Hlavní obsah

Po stopách neznámých pověstí: O Václavu IV. a lazebnici Zuzaně. Jak mu prostá žena pomohla

Foto: Profimedia.cz

Syn Karla IV. a Anny Svídnické nemá moc dobrou pověst. Víc než blaho lidu zajímal Václava IV. lov, a taky hodně pil. Není divu, že se jeho poddaní vzbouřili a drželi ho chvilku ve vězení. Zato o blaho krásné lazebnice Zuzany se zajímal. Až moc.

Článek

Poté, co byl z vězení vysvobozen, stál král Václav IV. se svou milenkou Zuzanou před Novým hradem u Kunratic. Dorazili k bráně. Na hradě zářily stovky světel, ale v jeho okolí už vládla tma.

Král si byl jistý tím, že ho zde přivítají v dobrém, neboť byl jim skvělým pánem a na nějakém tom džbánku vína či pečínce pro ně rozhodně nešetřil. A často se s nimi veselil. I zlaťáky a stříbrňáky rozhazoval. Bušil tedy na bránu a žádal důrazně, aby mu ji otevřeli. Protože ale přišel pěšky a v prostém šatu, stráže ho nepoznaly a odmítly mu otevřít.

Krásná Zuzana lazebnice

Křičel, že je dá zmrskat, když mu ihned neotevřou. Nakonec tedy zavolali pana purkrabího Velislava z Duban. Ten dal zapálit pochodně. Pána potom ihned poznal: „Můj králi, já už se o vás bál!” Klaněl se vládci i jeho partnerce, jakkoliv nevěděl, o koho se v jejím případě jedná. Že by o budoucí královnu?

„Pane purkrabí, dej mi ihned připravit koupel, můj šat a chystej hostinu. Této ženy si važ, jako by to byla královna. Bez ní bych shnil v plesnivé kobce. Zachránila mi život.” Podle pověsti mu totiž pomohla uniknout na člunu.

Po úžasné večeři, která se dlouho protáhla, odvedl si Václav Zuzanu do své ložnice, věnoval jí měšec, v němž nalezla sto zlatých. „To je jen první splátka,” usmál se na ni. Potom ji požádal, aby mu byla po vůli.

Jistěže ráda souhlasila.

Slib daný z lásky

Ráno si panovník předvolal pana purkrabího a několik dalších věrných mužů, aby zosnovali plán na jeho návrat k moci a na trůn. Zuzanu poslal k její kamarádce v Praze, aby se tam schovala, dokud nepřejdou bouře. Slíbil jí ale, že na ni nezapomene.

Nevěřila mu, ale raději šla. Tedy jela. Král ji dal až na kraj hlavního města odvést v neoznačeném kočáře.

Na zrádce dopadla tvrdá pěst

Do celé země vyrazily skupiny panovníkových vojáků. A do Prahy na hrad posel. Nesl psaní těm, kteří králi zůstali věrní.

Královské jednotky zatýkaly jednoho zrádce za druhým. Na pomoc králi přijel markrabě braniborský – jeho bratr Jan Zhořelecký. On měl takovou divokou armádu zabijáků. S ní obsadil půlku Prahy. Konšelé skončili v temných kobkách. Spolu s českými pány.

Mezi posledními byl zatčen markrabě Jošt Lucemburský. Pár dní se schovával, v bláhové naději, že unikne spravedlivému trestu.

Všichni zatčení byli předvedeni na Pražský hrad, kde už zase seděl Václav IV. a prahl po pomstě. S holými hlavami, beze zbraní a bez znaků své urozenosti se museli postavit před krále.

Foto: Profimedia.cz

V pražském Karolinu začala 18. září 2019 výstava Václav IV. – Král na rozhraní věků, která se koná u příležitosti 600. výročí úmrtí panovníka

Kočár pro milenku

Plačící Jošt měl ruce svázané za zády. Před hodujícím vladařem pak každý zvlášť musel padnout na kolena, omluvit se a přísahat mu věrnost. Do zástavy mu dali své majetky, kde směli nadále hospodařit, ale z výnosů šest dílů z deseti odevzdat panovníkovi. Každý dostal správce, který ho bedlivě kontroloval. Pan Jošt Lucemburský navíc putoval do Bílé věže na hradě.

„A budeš tam tak dlouho, dokud ti neodpustím, a to může trvat i léta,” vysmál se mu jeho královský příbuzný.

Konšelé museli každý zaplatit tisícovku zlatých a mohli jít domů. Markrabě braniborský z toho dostal za svou pomoc čtvrtinu.

Král dal zbořit starou lázeň u Kamenného mostu a na jejím místě vybudovat novou a velkolepou. Potom si nechal přivézt kočárem, nyní již s královskými znaky, Zuzanu.

Václav IV. a jeho největší láska

Václav uvedl lazebnici do své ložnice a otázal se jí: „Cítíš se být šťastná?” On si potrpěl na přízeň žen.

Skromně přikývla a ve své krásné hlavince se unášela myšlenkou, že ji snad panovník doopravdy miluje. Nebo že po ní prostě tak touží, že si nemůže pomoct.

Přísahal jí, že s ním od teď bude ležet v posteli noc co noc.

„A co královna Žofie Bavorská?”

„O té nerad slyším. A vyhýbá se mi. Ona má svého mistra Jana, mně svou lásku nedává,” mávl rukou. „A je s ní otrava!”

Zuzana se mu dala celá a stala se jeho celoživotní věrnou milenkou.

Miloval ji dokonce tak, že na Staroměstskou mosteckou věž u Kamenného mostu nařídil vytesat její obraz. Taky dal vytvořit bibli, v níž on sám je vyobrazen nahý, jsa obklopen spoře oblečenými lazebnicemi. Však se kvůli té knize mistr Jan Hus něco narozčiloval. Prý že je hanebná a svatokrádežná.

Král věnoval lazebníkům dokonce možnost užívat znak svého cechu. S modrou točenicí a s ledňáčkem.

A Zuzana? Ta získala také novou lázeň u Kamenného mostu.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama