Na některá miminka po narození nikdo nečeká. Život v kufříku jim pomáhá uchovat první vzpomínky

Odložené miminko. Dvě slova, za kterými se skrývá příběh, o kterém častokrát nic nevíme. Neznáme důvody, strach ani bolest, které k tomuto rozhodnutí vedly. Na jeho konci nicméně zůstává dítě samo. Bez rodiny, která by mu jednou vyprávěla: „Takhle jsi přišel na svět.“

Každý rok se v České republice narodí až 500 dětí, které zůstávají po narození samy. Z porodnice odcházejí do ústavní péče nebo k přechodným pěstounům a jejich minulost se ztrácí v administrativních spisech. Právě proto vznikl projekt Život v kufříku, který dětem poskytuje cenné hmatatelné vzpomínky.

Každé miminko, o které se jeho biologická rodina nemůže nebo nechce postarat, dostává v porodnici svůj kufřík. Jeho součástí je první lahvička, dudlík, ručně pletená soupravička (od seniorů, kteří projektu pomáhají bez nároku na honorář), pletená dečka, prázdné fotoalbum a památníček „Moje cesta začíná“, který pomáhá uchovat informace o miminku.

Sestřičky do něj zapisují například to, jaké bylo v den jeho narození počasí, jak poprvé pilo nebo jak mu v porodnici říkaly. Nechybí ani první fotografie, náramek z porodnice nebo otisk nožičky či ručičky. Někdy se do kufříku dostane i vzkaz od zdravotníků, kteří byli u jeho příchodu na svět. Pěstouni nebo náhradní rodiče pak v plnění kufříku pokračují a tím děťátku uchovávají cenné informace. „Není to jen obyčejný kufřík. Je to první kapitola jejich života,“ vysvětluje zakladatelka projektu Martina Wojtylová Opava.

Psychologové dlouhodobě upozorňují, že znalost vlastního příběhu dětem pomáhá lépe zvládat dospívání, ale i hledání sebe sama. Kufřík se stává mostem mezi jejich minulostí a budoucností. Málokdo si umí představit, jak bolestné je poznání, že je matka odložila a nemají uchované žádné informace o svém příchodu na svět. Takové děti se mohou cítit nechtěné, opuštěné a jejich srdce je plné pochybností.

Projekt, který je ve světovém měřítku unikátní, získal v roce 2023 od Evropského parlamentu Cenu evropského občana. Nadační fond La Vida Loca, který za ním stojí, založila Martina Wojtylová Opava jako poděkování vesmíru poté, co její muž překonal rakovinu.

Obrovskou vděčnost, kterou cítila, tehdy chtěla vložit do smysluplné práce. Během těhotenství pak potkala zdravotní sestru z vinohradské nemocnice, Michaelu Chmelařovou, která nezištně a nad rámec svých povinností připravovala dětem odloženým v nemocnici vzpomínkové balíčky. A právě to ji inspirovalo k založení projektu, který se bez podpory neobejde.

Život v kufříku pomáhá už od roku 2015. Za prvních deset let jeho fungování bylo předáno více než 2 900 kufříků, a to prostřednictvím 72 porodnic, které jsou do projektu zapojené. Život v kufříku nicméně není systémově financován a jeho fungování tak závisí na podpoře dárců a partnerů. „Pokud chceme, aby mohly i další děti dostat svůj kufřík vzpomínek, potřebujeme pomoc veřejnosti,“ říká jeho zakladatelka. Každý kufřík stojí pár stovek, jeho hodnota pro odložené děti je ale nevyčíslitelná.

Dobrá rodina: Děti potřebují blízkost a bezpečí. Lidskou náruč žádný ústav nenahradí