Článek
Dětí hodně, míst na školách málo. To by mohlo být mottem letošních (a bohužel nejspíš i těch, které budou následovat v dalších letech) přijímaček na střední školy a víceletá gymnázia. Devadesátá léta byla totiž na miminka chudá, ale pak začala porodnost stoupat a letos se boj o místa na středních školách rozhořel mezi žáky narozenými v roce 2008, což je za posledních 30 let nejsilnější ročník.
Řečeno čísly: V roce 1999 se narodilo asi 89 tisíc dětí, v roce 2008 něco přes 119 tisíc. Jenže počty míst na školách se nemění buď vůbec, nebo jen minimálně. Tradičně nejhorší situace je v Praze a v dalších velkých městech, kde je počet zájemců o studium leckdy i několikanásobně vyšší než počet volných míst.
Tisíce zklamaných dětí
A tak i premianti a žáci, kteří se vždy dobře učili a v přijímacích testech nijak nepohořeli, se na své vysněné školy nedostali. Pro mnohé je to první setkání se zásadnějším neúspěchem, zklamáním, odmítnutím. Umocněno je to navíc tím, že se děti mohou cítit podvedené: Vždyť testy nepokazily, učí se dobře, snažily se… A celé to tak mohou brát jako velkou nespravedlnost. „Každé dítě bude situaci samozřejmě prožívat jinak, ale může zažívat frustraci, zklamání z vynaloženého úsilí a času, může se dostavit velké psychické i fyzické vyčerpání,“ upozorňuje ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková.
Dítě se nedostalo na střední! Co dělat?
Přečtěte si článek Školáci, kterým nevyšla ani jedna přihláška, mají ještě šanci. Najdete tam seznam druhých kol přijímaček a tipy na další postup.
Nevzali mě. Co teď se mnou bude…
Běžnou reakcí je smutek, pocity hanby, ale klidně i vztek, který se může projevit jak agresí, tak také zarytým mlčením a slzami. „Důležité je také mínit, že někdy může přijít i velká úleva. O výsledcích je rozhodnuto a dítě má konečně jistotu, jak to je,“ dodává Soňa Petrášková. Žáci hlásící se na víceletá gymnázia se mohou vrátit na základní školu a pokračovat, ale co deváťáci? V jejich případě jde i o existenční trable: Kam půjdu, co se mnou bude, když jsem se nedostal na školu? Tady k úlevě nedochází, naopak – další problémy děti ještě čekají.
Rodiče jsou samozřejmě zklamaní a často i bezradní, ale je na nich potomky podpořit a slovy i činy jim dát najevo, že nedostat se na školu není konec světa…Foto: fizkes, Shutterstock.com
Jak dětem pomoci? Vaše podpora je zásadní
Není sice v ničích silách trápení z dětí okamžitě sejmout, ale podpora a pomoc nejbližších jim výrazně usnadní si to takzvaně odžít. „Tíha jakékoli potíže je těžší, když je na ni člověk sám. Dítě by mělo dostat prostor mluvit o tom, co prožívá. A rodič mu může nabídnout, že spolu mohou plakat, jak dlouho bude potřeba, nebo si společně trochu zanadávat na systém a ‚nefér‘ život, prostě uvolnit emoce a dát jim průchod,“ radí Soňa Petrášková.
Některé děti naopak nebudou chtít o nešťastném výsledku mluvit. Respektujte to, do ničeho je nenuťte, jen jim jasně vysvětlete, že za vámi mohou kdykoliv přijít. Že teď třeba mluvit nechtějí, ale zítra to mohou cítit jinak a vy tu pro ně stále budete. Centrum Locika, které se zabývá pomocí dětem a rodičům, doporučuje následující:
Jak podpořit dítě, když se nedostalo na střední?
- Vysvětlete mu, že tohle není konec světa!
- Připomeňte mu, jaké větší překážky už v životě překonalo.
- Oceňte jeho práci, píli a odvahu bez ohledu na výsledky přijímaček.
- Neustále mu připomínejte, že má vaši podporu, že mu se vším, co bude potřeba, pomůžete.
- Naplánujte něco, co mu dělá radost, co ho baví a potěší.
- Podpořte ho, aby to nevzdávalo.
- Aktivně s ním probírejte možnosti, které má, a plánujte společně, co dál.
Buďte v klidu, ale nic nezlehčujte
Snažte se být klidní, protože platí, že většina dětí se s tímto typem zklamání dřív nebo o něco později vyrovná. V žádném případě však jejich emoce a trápení nezlehčujte! Žádné „Ježíš, vždyť o nic nejde“ a podobně, protože tím shazujete a zlehčujete něco, co potomek skutečně cítí. Pokud se ratolest chová výrazně jinak než dřív a tato změna potrvá delší čas a běžné „povídání“ nepomůže, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.
