„Nestříhejte se kvůli někomu, kdo za to nestojí.“ Oceňovaný kadeřník Robert Starý vidí víc než jen účes

Tak jako vás špatně ostříhané vlasy můžou uvrhnout do deprese, může zase dobrý účes napravit daleko víc než pouhý vzhled. Není divu, že mnohé ženy chodí ke kadeřníkovi jako na terapii.

„Vztah s kadeřníkem musí být důvěrný, je to člověk, kterému dovolujete, aby se vás dotýkal na hlavě,“ říká Robert Starý, který představuje dokonalou symbiózu obojího. Původně totiž vystudoval psychologii a dnes je špičkou kadeřnického oboru. Jen za poslední čtyři roky se opakovaně zařadil mezi finalisty světových kadeřnických soutěží a za léta působení v oboru získal řadu mezinárodních ocenění.

Pobavilo mě, když jste u jedné novinářky, která s vámi dělala rozhovor, poznal podle obroušených vlasů, na kterém rameni nosí kabelku. Co všechno lze ještě z účesu vyčíst?

Účes často napoví, jak se člověk sám vnímá, jak se v něm cítí a jestli ho umí přirozeně nosit. Snadno taky poznáte, když chce někdo být až moc trendy nebo chce za každou cenu působit mladistvě. To se stává třeba u extrémně prodloužených vlasů, na kterých je to poznat na první dobrou. Když něco takového vidím, zajímá mě spíš to, co od té změny člověk očekává a jestli mu skutečně přináší větší jistotu. Chápu, že spousta žen se cítí nejistě, když třeba nemají vlasy tak husté. Nicméně spousta žen si zbytečně nechává prodlužovat i vlasy husté a hezké, tak, že to zkrátka nejde nepoznat. Samotný účes ale samozřejmě nestačí k tomu, abychom člověka psychologicky posuzovali, stejně jako z pohledu na vlasy nemůžeme spolehlivě určit, jaké léky užíval nebo čím si zdravotně prošel.

Mnoho žen s oblibou razantně mění účes v souvislosti s nějakým zlomovým okamžikem v životě. Někdy může změna účesu působit i terapeuticky, vy sám ale říkáte, že ne vždy si vlasy tohle zkracování „kvůli rozvodu“ zaslouží…

Pokud to tak žena skutečně cítí, může jí ostříhání pomoct. Klientka ale mnohdy sama nedokáže odhadnout, jak bude jiná délka nebo tvar účesu působit právě na ní. Od toho je tu kadeřník, aby s ní možnosti probral a pomohl jí najít řešení, ve kterém se pozná. Zároveň si ale říkám: co je vlastně „in“ a kdo má právo určovat, jestli je nějaký účes dobře, nebo špatně? Z vizážistického hlediska můžeme doporučit, co tváři lichotí, ale nejpodstatnější je, jestli se v tom člověk cítí dobře. I účes, který neodpovídá všem pravidlům, může skvěle fungovat, když ho člověk přijme za svůj a nosí ho přirozeně. V každém případě, pokud změna účesu souvisí s nějakou životní situací, vzal bych si opravdu dostatek času na konzultaci, abychom společně rozlišili, jestli si žena přeje nový účes, nebo především úlevu od toho, co právě prožívá. Neměla by prostě zkracovat jen proto, aby „něco odstřihla“, nebo udělala změnu. Ale pokud jí změna účesu pomůže cítit se líp, ať to udělá. Jen je dobré neslibovat si od vlasů něco, co za nás vyřešit nemohou. Proto chci zpočátku vždycky volit menší zkracování, aby si to klientka mohla lépe rozmyslet. Mnohokrát se mi stalo, že dámy, které trvaly na razantnějším zkrácení, pak často litovaly, že přišly o vlasy kvůli někomu, kdo za to nestál. Takže v případě životních krizí bývám opatrný.

>>> Jak mít krásné a dlouhé vlasy? Neničte je už ve sprše! Tohle jim škodí nejvíc

Když za vámi přijde klientka, která chce změnu, ale neví přesně jakou, co se od ní potřebujete dozvědět, abyste se mohl rozhodnout, jaký účes jí vytvoříte?

V první řadě nikdy neříkám hned svou představu a jsem docela rád, když mi klientka přinese fotku. Vím, že spousta kadeřníků to rádo nemá, ale myslím, že si to tím ztěžují. Když vám někdo přinese fotku, okamžitě vidíte, jak se on sám chce vidět. Samozřejmě, že ta představa často bývá nereálná, přesto je dobré ji znát a vědět, jestli s ní souzníte. Kadeřník by neměl klientovi vnucovat svůj názor, ale měl by s ním diskutovat. Já osobně tenhle princip používám i v soutěžních kolekcích, které děláme s Markem (Metelkou, pozn. red.), a myslím, že v tom spočívá naše hlavní devíza. Našim modelům jsme nikdy nevnucovali náš účes. Ano, chceme mít v kolekci pět délek co nejrozmanitějších typů vlasů, ale účesy vymýšlíme s konkrétním modelem. Ptáme se ho, co nosí, jakou dělá práci, jaké má rád prostředí, kamarády, sport, jestli potřebuje mít vlasy občas sepnuté atd. Moje téměř třicetiletá kadeřnická praxe a psychologické vzdělání mě naučily míň mluvit a víc naslouchat. Pak vám ten druhý přirozeně začne říkat spoustu věcí. Často se až během takového rozhovoru ukáže, co pro něj změna vlastně znamená a co potřebuje, aby se v novém účesu cítil sám sebou. Myslím, že pokud sebelepší kadeřník s perfektní technikou a řemeslnou dokonalostí nemá dostatek empatie, bude na tom vždycky hůř než ten, co tu empatii má, byť řemeslně úplně dokonalý není.

Ve svém oboru jste na vrcholu, jakou máte motivaci opakovaně se účastnit kadeřnických soutěží?

Mám tam větší prostor pro kreativitu. Je to i určité zpestření práce v salónu a ujištění se, že moje práce obstojí na mezinárodní úrovni. A celý ten proces je velmi zajímavý, musíte vymyslet něco opravdu kreativního na základě zadání. Pracujete se čtrnáctičlenným týmem, vybíráte modely, konzultujete s nimi, co vytvoříte. Baví mě, že výsledek vzniká ze spolupráce lidí, z nichž každý přináší jiný pohled, a společně tak dojdeme dál, než bychom došli každý sám. I na soutěži záleží, jak se model v účesu cítí, protože pak ho úplně jinak odprezentuje. A vlastně se mi nikdy nestalo, že bych účes po soutěži musel modelovi přestřihávat. Soutěž vás vytrhne z určité rutiny, ke které občas sklouznete, protože při běžné práci máte stálou klientelu, na kterou se těšíte, ale neděláte pokaždé nějakou razantní změnu. A je to tak v pořádku, pokud u konkrétního člověka najdete, co mu sluší, není důvod účes každý půlrok měnit. Většinou stačí k oživení nějaký drobný detail.

Proč vždy soutěžíte v pánských účesech?

Devadesát procent mojí klientely jsou ženy, takže soutěž v pánských účesech je jistá forma kompenzace, ale hlavně, pánský střih vám vůbec nic neodpustí, je mnohem těžší než dámský. V krátkém účesu se nic neztratí. Pokud přechody a linie neděláte strojkem, ale budete je vystřihávat, musíte mít milimetrovou přesnost. V našem salonu jsou proto ceny dámských i pánských střihů úplně stejné a myslím si, že někdy by dámský účes měl být levnější než ten pánský. Protože s tím pánským se často nastříháte mnohem víc. Takže pro mě je to takové odběhnutí někam, kde hodně záleží na detailech.

Sledujete hodně konkurenci, nebo vás inspirují spíš běžní lidé na ulici?

