Černobílý Lev bez velkého překvapení. I s koronavirem!

Tak lvi mají zase své nové majitele. Letos si je, bez velkého překvapení, odnesli zejména tvůrci černobílého filmu Nabarvené ptáče. Sedm jich získali v kategoriích: nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší kamera, nejlepší střih, nejlepší zvuk, nejlepší filmová scénografie, nejlepší kostýmy, nejlepší masky. Osmou sošku si převzal režisér Václav Marhoul (60) za mimořádný počin v oblasti audiovize.

Nejlepší hlavní ženský herecký výkon předvedla Tereza Ramba (30) ve filmu Vlastníci, v mužské kategorii zvítězil Jiří Schmitzer (70) za roli ve filmu Staříci. Za nejlepší vedlejší ženský herecký výkon si cenu odnesla Klára Melíšková (48), také za Vlastníky, a mezi muži to byl Ladislav Mrkvička (81), který skvěle sekundoval Jiřímu Schmitzerovi. (Přehled všech ocenění si přečtete zde.)

Ačkoliv téměř všechny ceny za filmové řemeslo si odnesli tvůrci černobílého filmu Nabarvené ptáče, lva za nejlepší scénář získal Jiří Havelka (39), který napsal Vlastníky. Vyjma hudby a cen za herecké výkony se tak stal jediným, kdo dokázal porazit Nabarvené ptáče, čímž se pro nás stává pomyslným vítězem celého večera. A rozhodně zcela oprávněně. Schůze vlastníků není totiž nic jiného než sonda do povahy českého národa.

A právě s tou naší českou povahou je to občas dost komplikované, máme totiž tvrdou hlavu. Ačkoli na pozvánce stál dress code black tie, což pro ženy znamená dlouhé šaty a pro muže černý oblek či smoking, část hostů to prostě neřešila. Snad by se daly odpustit šaty nad kolena některých dam. Ovšem co nám připadá jako faux pas, to jsou červené tenisky, černé džíny a sako s kapucí režiséra Viktora Tauše (46). Ten si navíc přišel převzít cenu za nejlepší televizní filmovou sérii Vodník, takže si jeho společenský přešlap mohli všichni dobře prohlédnout. S veškerou úctou k jeho práci, tohle není osobitý styl, nýbrž porušení etikety.

Boty jsou mimochodem věčné a vděčné téma. Když si to v únoru Daria Kaščejeva (33) štrádovala po červeném koberci v Dolby Theatre v Los Angeles napjatá, zda promění nominaci za nejlepší zahraniční film a získá Oscar za animované drama Dcera, nezvolila pro to zrovna ty nejlepší boty. Rozuměj, obula si takové, které zbytečně devalvovaly celý její jinak hezký a osobitý outfit. To samé se bohužel stalo na Lvech. Tentokrát alespoň boty mladou a nadějnou filmařku donesly na pódium, kde si přebrala cenu za nejlepší studentský film.

Těžko byste našli někoho, kdo sošku nebere jako ocenění jeho práce. Nicméně pozorovat Václava Marhoula, který postupně převzal tři sošky za film Nabarvené ptáče, jak se pokaždé tváří vděčně a dojatě a k ceně přistupuje s pokorou, byla příjemná satisfakce za jinak vcelku černobílý večer.

Průvodcem předávání byl letos již podruhé Václav Kopta (54), který si rozhodně neustřihl ostudu, vtipy byly vkusné a nesnažil se strhnout pozornost na sebe. Jeho moderování bylo stejně spořádané jako děkovné řeči všech oceněných. Zlověstně vypadající a znějící gong, který měl upozornit řečníka, že mluví déle než minutu, nezazněl ani jednou. Jediná Klára Melíšková byla krok k tomu nechat ho rozeznít.

Milým překvapením večera ovšem bylo, že se všichni ocenění zdrželi komentářů hodnotící naši politickou scénu. A člověk měl také radost, že alespoň na chvíli mohl vydechnout od všudypřítomného koronaviru. Tedy až do poslední chvíle, kdy si Václav Kopta neodpustil přání dobrého zdraví „zejména v těchto dnech“. Asi to tak ale mělo být.

Na závěr nesmí samozřejmě chybět alespoň malý vhled do světa módy. Tahle šestice outiftů prostě nešla přehlédnout, a to z různých důvodů.

Máte rádi české filmy? Tak schválně — udělejte si test, jak dobře znáte hlášky z českých klasik. A viděli jste i filmy, které byly nominované na České lvy?