Vdova Marcela: žiju jinak než kamarádky, muž mě zabezpečil. Dovolené platí syn, oblečení si dávám šít, ráda pomáhám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis své finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Paní Marcela (69) je čilá seniorka, která žije aktivně a využívá možnosti, jež jí Praha nabízí. Jen ji mrzí, že přítelkyně s ní nestíhají držet krok. Vedle rodinných povinností a zdraví je často brzdí i peníze, se kterými ona problém nemá.

Marcela žije celý život v Praze, v menším panelovém bytě. Dříve ho obývala s manželem a synem, posledních dvacet let je v něm sama. Syn žije nedaleko za Prahou s manželkou a dvěma dětmi, mají prostorný dům, kde má Marcela vlastní pokoj, když přijede na návštěvu nebo hlídá vnoučata.

S rodinou tráví často víkendy, jezdí také na společné dovolené, kde vypomáhá s hlídáním, ale má i čas na svůj odpočinek. Tyto aktivity financuje syn. „Má vlastní právní praxi a daří se mu, jeho žena je doma a má menší e-shop s dětským zbožím. Díky tomu jsem si jistá, že kdybych měla jakékoli finanční či jiné problémy, pomohou mi. Dokonce mi navrhovali, abych se k nim přestěhovala, ale zatím dávám přednost soukromí a klidu, také mi víc vyhovuje život ve velkoměstě,“ komentuje.

Marcela je v Praze zvyklá žít od dětství, s rodiči chodila na koncerty, četby, setkávali se s přáteli a známými. A mnohá přátelství trvají téměř celý život. Byla zvyklá vídat se s nimi i sama, manžel, pracující jako vojenský úředník, na podobné aktivity a sedánky neměl vždy náladu a mnohdy ani čas. Bohužel zemřel brzy, paní Marcele bylo tehdy 49 let. Nového partnera již nehledala, dokáže vést plnohodnotný život i sama.

Byt, ve kterém Marcela žije, je 2+1 v menším panelovém bytě na okraji pražského Žižkova. Získali ho původně jako služební od armády, později ho odkoupili do osobního vlastnictví. Několik let v něm nežili, přestěhovali se do menšího domku ve Strašnicích po mužových prarodičích, a byt pronajímali. Když Marcela ovdověla, vrátila se do bytu a pronajímá naopak vilku se zahradou. Starost o dům na ni byla moc, péče o byt zabere minimum času a raději si užije koncert, procházku nebo kavárnu.

Marcela má jako bývalá ekonomická referentka důchod 22 tisíc – a vyšla by z něj. Má k němu ale dalších 15 tisíc jako podíl z pronájmu vilky a zhruba šest stovek za výuku hry na flétnu.

Náklady na bydlení jsou kolem 9 tisíc, pět tisíc dá za jídlo: obědy bere z nedalekého pečovatelského domu, vaření ji moc nebaví. Zbytek jídel si už připraví sama, ráda si připlatí za bio ovoce a zeleninu a minerální vody.

Kolem šesti tisíc vydá každý měsíc za své volnočasové aktivity. „Mám předplatné do dvou pražských divadel, roční návštěvnickou kartu do několika galerií a muzeí. Ráda chodím na vernisáže, koncerty, besedy, další divadelní představení. Venku bývám tři i více večerů týdně, několikrát do týdne jdu za kulturou s přítelkyněmi. Obvykle se to neobejde bez posezení v kavárně či restauraci. Na rozdíl od nich se nemusím omezovat ani časově, ani finančně. Někdy je dokonce pozvu i na kávu nebo zaplatím lístky, abych měla společnost,“ říká Marcela.

Každých šest týdnů jde k holiči, na pedikúru a kosmetiku, občas na masáže nebo do bazénu. Za to vydá kolem pěti tisíc měsíčně. Oblečení si nechává šít. Částka bývá proměnlivá, v průměru asi tři tisíce měsíčně. To, co už nenosí, občas vytřídí a rozdá kamarádkám – jsou to většinou pěkné věci, jen pro ni už okoukané…

Za mobil neplatí, financuje jí ho syn v rámci firemního balíčku. Auto nemá, využívá MHD, jako seniorka zdarma, případně ji vozí snacha. Čas od času zaplatí za výpomoc s větším úklidem, žehlením nebo mytím oken, pomáhá jí sousedka samoživitelka, dává jí za to šest set korun za práci na dvě až tři hodiny.

„Několikrát do roka vyrazím na poznávací zájezd pro seniory po Čechách. I s obědem a vstupným výlet vyjde zhruba na pětistovku,“ uvádí. Každý měsíc posílá tisíc korun na nějakou finanční sbírku potřebným, často rodinám v tíživé situaci, nebo na vzdělání dětem ze sociálně slabších rodin. Celkové měsíční náklady se vyšplhají i s těmito občasnými výdaji asi na třicet tisíc korun.

Z pronájmu vily dostává Marcela zmíněných 15 tisíc, ale nájemníci platí víc - zbytek částky za ni investuje syn, cílem je naspořit na případné opravy domu či bytu, ale i na vzdělání pro vnoučata.

Spíš pro radost a společenský kontakt učí několik dětí ze sousedství hře na flétnu, za lekci vybírá symbolickou padesátikorunu, měsíčně to přináší asi 600 Kč.

Marcela si je vědoma toho, že se má oproti mnoha jiným důchodkyním dobře. Vidí to i na přítelkyních. Nechce jim finančně okázale pomáhat, ale těší ji občas jim něčím udělat radost. Je ráda, že má své bydlení i pasivní příjem v podobě pronájmu. Dokázala by se jistě uskromnit, kdyby bylo potřeba, ale je vděčná, že nemusí. Přeje si hlavně pevné fyzické a duševní zdraví, aby si mohla zbylé roky života aktivně užít. Největší obavu má z toho, že jednou nebude soběstačná a bude rodině na obtíž. Snaží se jim proto nyní, dokud může, věnovat, neboť tuší, že v budoucnu se potřeby otočí.

„Paní Marcela je příkladem toho, jak si užívat důchod naplno a přitom mít všechny důležité aspekty hospodaření s penězi pod kontrolou. Její přístup k financím je téměř ukázkový. Disponuje dokonce i pasivním příjmem z pronájmu a zároveň má pod kontrolou všechny náklady na bydlení i své životní potřeby. To vše v kombinaci s aktivním životem, plným kulturních zážitků a setkávání s přáteli, což by jí mohli mnozí závidět,“ komentuje Jiří Hluchý, zakladatel fintechu Frenkee, a má pro ni jen drobná doporučení: