Velikonoční koleda: Už žádné modřiny! Místo kraslic tetovačka. Jak se koleduje v roce 2026

První zásadní změnou oproti tradicím na Velikonoční pondělí je, jak se koledníci rozhodují, ke komu a kdy s pomlázkou vyrazit. V metropoli ani dalších větších obcích už se nechodí „na blind“ po sousedech. Lidé se domluví předem – a často i na přesný čas.

Koledovat tu chodí většinou jen menší kluci v doprovodu rodičů či starších sourozenců. „S rodiči z naší třídy máme whatsappovou skupinu, kde se zeptáme, zda by o to nějaká holčička měla zájem, abychom se synem přišli. Případně se domlouváme třeba po messengeru se sousedy. Ale moc takových, kteří by o to stáli, ani není. Většina lidí navíc odjíždí na svátky někam pryč. Berou to spíš jako prodloužený víkend a chtějí ho využít jako dovolenou,“ popisuje Anna, která bydlí na jednom z nových pražských sídlišť.

Samotnou pomlázku si novodobí městští kluci jen málokdy pletou sami. Buď ji tedy koupí v obchodě, anebo ji vyrobí pod dohledem zkušených lektorů na nějakém velikonočním jarmarku či jiné řemeslné akci. A do příštího roku zapomenou, jak se to vlastně dělá…

V řadě domácností se stále ještě barví vajíčka, ale spíš tak trochu z nostalgie nebo jako aktivita pro děti. Koledníci o ně dvakrát nestojí. „Když jsem byl loni se synem na pomlázce, tak někde dostal čokoládové vajíčko a tetovačku a jinde pokémon kartičky a byl naprosto spokojený,“ líčí svou zkušenost Martin.

Za „mrskačku“ se dnes místo kraslic často dávají právě sladkosti, různé samolepky nebo třeba malé pytlíčky s legovými kostičkami či drobnosti z čokoládových vajíček, které si pak koledníci, pokud chodí ve skupině, vyměňují.

A i samotné šlehání pomlázkou se v řadě rodin změnilo v symbolickou záležitost a už nejde o opravdové plácání upletenými větvičkami. „Syn v podstatě jen zamává pomlázkou do vzduchu nebo se jí jemně dotkne dotyčných holek a dam, řekne koledu a tím je odbyto,“ dodává Martin. Nějaké bití až do modřin a jelit, z něhož mají dodnes mnohé dospělé ženy trauma, je už snad ve většině domácností naprosto nepřípustné.

Stále častěji se také v Česku objevuje trend hledání vajíček od velikonočního zajíčka nebo obecněji pokladu, což má velkou tradici například v sousedním Německu nebo USA. Rodiče na zahradě nebo třeba v parku schovají čokoládové dobroty a děti je pak hledají. Někteří dospělí pak tento zvyk povýšili na „bojovku“, kdy pro potomky umístí do přírody lístečky s úkoly a sladká odměna přichází až po jejich splnění.

„Sice to není podle českých tradic, ale ty už v Praze dodržuje jen málokdo. Je to skvělá zábava pro děti a vlastně i pro dospělé a myslím si, že i způsob, jak hezky strávit dopoledne o Velikonočním pondělí. Děti pak přijdou vylítané a šťastné domů, kde si můžeme společně dát oběd,“ myslí si Anna. A při přípravě slavnostního jídla se lidé z metropole přece jen stále vracejí ke „starým pořádkům“. „Milujeme nádivku, ve které nesmí chybět nějaké jarní bylinky, nebo třeba králíka a ke kávě si pak rádi dáme beránka,“ dodává.