Článek
Jindřiška (47) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Vážený pane Hausmanne, s mým exmanželem jsme rozvedeni dva roky. Rozvod byl bouřlivý, protože on se rozvádět nechtěl. Já jsem ho už ale nemohla vystát (děti máme dospělé), a tak jsem se nakonec rozhodla, než se ve dvou trápit, jít svou vlastní cestou. Nebyl v tom jiný muž, prostě jsem chtěla žít sama.
Jenže mě celé ty dva roky neustále kontaktuje. Píše mi zprávy, ve kterých mi někdy vyznává lásku a jindy píše, že jsem mu zničila život. Dělá i jiné věci. Jednou v noci zvonil někdo u dveří. Když jsem se ptala, kdo tam, nikdo neodpověděl. Podívala jsem se špehýrkou, ale na druhé straně byla tma a v ní byl vidět jen zářící cigaretový oharek. Pak jsem pohledem z okna zjistila, že to byl on. Proč mi nedá pokoj, je to proto, že se nemůže s naším rozchodem smířit? Vím, že to nemůžete vědět, ale co myslíte? Děkuji, Jindřiška
Vážená paní Jindřiško,
podle statistik jsou to z více než tří čtvrtin ženy, kdo podává žádost o rozvod. Lze se jen domýšlet, jak je v manželství šťastných oněch zbývajících 25 %... Nezmiňuji tento fakt ani tak proto, abych zdůraznil mnohem větší loajalitu mužů ve svazku, jako proto, abych ilustroval katastrofální výběr partnerů ženami.
Ano, jsou to ženy, kdo volbu provádí, i když si muži (bláhově) myslí, že mají osud ve svých rukou. To, že blazeovaný diskotékový geroj není to pravé pro život, žena zjistí, až když je dávno za zenitem, a co hůře – z dětí jsou nevychovaní frackové. Je ovšem i možné, že jste si vybrala dobře – nezmiňujete se, že by vás muž bil nebo že by pil či prohrával peníze na automatech – a prachsprostě jste se zfanfrněla.
Při rozchodech zpravidla trpí ten zapuzený partner více. Kvalitní zapuzený partner (takový ovšem zapuzený nebývá) se otřese a začne si hledat jinou. Nekvalitní partner se se svým fiaskem smířit nedovede. Mnohdy má pro svůj postoj i silné důvody, kvůli rodině si překopal život, zrušil své koníčky a stará přátelství, investoval do rodiny všechen čas, peníze a energii, čímž ztratil hodně ze své hodnoty na seznamovacím trhu, a najednou je vykopnut do vzduchoprázdna a má začínat od nuly. To se mu nechce, nemá na to sílu ani dostatek sebevědomí, a nejsnadnější cesta pro něj je ta, co vede zpět. Nekvalitnost vašeho exmanžela spočívá v tom, že se nedokáže zvednout z prachu, kam byl zašlapán. Na jeho obhajobu však musím uvést, že za to aspoň částečně nemůže – z genetických důvodů.
Ženy po tisíce generací musely být připraveny na okolnost, že se jejich partner nevrátí z boje či z lovu, nebo zemře na nemoc. V takovém případě se vyplácelo mít někoho v záloze. Ženy, které tuto zálohu neměly, bez nového partnera dlouho nepřežily, jejich děti také ne a tím ani jejich geny. Dnešní potomkyně těch přeživších gen záložního partnera mají. Na pracovištích tráví nemalý čas drbáním se svými kolegyněmi o spolupracovnících, který je svobodný, komu to doma hapruje a podobně, čímž prakticky mapují záložní terén. Mnohé to dotáhly k takové dokonalosti, že svého muže opustily až teprve tehdy, když už měly „rozestláno“ u někoho jiného.
Muž touto vlastností nedisponuje, rozchodem či ztrátou partnerky je zaskočený a bezradný. Muži ani nedovedou za sebou pálit citové mosty jako ženy. Z lehkosti, s jakou žena dovede ze dne na den opustit muže, se kterým strávila půl života, kolikrát až mrazí. Možná ve světle tohoto vysvětlení pochopíte chování vašeho ex snáze.
Když jste byla mladá a bylo z čeho vybírat, volbu jste zřejmě nezvládla. Jak chcete zvládnout volbu na přepaběrkovaném seznamovacím trhu s padesátníky? Abyste ještě jednou nevyhlížela návrat zapuzeného manžela! To radši sama? Když někdo nepotřebuje k životu pohlazení, ohromně mu to život usnadní. Ale co je to za život?
