Žárlíte na partnera, sourozence nebo úspěch ostatních? Změňte to!

V tomto ohledu víc než kdy jindy platí, že všeho moc škodí. A jednou z nejhorších zlořádů je žárlivost. „Pokud se s ní nepracuje, může zamořit váš život. Našeptává, vytváří strachy, ničivé pocity, které vás mohou dovést k šílenství,“ varuje terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.

A tohle jsou čtyři nejčastější druhy žárlivosti a rady, jak se jí zbavit.

Každý jeho pohled na jinou ženu vás rozzuří, za každým jeho zpožděním vidíte místo ujetého autobusu tajnou schůzku s milenkou. On zas má pocit, že do práce chodíte až moc ráda a bude to nejspíš kvůli vašemu fešnému kolegovi.

Tahle žárlivost může mít kořeny třeba už v dětství, pokud vás například rodiče neustále s někým srovnávali. Vy v sobě máte nyní zakořeněný pocit, že nejste dost dobří, aby vás někdo opravdu miloval. Mohla se ale vyvinout i postupně. „Pokud vás třeba partner ponižoval nebo poukazoval na to, jak je ta či ona slečna krásná, ale vás nikdy nepochválil,“ popisuje Lucie Mucalová.

Rada: Musíte zapracovat na svém sebevědomí, musíte pochopit, jaká je vaše hodnota. Pokud to nezvládnete sami, vyhledejte odborníka. A najděte sílu se odpoutat od lidí, kteří vás takto zraňují.

Jsou to ty nepříjemné pocity závisti, když vašeho kolegu povýší, kdežto vám místo snů opět uniklo. Když kamarádka zhubne, ale vy máte zase o tři kila víc. Nebo když sousedka otěhotní, i když vy se o miminko snažíte už měsíce.

Navíc je to začarovaný kruh. Čím víc se vám nedaří, tím víc vás úspěchy ostatních deptají.

Rada: Nesnažte se všechny milovat, všem všechno přát. Určitá sobeckost je jednou ze základních lidských vlastností. Zkuste ale ty negativní emoce proměnit v palivo, které vás bude hnát dopředu. Inspirujte se úspěchy ostatních, zdravě se naštvěte a makejte na sobě.

Měli by se milovat, být si těmi nejbližšími. Jenže vaše děti na sebe žárlí, škorpí se, snaží se jeden druhého trumfnout. Do určité míry je to normální. Nemělo by to ale přerůst v neustálý pocit, že jednoho rodiče milují méně. To si totiž mohou děti odnést až do dospělosti, a trápit se pak pocity méněcennosti.

Rada: Nemávejte nad pocity svých dětí rukama, ale zamyslete se nad nimi. Proč na sebe tolik žárlí? Opravdu na tom nemůže něco být? „Děti často určité situace vnímají jinak než dospělí. To, co vám přijde jako nepodstatný detail, jim může připadat jako důležitá věc, je to pro ně skutečně nespravedlnost,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra pro zvyšování psychické odolnosti.

Nejčastěji jde o to, že děti musí pochopit, že spravedlivé neznamená vždy stejné. Že například spravedlnost není stejný počet dárků pod stromečkem, ale že pokud starší dítě třeba dostane mobil, druhé pak klidně může dostat místo toho tři menší dárky.

„Je potřeba dětem vysvětlit, že spravedlivé je, když se staráte o potřeby obou, ani jedno dítě nezanedbáváte, ale to, jak ty potřeby naplníte, nemusí být nutně stejné,“ radí Anita Michajluková.

Syn si našel slečnu, a vy máte najednou pocit, že jste na druhé koleji. Ani nevíte, jak, a už na tu neznámou dívku žárlíte, máte pocit, že vám vzala něco, na co vy máte výsostné právo.

Rada: Dopřejte si čas si na tuhle novou životní situaci zvyknout. A rozhodně pomáhá se zaměstnat, naplnit svůj život i něčím jiným než dětmi. A také si vzpomenout, jak jste to měli v době mládí vy. Také jste randili, ale na lásce k rodičům to přece nic nezměnilo!

A jak to máte vy? Také žárlíte? Na koho nebo na co nejvíc?