Konkurenci cíleně nesleduju, ve výsledku máte stejně jenom omezenou kapacitu, kolik lidí zvládnete ostříhat, a neustálé porovnávání vás může snadno odvést od vlastního přemýšlení. Mě v první řadě zajímá, jak člověku, který sedí v křesle, můžu udělat radost. Nikdy jsem třeba nehonil trendy. Trendy jsou určitý ukazatel, kam móda směřuje, ale není nutné je slepě následovat. A pokud člověku opravdu nasloucháte a ostříháte ho ne podle poslední módy, ale tak, aby se cítil skvěle, může ten trend naopak udávat on. K nám taky chodí mladí kluci, co chtějí na hlavě květák, protože ho mají všichni. Ale já vidím, že když se jim kadeřník věnuje a dokáže navrhnout něco originálního, spousta z nich zjistí, že není špatné být jiný. Zvlášť v mladém věku je přirozené chtít někam patřit, ale i v tom se dá najít prostor pro vlastní osobnost.

Kadeřník s psychologickým vzděláním se zdá být jako ideální kombinace, přesto, bylo vám to někdy na obtíž?

Možná právě v těch okamžicích, kdy jsem věděl, že moje klientka nemění účes kvůli sobě, ale kvůli někomu, třeba kvůli manželovi. Je pravda, že kadeřnické křeslo je místo, ve kterém na sebe lidi prozradí strašně moc věcí. Už jen to, že někoho necháte, aby vám sahal na hlavu, je docela intimní záležitost, takže vás to snadno naladí k tomu, že se otevřete. Některé příběhy se mě samozřejmě dotýkají, zvlášť když cítím, kolik energie člověk vkládá do snahy získat přijetí druhého na úkor sebe. Když třeba přijde žena a z jejího vyprávění mám pocit, že ve vztahu ustupuje hlavně ona, a přesto chce odbarvit na blond jen proto, že jemu se to líbí, tak je mi to líto. Ale pokud si to opravdu přeje a neriskuju zničení vlasů, tak to udělám. Ale to je asi jediný typ situace, kdy si řeknu, že nebýt tak empatický by bylo snazší.

Napadlo vás někdy, že byste od kadeřnictví zběhl zpět k psychologii?

Díky bohu mám tu výhodu, že si lidi můžu vybírat a mám klientelu, na kterou se těším. Moje zákaznice za mnou nechodí jen kvůli vlasům, ale i proto, že se u mě cítí dobře a můžeme si otevřeně popovídat. A v jaké jiné profesi vás tolikrát za den někdo pochválí, protože je spokojený? Navíc jsou to lidi všech možných profesí a s ohromným přehledem, a to vás taky obohacuje. Když u někoho narazím na potřebu psychologické pomoci, funguju jako určitá spojka, protože mám mezi klienty dost psychologů. Ale skutečnou terapii bych vést nechtěl. Kadeřničina mě baví a neplánuju s ní seknout. Ta profese mě toho spoustu naučila: práci s lidmi, komunikaci, vedení a spolupráci v týmu, motivaci, školení. Ale rád bych se teď částečně věnoval i jiným projektům, které s mojí profesí nemají tolik společného.

Jaké projekty to jsou?

Jeden takový, který jsem si vyzkoušel loni, měl za úkol motivovat generaci Z k práci. Udělali jsme k tomu sérii videorozhovorů na sociálních sítích, které měly obrovský dosah, až kolem 3 milionů zhlédnutí, v každém se představila nějaká profese z fashion byznysu, make-up artisti, stylisti, návrháři, chtěli jsme ukázat, jak je důležité mít nějaký cíl a jít za ním a že na úspěchu je potřeba tvrdě pracovat. Smyslem bylo ukázat i cestu, která za výsledkem stojí, protože tu na sociálních sítích často nevidíme a snadno pak získáme pocit, že ostatním jde všechno samo. Proto bych se taky rád zaměřil třeba na úroveň kadeřnických učilišť, rád bych to řemeslo kultivoval. Sám mám zkušenost právě z Německa a myslím si, že vedle délky studia je zásadní kvalita výuky, vedení a množství skutečné praxe – základy vám škola předá, ale potom se musíte hlavně vystříhat. Ale teorie je samozřejmě taky důležitá, protože abyste mohla experimentovat, musíte mít zvládnuté základy, pravidla. Teprve když je máte zvládnuté, můžete si dovolit je ohýbat, ale tak, aby nepraskla. Poskytnout ostatním prostor pro to, aby se mohli něco naučit, to je dneska vlastně můj hlavní cíl.

Tohle vám kadeřník zatajil! 6 vlasových triků, které by měla znát každá žena