Štědrovečerní večeře je největší trend! V době chaosu nás vrací k tradicím a chutím naší země

Nálepky jako „tradiční, babiččino, domácí“ už bohužel fungují poněkud vyprázdněně, protože jimi své produkty či pokrmy označuje kdekdo bez ohledu na to, jak moc tradiční, domácí či babiččiny reálně jsou. Včetně „tradičního trdelníku“, který s českou tradicí nemá společného zhola nic. Ačkoli vzhledem k tomu, že se v centrech našich historických měst opéká už pár desítek let, možná z něj brzy tradiční pokrm bude.

Minule jsme si museli na rovinu přiznat, že vánoční tradice smaženého kapra s bramborovým salátem není stará ani osmdesát let. Co tedy jídlo musí splňovat, aby se o něm mohlo mluvit jako o „tradičním“. A proč se z těch skutečně tradičních pokrmů stal trend?

Tradiční pokrm musí být prověřený časem, musí se těšit oblibě napříč generacemi (i když samozřejmě nic nemůže chutnat úplně všem) a musí být obecně vnímán jako jídlo spojené s naší kulturou a historií. Nemusí jít o stovky let, to by ani nebylo reálné, ale měla by tu být patrná kontinuální přítomnost v delším časovém úseku.

Řada pokrmů se proměňuje, což je naprosto přirozené, mění se suroviny, vyvíjejí se technologie. Hezky je to vidět třeba na vánočce, která je tu s námi už od středověku. Původně se pekla jen z jednoduchého těsta, do dnešní podoby plné másla, mandlí a rozinek musela dospět časem, ale stále je to „ta“ vánočka, která se dělala výhradně o svátcích.

I bramborový salát je tradiční, byť se v každé rodině připravuje jinak. Řada vánočních pokrmů má svou lokální tradici, třeba zelná polévka nebo vinná klobása. A také existují tradiční jídla pouze v rámci jedné rodiny či obce. Ty jsou obzvlášť ctěné a pozoruhodné, jde o rarity, jejichž udržování v tradičním módu si žádá skutečnou výdrž. Typické je to například pro vánoční cukroví, některé druhy jsou velmi lokální. A to je řeč pouze o tradičních pokrmech spojovaných s vánočními svátky. Těch „tradičních českých“ je celkem dlouhý seznam.

Typickou vlastností těch opravdu tradičních jídel je schopnost vyvolávat vzpomínky, probouzet emoce a libé pocity. Kotvit nás v globálním světě k naší domovině. Návrat ke kořenům a k tradicím hraje v současné gastronomii zásadní roli a do centra pozornosti se dostává každá regionální kuchyně. Důležitá je autenticita jednotlivých pokrmů a jejich kvalitní provedení.

Právě proto, že si dnes můžeme dát jídla ze všech koutů světa, tak se rádi vracíme k tradičním chutím své země. Přináší to klid a jistotu. Navíc jde o jídla z lokálních a většinou i sezonních surovin, což dělá z tradičních pokrmů trend na druhou. Ctění tradic tedy není návratem zpět, jde o projev respektu k práci našich předků a o jednu z možných cest, jak kráčet kupředu. V době plné chaosu, nejistoty a rychlých změn je to logická volba.

A ještě jeden trend Vánoce zahrnují: společné stolování. To, co dřív bývalo naprosto běžné, se v současnosti hodně vytrácí, rodiny se nescházejí u společného jídla zdaleka tak často. Ze snahy oživit zvyk společného stolování se stal sympatický a přirozený trend, který se o vánočních svátcích dostává ke slovu celkem přirozeně. Pokud máme s kým usednou ke štědrovečernímu stolu, máme štěstí. Važme si toho. A ctěme tradice, má to smysl.