Dvakrát ročně místo každodenních antidepresiv? Psychedelika pomáhají i tam, kde nic nezabírá

U některých psychických onemocnění, včetně lehkých forem deprese, je vhodné začít psychoterapií. „Myslím si, že pro spoustu diagnóz je samozřejmě vhodné oboje ­– psychoterapie i léky. Důležité je, kdy co nabídneme a v jaké fázi nemoci jsme,“ vysvětluje v podcastu MUDrování psychiatr, psychoterapeut a neurovědec Filip Tylš.

U těžké deprese je ale potřeba jednat rychle. „To lze udělat nějakým klasickým antidepresivem, kde ale budeme určitou dobu čekat. Ve chvíli, kdy je ten člověk v ohrožení, je 6 až 8 týdnů hrozně dlouhá doba,“ popisuje lékař.

Dnes už existují i rychlejší postupy. „Jedním z nich je například ketamin, ale jsou tu i jiné, třeba elektrošoky,“ jmenuje Filip Tylš. Ketamin už je v ČR registrovaným léčivem a může být alternativou elektrošoků.

„Já jsem nikdy nedokázal pochopit, proč ve všech léčebnách nemáme ketamin, když tam máme elektrošoky. Má úplně stejnou indikaci, má méně nežádoucích účinků a stejnou efektivitu. Proč si pacient nemůže vybrat?“ diví se lékař.

Velký potenciál vidí také v psychedelikách, například psilocybinu a LSD. Jejich účinek je jiný než u antidepresiv a psychedeliky asistovaná terapie probíhá pod dohledem odborníků. Tato forma psychiatrické léčby prochází intenzivním výzkumem a schvalovacími procesy po celém světě.

„Tam vidím potenciál obrovský, protože po jedné či dvou dávkách psilocybinu je efekt tři až šest měsíců. U velké části pacientů to vypadá, že kdyby přišli dvakrát ročně na dvě dávky, nemuseli by brát žádná antidepresiva a depresi mít nebudou,“ říká Filip Tylš. Terapie je ale časově i personálně náročná, antidepresiva tedy nejspíš nikdy plně nenahradí.

Co by se ale mělo podle Filipa Tylše změnit, je někdy až příliš snadná dostupnost antidepresiv. Jde sice o velmi dobře tolerované léky, mohou ale podle něj oplošťovat emoce a „ořežou“ nejen těžké prožitky, ale i ty hezké.

Také je tu zhruba 30 % lidí, kterým standardní antidepresiva nezabírají. „Myslím, že je chyba, že je předepisují praktičtí lékaři. Na druhou stranu máme málo psychiatrů, tak málo, že to nemůžeme dělat jinak…“ dodává Filip Tylš.