Hlavní obsah

Co dělat, když nastane apokalypsa? To ví expert na přežití

Foto: Michaela Szkanderová

Už šestnáct let učí lidi, jak přežít v přírodě a připravit se na kolaps systému. Ví, co dělat v případě nenadálé krize, a jen tak něco ho nezaskočí. S Amarem Ibrahimem (55) jsme si povídali o problémech i hrozbách dnešní společnosti.

Článek

Na jeho rady se stojí fronty. Amar Ibrahim (55), majitel firmy Outdoor Survival a expert na přežití s česko-perskými kořeny, vysvětlí, jak rozdělat oheň, kde sehnat něco k snědku i z čeho si vyrobit improvizovaný přístřešek. Zvládli byste přečkat uprostřed lesů nebo v městě bez elektřiny?

Ocitl jste se někdy v situaci, kdy vám vaše znalosti zachránily život?

Ne, protože takové situace nevyhledávám. Řídím se heslem Kdo je připraven, není překvapen. Párkrát jsem pomohl někomu jinému, třeba paní v lese, která se ztratila a nemohla najít cestu ven. Píšou mi také účastníci našich kurzů, jak dokázali pomoct při autonehodě nebo si poradit během výletů po světě.

Hlásí se k vám na kurzy i ženy?

Je jich méně než mužů, ale hlásí. V každém kurzu jsou dvě až tři. Občas máme i skupinku, kde jsou pouze ženy. Co ale musím vyzdvihnout, je to, že se ještě nikdy nestalo, aby nějaká z nich kurz vzdala. O chlapech to samé říct nemohu.

Co je vede k tomu, že se rozhodnou kurz předčasně ukončit?

Většinou ztráta pohodlí. Někteří si sáhnou na dno, protože přijdou o svůj komfort. Jiní zas zjistí, že mají alergii na pyl, jelikož nebyli dvacet let v lese. Na kurzech nemohou kouřit, vezmeme jim všechno – od cigaret až po telefon. Je pravda, že kuřáků v posledních letech ubývá, ale roste závislost na mobilech. Všichni jsou zvyklí hledat odpovědi na internetu, jenže když je vybitá baterka nebo není signál, nedozvědí se nic. Dáváme lidem vytištěnou mapu, a už se nám dokonce stalo, že se ji někdo snažil roztáhnout prsty, jako se to dělá na displeji. A setkal jsem se i s tím, že si jeden pán nasypal písek do očí, aby se mu zanítily, a on měl tak sám před sebou výmluvu, proč kurz vzdát.

Kdybych se k vám přihlásila na základní úroveň, co se naučím?

Naučíme vás orientovat se v terénu podle mapy a kompasu, založit oheň, postavit přístřeší, zvládnout první pomoc a obstarat si vodu i potravu.

Kromě přežití v přírodě dokážete lidi připravit i na krizi ve městě. Co se může stát?

Když jsme o tom před pár lety přednášeli, dávali jsme na první místo energetický kolaps, pak ekonomický, následně pandemii, živelné katastrofy a jako pátý bod jsme uváděli nepokoje a konflikty. Podívejme se zpětně, jak nás zaskočil covid. Ekonomická krize už je nastartovaná, hrozí nám i ta energetická. Nechci strašit, že přijdou další věci, doufám, že ne, ale člověk by měl být připravený. Když se připravujete v okamžiku krize, je už pozdě.

Foto: Michaela Szkanderová

Kurzům přežití se Amar Ibrahim věnuje už 16 let. Přestože je majitel firmy, působí v ní i jako jeden z instruktorů

Co tedy v rámci přípravy doporučujete?

Vezměte si, že obchodní domy a sklady jsou zásobené potravinami jenom na tři dny. Státní hmotné rezervy ani nechci komentovat, je zapotřebí spoléhat se sám na sebe. Každý by měl mít doma nějakou spižírnu, a když si jde koupit rýži či těstoviny, vzít rovnou celý karton. Až ho spotřebuje, nakoupit další. Mít doma zásoby, když se něco stane, a tím opravdu nemyslím, aby skladoval 50 pytlů mouky. Pokud je člověk na něco alergický, měl by mít v šuplíku pro jistotu jedno dvě balení léků navíc. Chce to přemýšlet. Budete mít na čem vařit, když přestane fungovat elektřina? Zachránit vás může plynový vařič s bombou.

Podobné scénáře mi přišly vždycky jako sci-fi, ale prázdné regály v obchodech s potravinami na začátku covidové pandemie mě poněkud zaskočily…

Protože jsme zvyklí, že na každém rohu si můžeme koupit nějaké jídlo. Ale sama vidíte, že jakmile se něco stane, jde to rychle. Najednou se téměř všechno zavřelo a normální člověk s tím vůbec nic nezmohl. Elektřina se také může vypnout zničehonic, stejně jako pitná voda může z minuty na minutu přestat téct.

Jak si poradit v takových případech, učíte v kurzech. Jakým problémům mohou lidé ještě čelit?

