Oheň, zapálené koště i trní v oknech! Jak se chránit před mocí čarodějnic?

Filipojakubská či Valpuržina noc, Beltain nebo prostě pálení čarodějnic. Poslední dubnová noc má víc názvů a váže se k ní mnoho lidových zvyků a pověr. Proč ale vůbec tato tradice vznikla a co mělo pálení ohňů lidem přinést?

O původu zvyku se spíš jen spekuluje a vychází se z toho, že se vyvinul z keltského svátku Beltain, kdy se slavil přechod z tmavé poloviny roku, tedy ze zimy, do světlé. Právě v tuto dobu se zapalovaly veliké ohně, které měly být symbolem a oslavou Slunce, zrození, nového startu přírody po zimě a očisty od všeho starého.

Kdy se první vatry objevily na našem území, to se přesně neví, ale už v půlce 19. století jsou dokladovány snahy tento – z pohledu církve – pohanský zvyk zakázat. Předpokládá se, že šlo o tradici převzatou z Německa, kde se tato noc jmenuje Valpuržina. U nás se jí říkává filipojakubská podle svátku dvou světců - Filipa a Jakuba. I když v současnosti si tyto svaté připomínáme jindy, označení se vžilo a noci, kdy se pálí čarodějnice, už zůstalo. Tento ohňový zvyk se mohl vyvinou také z tradičního vynášení Morany, tedy symbolu zimy, který se mnohde také spaloval.

Poslední dubnová noc patřila tajemným zlým silám: čarodějnice měly pořádat sabaty, při kterých posilovaly svou moc pitím všelijakých lektvarů a pojídáním pokrmů z žab, hadů a netopýrů. Měly se také natírat mastmi z tuku mladých hochů, které jim umožnily vzlétnout. Předpokládá se, že pocit letu v nich vyvolávaly halucinogeny z bylinek a dalších surovin.

Čarodějnice posílené sabatem mohly daleko účinněji uhranout dobytek, například snížit dojivost u krav, ale i seslat na lidi nemoci nebo neštěstí. A jedině ohně mohly lidi i hospodářství ochránit a očistit od jejich temných sil.

Čarodějnice létající na košťatech měly spolehlivě odehnat nejen zmíněné ohně na kopcích či pastvinách, ale lidé to zkoušeli i tím, že práskali bičem, stříleli do vzduchu nebo rozbíjeli hliněné hrnce. Do oken domů si dávali větvičky hlohu nebo šípku, bodláky anebo do špičky seříznuté proutky lípy - zkrátka vše pichlavé, co by mohlo odradit čarodějné síly od snahy proniknout tudy dovnitř.

Proti zlým čárům chránily stavení i chlévy také kříže upletené ze slámy nebo nakreslené na prahu křídou. Hospodářství se vykropilo svěcenou vodou a na práh se mohla položit i čerstvě posečená tráva – čarodějnice přes ni dokázaly vstoupit jedině tehdy, kdyby se jim podařilo spočíst všechna stébla.

Oheň, který má ochránit před čarodějnicemi a jejich mocí, byste měli živit výhradně dřevem. Jedině tak má schopnost odehnat nebezpečné síly a očistit vás od všeho zlého. Pokud přiložíte něco jiného, pak k sobě nebezpečí spíš přivoláváte. Oheň by měli zapalovat mladí lidé, protože jejich čistota ještě znásobí účinky plamenů. Ti, kdo potřebovali očistit, takovým ohněm i proskakovali. Popel se pak používal k rozsypání na pole – měl zajistit bohatou úrodu.

Samotný oheň nebyl jediná možnost, jak zlo odehnat. Zapalovala se proutěná košťata, která se házela do vzduchu, což mělo čarodějnice odradit od letu vaším směrem. I oharky z těchto košťat měly ochrannou moc, lidé je proto sbírali a nosili si je domů. Varováním pro čarodějnice mělo být i upalování jejich slaměných figurín – šlo zřejmě o připomínku čarodějnických procesů.