Článek
Možná si myslíte, že je zbytečné vychovávat malé štěňátko, hned když ho přinesete domů. Jenže psi mají vrozené zásady smečky a je pro ně přirozené uznávat vůdce. A když jim necháte naprostou volnost, vytěží z ní maximum a roztomilé štěně se dost rychle promění v nezvladatelného jedince.
„Pokud však budete trvat na určitých zásadách, podobně jako při výchově dětí, zařadí se pejsek na správné místo ve vaší ‚smečce‘“, vysvětluje Iveta Skalická, instruktorka výcviku psů a mezinárodní rozhodčí Českého kynologického svazu. Na čem byste měli trvat od chvíle, kdy k vám pejsek přijde?
1. Zákaz okusování páníčků
Jedním z prvních pravidel je zákaz okusování lidí, jejich těla a oblečení, i kousání vodítka. „Nejenže je to nepříjemné, ale tento zpočátku hravý projev se často přesune do zcela jiné roviny: pes se k vám vlastně chová jako k sobě rovnému, nebo dokonce níže postavenému jedinci ve smečce,“ vysvětluje Iveta Skalická. Proto je dobré pejsky už odmalička učit, že kousat by se nemělo, a naznačit to například hlasitým „au“ a pochválit, když přestanou.
2. Zvykání si na nový domov
Socializace je důležitá už od narození, měla by tedy začít již u chovatele. Určitě je lepší vzít si již socializované štěně, které je s lidmi a mazlí ho celá rodina, než když bylo s matkou zavřené někde ve stodole. Tím si pejsek zvyká i na chod domácnosti a zvuky, které se zde objevují, jako je vysavač, televize, hlasitá hudba. Doporučuje se čas od času vzít třeba míč a bouchnout jím o zem nebo prásknout dveřmi, aby si štěně zvyklo na nepředvídatelné zvuky.
Skvělým pomocníkem při výchově jsou pamlsky, které pejska motivujíFoto: Natalia Bostan, Shutterstock.com
3. Výuka venčení
Když si kupujete štěně, musíte počítat s tím, že chvilku potrvá, než jej naučíte, že doma se potřeba nevykonává. „Moje nejlepší zkušenost je nařídit si v noci budík na každé dvě hodiny a chodit takto s pejskem ven. Přes den vždy po jídle a když se vyspí,“ radí chovatelka Petra Chramostová. Pokaždé když se pejsek vyvenčí mimo domov, pochvalte ho a dejte mu pamlsek. Takovým způsobem by si měl novou zásadu do týdne vštípit.
4. Chůze na vodítku
Schopnost chodit na vodítku je základním předpokladem spokojeného soužití. Pokud psa na vodítku neumíte ovládat, příliš daleko se nedostanete (a to jak od domovních dveří ven, tak v rámci výchovy). „V začátku stačí denně v rámci každé procházky štěně alespoň na chvilku upoutat na vodítko a vysvětlovat, že toto se stane každodenní záležitostí,“ popisuje Iveta Skalická. Dobrými pomocníky jsou drobné pamlsky, krátké pohlazení, zaměstnávání štěňátka různými slovy.
Na vodítko psa zvykejte už odmalička, připínejte mu ho při každé – třeba i krátké – procházceFoto: alexei_tm, Shutterstock.com
5. Ochota nechat se ošetřit
Důležitý je také postupný návyk kontroly očí, uší, zubů a tlapek, aby se psík v budoucnu při mytí, ošetření, úpravě srsti či případném léčení nechoval až hystericky a třeba nepokousal veterináře. To platí i o klidu při žrádle. „Neberu psovi zpod čumáku jeho granulky či kousek masa, ale určitě mu nesmí vadit moje ruka vedle plné misky. Můžu ho snadno naučit i to, aby se k misce sehnul až na určitý povel a nevyrážel mi ji z ruky,“ říká Iveta Skalická.
6. Zvládání samoty
Psi jsou společenští a čas o samotě pro ně může být stresující. Jejich nezávislost je ale nutná, protože jsou chvíle, kdy s nimi zkrátka být nemůžete. Jak na to? „Zpočátku stačí nebrat štěně ven vždy, když odchází třeba i celá rodina. Opět stačí učit samotu po chvilkách nebo učit psíka být v jiné místnosti, než se nacházejí páníčci. S tím se dá naučit i to, do které místnosti či na které místo pes smí či nesmí,“ doporučuje Iveta Skalická.
