci, genetik si pozve příbuzné v riziku, otestuje sestry, bratry, dcery, syny… Najde zdravé nosiče a ty potom v ambulancích preventivní onkologie dále poučí,“ vysvětluje lékař.

Když se žena s příznaky dostane na správné specializované pracoviště, bývá už vše poměrně rychlé: léčba zahrnuje zpravidla radikální operaci a chemoterapii. Průlomem se stala i speciální udržovací léčba PARP inhibitory.

Jak Roman Kocián doplňuje, zapomínat se nesmí ani na psychiku a celkový nápor, který pacientky po vyslechnutí diagnózy zažívají. Pomáhá nejen promluva s lékařem a blízkými, ale třeba i sdílení zkušeností s dalšími nemocnými. V tomhle ohledu pomáhá například organizace Veronica. „Díky ní máme u nás pacientské centrum, klidné místo. Jsou tam pacientky, které nemocí procházejí anebo prošly a jsou ochotné si s těmi ženami sednout, zklidnit je, zopakují, co je v nejbližších dnech čeká, a poskytnou jim podporu. To je velmi důležité,“ zdůrazňuje lékař.