Článek
Každý, kdo se zapojí do natáčení filmu, doufá, že výsledek bude povedený, divácky úspěšný, a tedy hojně navštěvovaný v kinech či reprízovaný v televizi. Občas se to ale opravdu nepodaří a divák má pocit, že mu někdo daný kus pustil za trest. V těchto případech to platí a sledování je jen na vlastní nebezpečí! Jen pro zajímavost – žádný z níže uvedených filmů na ČSFD nepřekročil hranici 15 %.
1. Waterloo po česku (2002)
Vít Olmer (78) byl původně poměrně úspěšným a vyhledáváním hercem, ale záhy zběhl na druhou stranu kamery jako režisér. Angažoval se i coby spisovatel a scenárista. Jeho režisérská kariéra sice přinesla několik obstojných děl jako Bony a Klid (1987) či Jako jed (1985), ale zbytek jeho tvorby diváci zrovna kladně neohodnotili.
Mezi jeho vůbec nejhorší počiny patří Waterloo po česku v hlavních rolích s Jiřím Krampolem (82) a Evou Holubovou (61). Scénář je založený na Olmerových manželských povídkách původně napsaných pro časopis Playboy. V jejich zfilmované podobě je ovšem všechno špatně – od hereckých výkonů přes kameru a střih až po hudbu.
2. Playgirls (1995) a Playgirls II (1995)
Čirým utrpením jsou i další dva filmové počiny zmíněného režiséra, u kterých opět zajistil i scénář. Erotické komedie ovšem vycházejí z knižní předlohy spisovatele Vladimíra Párala (87).
Všechno se v nich točí kolem exkluzivního erotického salónu pro luxusní klientelu, takže nechybí odhalená těla a sexuální scény. Ty ovšem rozhodně nepůsobí dráždivě, ale spíš směšně, trapně a asexuálně. Podobnou úroveň mají i dialogy.
3. Jak ukrást Dagmaru (2001)
Komedii režiséra Jaroslava Soukupa (73), který má na svědomí například Discopříběh (1987), označila filmová kritička Mirka Spáčilová (63) za ukradený čas a přisoudila jí skóre 15 %. A to nikoho, kdo film viděl, asi nijak nepřekvapí.
Soukup v Dagmaře vychází ze svých předchozích filmů Byl jednou jeden polda I, II a III (1995, 1997, 1999). Jen místo majora Majsnera je v hlavní roli superagent Vašek Hruška v podání Jaroslava Sypala (61). To, co má ve snímku pravděpodobně představovat humor, je nevtipné, urážlivé a velmi trapné.
4. Když draka bolí hlava (2018)
Z novějších děl diváci moc neocenili pohádku v československé koprodukci od režiséra Dušana Rapoše (67). Nezachránila to ani skutečnost, že se v ní objevil božský Karel Gott (✝80) spolu se svou dcerou Charlotte Ellou (14). Pohádka sklidila vlnu kritiky a byla označená za propadák.
Bizarní je nejen to, že čeští herci v ní mluví slovensky a slovenští česky, ale i skutečnost, že děj je navýsost přeplácaný. Nechybí v něm totiž drak, skřítek Blivajz, hip hop, 100 let nemytý ptačí zub ani klokani.
5. Decibely lásky (2016)
Milovníci písní Michala Davida (60) si v této komedii přijdou na své, protože v ní zazní jedna za druhou, ale ostatní budou asi jen nechápavě zírat. Oficiálně je film Miloslava Halíka (65) příběhem tří generací, které prožívají své touhy, sny, naděje i zklamání, a přitom nepřestávají věřit na lásku, přátelství a lidské souznění.
Neoficiálně jde o nepovedený návrat Rudolfa Hrušínského nejmladšího (49) před kameru ve změti jednotlivých scén, v nichž divák jen marně hledá nějakou myšlenku, záměr či plnohodnotný děj.
6. Vánoční Kameňák (2015)
Ani Kameňáky natočené Zdeňkem Troškou (67) nelze považovat za kvalitní kinematografii. Nicméně už tak nějak patří k českému folklóru a některé vtipy vykouzlí úsměv na tváří. To se ovšem o pátém, vánočním pokračování od režiséra F. A. Brabce (65) říct nedá. Vulgarita a perverznost je vyšponovaná na maximum a pokusy o vtip jsou chabé.