Hlavní obsah

Sebevražda není tabu. Jak poznat, že si chce někdo vzít život, a jak mu pomoci?

Foto: Velimir Zeland, Shutterstock.com

Foto: Velimir Zeland, Shutterstock.com

Proč je stále tolik lidí, co volí spíš smrt než život? Jak jim pomoci? A čeho si všímat u svých blízkých a přátel?

Článek

Sebevražd celosvětově přibývá, a i když v ČR jejich počet spíš stagnuje, ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie na tom nejsme nejlépe. Alarmující je to především mezi mladými lidmi.

V historii jsou různá období, kdy počty sebevražd razantně vzrostly, ale ví se, proč. Třeba v předválečných nebo poválečných dobách. Ale proč si tolik lidí sahá na život i v současné době blahobytu a stability?

Smutná statistika

Na celém světě si ročně dobrovolně vezme život přes 700 tisíc lidí, přičemž mezi mladými ve věku 15 až 29 let je to nejčastější příčina úmrtí. To je dáno i tím, že je netrápí zdravotní neduhy jako ty starší, přesto je to číslo děsivé.

Situace je logicky nejhorší v zemích, kde bojují s chudobou (jižní Afrika). Tam si podle Our World in Data život vezme 15 lidí ze sta tisíc. Ale v České republice jich na sto tisíc obyvatel připadá deset, což není o tolik méně. U nás si každý rok vezme život kolem 1500 lidí.

A kdybychom do statistik počítali i pokusy o sebevraždu, čísla by se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zvýšila až patnáctkrát!

Proč?

Obecně přibývá duševních onemocnění, hlavně u mladých lidí. Podle WHO trpí duševní poruchou každý sedmý mladý člověk ve věku 10 až 19 let. Když se tyto potíže neléčí, zvyšuje se riziko sebevraždy až o 20 %!

Psychologové, psychiatři, psychoterapeuti jsou nedostatkové zboží. Na odbornou pomoc jsou někdy až příliš dlouhé čekací lhůty.

Foto: Pixel-Shot, Shutterstock.com

Sebevražedné myšlenky nejsou tabu, je o nich potřeba mluvit. A vyhledat odbornou pomocFoto: Pixel-Shot, Shutterstock.com

Poznejte varovné signály včas

Sebevražda většinou nepřichází z ničeho nic. „Samotné sebevraždě většinou předchází dlouhodobý proces, který zahrnuje širokou škálu sebevražedného chování,“ vysvětluje manuál P.S. žij pracovní skupiny Prevence a výzkum sebevražd v Národním ústavu duševního zdraví.

Od stresu přes sebevražedné myšlenky až po plánování a samotný čin – přesto není snadné si všimnout, že se s někým z vašeho okolí něco děje. Nepodceňujte varovné signály:

  • Změny v chování – stranění se lidí, stahování se z do té doby oblíbených činností, rizikové chování (rychlá jízda autem, nebezpečná jízda na kole…), zvýšená konzumace alkoholu či jiných návykových látek, nespavost nebo naopak zvýšená spavost, přejídání nebo naopak hladovění, sebepoškozování, zájem o téma smrti, rozdávání věcí…
  • Změny v prožívání – emoční nestabilita, výkyvy nálad, smutek, výbuchy vzteku, apatičnost, neschopnost radovat se…
  • U dětí a dospívajících se mezi ně řadí i potíže se soustředěností, zhoršení prospěchu ve škole, kázeňské prohřešky a podobně.
  • Věty, které značí, že se člověk cítí bezcenný, na obtíž, bez smyslu života: „Kéž bych se nikdy nenarodil(a).“ „Kdybych zmizel(a), nikomu bych nechyběl(a).“ „Všem by bylo líp, kdybych nebyl(a)“ a podobně.

Jak pomoci? Mluvte!

Ta nejobecnější rada zní: mluvte. Pokud máte podezření, že někdo o sebevraždě uvažuje, zkuste si s ním povídat. Nebojte se, že ho urazíte, nebo mu třeba myšlenku na sebevraždu vnuknete.

Ptejte se, jak se cítí, jak mu je, co v poslední době prožívá. A klidně detailně: zda má chuť všechno vzdát, jestli přemýšlí, jaké by to bylo „nebýt“, zda má sebevražedné myšlenky. „Možnost pohovořit si s někým o svých myšlenkách a pocitech může ve skutečnosti vést ke snížení rizika sebevražedného jednání,“ tvrdí manuál P.S. žij.

Co ale pak říct? „Argumenty typu ‚ale podívej se, jak je život hezký‘ nebo ‚vždyť máš přece tolik důvodů žít‘ většinou nefungují. Když je člověk ve tmě, světlo zvenčí nevidí,“ říká vztahový kouč David Shorf.

Proč radši neříct, že tohle slyšet je pro vás těžké, že máte o daného člověka strach, že by vám chyběl, že ho nechcete ztratit. „To nejsou plané fráze, to je pravda. A pravda má velkou váhu,“ radí Shorf.

Ale co je nejdůležitější? Sehnat mu odbornou pomoc a motivovat ho k tomu, aby jí využil.

Načítám