Tvrďáci jen na oko? Muži bývají stejně citliví jako ženy, někdy i víc. A hůř snášejí samotu

„Jsem citlivka, ale hrozně nerad to přiznávám,“ říká pětačtyřicetiletý Karel. „U filmů často brečím, dojme mě i oslava narozenin. A když jsem poprvé sevřel své děti v náručí, doslova se mi podlomila kolena dojetím.“ Před kamarády ale tuhle svou stránku pečlivě tají. „Raději se schovávám za silácké řeči. Je to taková maska, kterou si dovolím sundat, jen když jsem úplně sám,“ dodává upřímně.

Podle jednoho z nejnovějších průzkumů v české populaci nemá potřebu o svých trablech vůbec mluvit 16 % mužů a 8 % žen. Ženy se často svěřují kamarádkám, příbuzným, kolegyním… Ale chlapi? Mezi nimi se „přiznat slabost“ moc nenosí.

Není bez zajímavosti, že pomoc odborníka „na duši“ vyhledá jen 19 % mužů (u žen je to až třetina) a 45 % o ní nikdy ani neuvažovalo. S tím souvisí i další smutný údaj: v letech 2020 až 2024 připadalo v České republice 81 % sebevražd na muže, zatímco na ženy pouze 19 %.

Jak se má „správný“ chlap chovat? Nová studie sledovala 892 chlapců ve věku 13 až 18 let a zkoumala souvislost mezi tradičními představami o mužství a způsobem, jakým dospívající zacházejí se svými emocemi. A ukázala poměrně jasnou věc: chlapci popisovali, že se snaží působit klidně, i když uvnitř prožívají silné emoce. Svěřili se, že své projevy průběžně kontrolují – hlídají si hlas, výraz obličeje nebo to, jestli na nich ostatní poznají, že jsou rozrušení. A také přiznávali, že potlačování emocí je pro ně vyčerpávající, ale z obavy z posměchu strach či smutek raději skrývají.

Zdá se, že muži by rádi projevovali své city víc, jen jim v tom brání zažité stereotypy. A klidně by i nechali ukápnout slzičku, kdyby se nestyděli. Studie, která sledovala reakce mužů a žen při sledování emotivních filmů, ukázala, že ženy své pocity projevovaly výrazněji, v hodnocení jejich intenzity se však od mužů nelišily.

K podobným závěrům došla i česká studie, jíž se zúčastnilo 124 lidí, z toho 51 mužů. Ženy sice uváděly silnější prožitky při pozitivních i negativních podnětech, při měření srdečního tepu, kožní vodivosti a aktivity obličejových svalů se však reakce mužů a žen ve většině případů významně nelišily.

V jednom bodě se ale pánové od žen odlišují, a je to celkem překvapivé. Data ukazují, že hůř snášejí samotu. Ve chvíli, kdy zůstanou například po rozvodu sami, ztratí partnerku, která pro ně zároveň byla nejbližší člověk, jemuž se mohli svěřovat a sdílet s ním běžné denní starosti.

Postěžovat si, co se stalo v práci, kdo vás naštval, nebo co se podařilo, je přitom pro zdravou psychiku mnohem důležitější, než si lidé obvykle připouštějí. „Muži často nemají záchrannou síť, na kterou by se obrátili. A navíc ji neumějí budovat, protože říct nahlas, že potřebují někoho blízkého, je pro většinu mužů velmi těžké,“ vysvětluje Ing. Dagmar Pechová, psychoterapeutka a koučka z platformy Terapie.cz.

Ženy samotu snášejí podle odborníků lépe hlavně proto, že nemají problém se svěřit svému okolí a nebojí se požádat o podporu. Pánové se v takové chvíli mnohem víc uzavírají do sebe, a pokud si nenajdou jiné blízké a emočně otevřené vztahy, dolehne na ně samota a osamělost velice intenzivně.

Jste partnerka, nebo jeho druhá máma? Největší chyba z lásky ničí vztahy častěji, než si myslíte