Největším nepřítelem člověka je člověk. Když něco budete mít a druhý ne, bude vám to chtít sebrat. Když bude hladový, půjde se k vám najíst. Nemůžete vědět, jak se v krizi zachová váš kamarád nebo soused, jestli bude přátelský, nebo naopak podlý.

A co hrozba ekonomické krize, dá se na ni nějak připravit?

Nedá. Možná změnit uvažování. Dneska mají lidé na všechno půjčky, půjčku lepí půjčkou, ale když přijdou o práci, nebudou mít z čeho splácet. Neměli by si brát všechno na splátky. Když na tu moderní televizi nebo nový telefon nemám, tak ho prostě nemám.

Foto: Michaela Szkanderová

Do lesa odchází vždy vybaven krabičkou poslední záchrany a jednu má i neustále v autě

Myslíte si, že jsme jako společnost hodně zhýčkaní?

Určitě. Ráno se probudíme, rozsvítíme si, uvaříme kávu a spláchneme si na záchodě pitnou vodou… Nad tím v zemích třetího světa kroutí hlavou. Vůbec tomu nemůžou věřit. Ve vodě, kterou pijou oni, byste si možná neumyli ani ruce. Žijeme v blahobytu, a i když si to neuvědomujeme, je to tak.

Co vás k tomu přivedlo, abyste se stal instruktorem kurzů přežití?

Dělám prakticky to, co jsem chtěl vždycky dělat. Odmalička mě fascinovaly příběhy o lovcích kožešin a indiánech. Obkresloval jsem si z knížek, jak má vypadat sněžnice nebo pasti. Protože se těžko sháněly, půjčoval jsem si je z knihovny a obrázky jsem si přemalovával. Kurzům se momentálně věnuju šestnáct let a přišlo to tak nějak samo. Nikdo u nás nic podobného nepořádal, jen ve Vyškově byl podobný výcvik pro novináře, kteří vyjížděli do krizových oblastí. Protože mám okolo sebe partu lidí – bývalých vojáků, záchranářů i zdravotních instruktorů, uspořádali jsme kurz pro pár známých. No a nějak se to rozkřiklo a začalo nabalovat.

Nekomplikuje vám někdy profese život? Jste stále ve střehu?

Když mi doma něco nejde, manželka mi vždycky připomene, že vedu kurzy přežití, tak bych si měl přece poradit v každé situaci. A do lesa nejdu nikdy bez KPZ (krabička poslední záchrany, pozn. red.), tedy bez křesadla, filtru na vodu, nože a lékárničky.

Takže máte sbalený batoh pro případ nouze?

To mám, samozřejmě. Vozím ho s sebou v autě, kdyby se něco stalo. Mám v něm velkou lékárničku, protože ty, které se používají podle zákona, jsou k ničemu.

Foto: Michaela Szkanderová

Amar Ibrahim je také manžel, tatínek a dědeček. Poradit si v krizových situacích by zvládly i jeho děti

Co tam máte navíc? Osobní léky?

Léky by si tam měl každý dát podle vlastní potřeby. Mám tam izraelské obvazy, škrtidla na zastavení krvácení, hrudní krytí na pneumotorax, trauma nůžky. Člověk ale musí být trochu proškolený, aby s těmi věcmi uměl zacházet. Děláme i medik kurzy. Školitelé jsou kluci, co lítali v Afghánistánu ve vrtulnících. Jeden z nich zachránil vojáka, který šlápnul na minu a zbyla mu jen jedna ruka. Jsou to profesionálové, i já si jednou ročně těmito kurzy procházím.

Co vás naposledy ze strany klientů nejvíce překvapilo?

Jeden účastník třetího levelu musel překonat vodní tok v oblečení a botách, vylezl ven, rozdělal oheň, aby si usušil prádlo, jenže jeho kožená obuv se scvrkla a nemohl se do ní obout. Říkal jsem, že to asi bude muset vzdát, jenže on si raději nožem uříznul špičky a paty bot a zbytek kurzu (do konce zbývaly asi čtyři hodiny) došel takto. Podotýkám, že to bylo ve sněhu. Samozřejmě jsme kontrolovali, aby neměl omrzliny.

Jak je to vůbec s bezpečností a zdravotními riziky?

Všichni jsme zdravotníci, lidi kontrolujeme, a když je potřeba, z kurzu je vyřadíme. Máme vysílačky a záchranářské auto pro případ nouze.

Pořádáte akce i pro děti. Jak to zvládají?

Pro ně máme dvě skupiny: family verze do dvanácti let a junior od třinácti do sedmnácti let. Vždycky tam musí být i s rodičem, ale děti to hrozně baví. Hlavně je u nich vidět ten pokrok. Často se k nám po roce vrací a už vědí, co si mohou natrhat k jídlu, jak rozdělat oheň. Důležité je do ničeho je nenutit. Všechny kurzy pro děti i dospělé jsou víkendové, jde se však domluvit i individuálně. Na jaře začínáme!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek