Článek
Zatím se pokoušíme stárnout tak, abychom pokud možno nebyli nemohoucí nebo abychom to alespoň oddálili co nejdál. Jde prý o to budovat svaly, posilovat mozek, cvičit, týrat se a dbát na sebe. Což znamená především budovat sílu, protože stáří se prý rovná žádná síla. Jenže co mám třeba dělat já, která jsem žádnou sílu neměla ani v patnácti? To jsem se zatím nedozvěděla. Asi jsem ztracená. Nebo musím hledat nějaké alternativní řešení.
Znám jednu úžasnou dámu. Je jí přes devadesát, pálí jí to lépe než mně, pořád někde běhá, zajímá se, dělá, co ji baví, a to vše s okouzlující energií. Dost pochybuju, že by si někdy cíleně budovala fyzickou sílu, myslím, že má spíš sílu ducha. A nejenom to. Tuhle jsem se jí zeptala, jak to dělá, že je v takové kondici, a ona se rozesmála:
„Řeknu ti tajemství. Musíš být úplně šílená. Prostě magor, rozumíš?“
„Ne. Jak to myslíš?“
„Celý život jsem o sobě slyšela, že jsem cvok, takzvaně normální lidi to používali jako nadávku, protože já nikdy nechtěla být perfektní. Moc jsem neuklízela, nevařila, vždycky jsem měla důležitější věci na práci, odjakživa mě bavili lidi, život, tlachání u kafe, tancování. Bavila mě i moje práce, jak víš, byla jsem tlumočnice. To ti je taková legrace!“
Kladla mi na srdce, ať se rozhodně nesnažím být normální, protože ona už ví, jak je to nebezpečné: všichni ti pečliví a ustaraní, ti, kteří mají své věci v pořádku, šli už dávno do kytek.
„Říkej, co si myslíš, bez obalu, kašli na to, aby ses někomu zalíbila, abys byla vhodná. Buď nevhodná. Copak je vhodný honit v devadesáti chlapy? A co myslíš, že dělám?“ Vzpomněla jsem si, kolikrát jsem ji potkala s různými gentlemany, jak své pány zásadně představovala. Nejvíc šik z nich byl gentleman Jarda.
A taky jsem si vzpomněla, jak mi kdysi Květa Fialová hrála v seriálu a jak byla jiná než všichni ostatní: jak byla nádherná, jak svítila svým světlem a jednou jsem na vlastní uši slyšela, jak řekla jisté herečce: „Ahoj, Andulko, ty dneska vypadáš naprosto příšerně, dělej s tím něco!“ Zatímco všichni ostatní jisté Andulce pochlebovali, Květa Fialová ji postavila do pozoru.
Když si člověk povídá s aktivními lidmi kolem devadesátky, skutečně zjistí, že nepřežili jen kvůli dobře vybudované svalovině, ale kvůli stavu své vnitřní bujaré a hlasitě jásající radosti. A neptejte se mě, proč se tomu nadává do šílenství. Spíš dovolte všem svým potlačovaným, bláznivě pravdivým, nepřiměřeně veselým pocitům propuknout naplno. Myslím, že je to ten nejlepší antiaging.
