Střevní mikrobiota ovlivňuje psychiku, obezitu i cévy. Jak pečovat o svůj „druhý mozek“?

Mikroorganismy ve střevech tvoří doslova svébytný vesmír. Musí se o něj ale dobře pečovat. Co prospívá a čím si naopak škodíme? O tom v podcastu MUDrování s Danielou mluvil Jiří Vejmelka, internista a člen České mikrobiomové společnosti.

Střevní mikrobiota (dříve mikroflóra) je v podstatě obrovské společenství bakterií, virů, kvasinek a dalších mikroorganismů, které obývají trávicí trakt. „Jsou jednak tajemní, ale také fascinující a promlouvají do našich životů i do našeho zdravotního stavu,“ shrnuje internista Jiří Vejmelka, který se tématu střevní mikrobioty dlouhodobě věnuje.

Složení tohoto ekosystému ve střevech je podle něj u každého člověka jedinečné. V průběhu života se nicméně mění - můžeme ho obohacovat i ochuzovat.

Základy péče o střevní mikrobiotu v podstatě vychází ze zdravého životního stylu: klíčový je dostatek pohybu, tekutin, vlákniny, bílkovin i flavonoidů - látek obsažených v ovoci, zelenině, ale třeba i kakau nebo zeleném čaji.

„Důležité jsou i kysané mléčné výrobky a kvašená zelenina. Říkáme, že jsou to živé potraviny - vyskytují se v nich probiotické organismy. Ale je tam i řada dalších prospěšných látek, třeba tzv. postbiotika - produkty vznikající činností mikrobů. Ovlivňují střevní hybnost a zdraví celkově,“ přibližuje odborník.

Zásadní je podle Jiřího Vejmelky nejen složení mikrobioty, ale i rovnovážný vztah mezi ní a námi samotnými - takzvaná eubióza. „K narušení mikrobioty z hlediska složení a funkce, dysbióze, může dojít třeba vlivem antibiotické léčby. Ale třeba i v rámci striktních restrikčních diet nebo pokud máme stres,“ pokračuje.

Lékař zároveň upozorňuje na vazby mezi střevní mikrobiotou a civilizačními chorobami. Metlou lidstva se stala třeba cukrovka druhého typu, ale i obezita spojená s metabolickým syndromem či kardiovaskulární choroby.

„Například už dnes víme, že někteří mikrobi mohou vyrábět trimethylamin, který se v játrech mění na trimethylaminoxid. Tato látka se podílí na rozvoji aterosklerózy, tedy kornatění cév. Takže už se přímo snažíme pátrat po mikrobiálních metabolitech, které se podílí na rozvoji těchto civilizačních chorob,“ doplňuje internista. Mikrobiota podle něj ale může být také vyloženě „obezitogenní“(způsobující nadváhu) nebo „depresogenní“ čili úzkostná. Ovlivňovat může duševní stav.

Informace o střevní mikrobiotě u nás šíří třeba Česká mikrobiomová společnost. Ačkoliv je řada výzkumů stále na začátku, už dnes má veřejnost lepší povědomí třeba i o termínech, jako jsou prebiotika nebo probiotika. První z nich jsou v podstatě palivem pro mikroorganismy a řadí se sem například rozpustná vláknina.

Probiotika nám zpravidla nabízí lékárníci, pokud si vyzvedáváme antibiotika. „Pokud nám není dobře, máme bakteriální infekci nebo jsme léčeni antibiotiky, tak je dobré zajistit dostatečný přísun vlákniny. Co se týče antibiotické léčby, probiotika doporučuji, protože se sníží riziko rozvoje dysbiózy,“ dodává Jiří Vejmelka.