Tři chyby, které se nebojte nechat udělat dospívající děti. Je to těžké, ale časem vám poděkují

Je naprosto přirozené, že se snažíte svým dětem připravit co nejlepší podmínky pro úspěch, chcete, aby měly dobré známky, kryjete jim bez ustání záda, řešíte a „žehlíte“ následky průšvihů a veškeré jejich trable a nepříjemnosti byste bez zaváhání vzali raději na svá vlastní bedra. Takové chování ale může dospět do fáze, kdy se budete všemožně pokoušet zabránit tomu, aby vůbec měly šanci nějakou chybu udělat.

Jak je známo, člověk se nejlépe učí právě prostřednictvím vlastních omylů a přešlapů. Pokud ale budete ratolesti před takovými zkušenostmi přehnaně chránit, upřete jim velmi cennou a užitečnou životní lekci. Neúspěch a nedorozumění jsou totiž nevyhnutelnou součástí života a právě v období dospívání byste měli dětem umožnit (i když vám to bude nejspíš rvát srdce i nervy), aby takové chvíle prožily na vlastní kůži, mohly se z nich poučit a zároveň díky nim osobnostně vyrůst.

Právě tak si totiž mohou postupně budovat odolnost a schopnost zvládat emočně náročné situace. Když jim možnost selhat neposkytnete, budou později v dospělosti na skutečné neúspěchy zcela nepřipravené. Zní to možná paradoxně, ale jedním z nejlepších způsobů, jak dítě připravit na úspěšný život, je dovolit mu někdy „nabít si pusu.“ Co je užitečné, aby si každý teenager zažil?

Dříve či později si váš teenager najde kamaráda, který vám jednoduše nebude ani trochu sympatický. Ať už si o něm ale myslíte cokoli, měli byste se zdržet striktních soudů, každé dítě by mělo mít možnost vybírat si přátele samo. Zakazovat mu, aby se s určitými vrstevníky stýkalo, pravděpodobně nebude fungovat.

Dost možná tím naopak ještě posílíte jeho touhu trávit s daným kamarádem čas a může se pak stát, že vám bude lhát. Jak takovou situaci řešit? Otevřenou komunikací. Ptejte se potomka například, co má na takovém kamarádovi rád. Možná ho tak přimějete, aby sám začal přemýšlet o tom, zda mu takové přátelství skutečně prospívá.

Dospívající se nenaučí zodpovědnosti, když je budete neustále tlačit do plnění jejich povinností a hlídat každý jejich krok. Přistihli jste se například, že synovi nebo dceři každý den připomínáte, aby si konečně udělali domácí úkoly? Nebo za nimi ráno běžíte až do školy se zapomenutým sešitem?

Krátkodobě tím dítěti sice pomůžete, z dlouhodobého hlediska ale spíše uškodíte. Naučí se totiž spoléhat na to, že mu někdo jiný bude připomínat, co má dělat, a při problému ho zachrání před následky. Mnohem více se poučí, když jednou svou nezodpovědností něco pokazí a zažije přirozené důsledky svého jednání.

Je jen málo věcí, které jsou pro rodiče těžší než sledovat, jak se jejich děti trápí, a právě proto se mnohdy všemi dostupnými prostředky snaží je před vším nepříjemným chránit.

Jenže některým emocím se v životě vyhnout nedá a každý se musí naučit zvládat například úzkost, trému, nejistotu, vztek, samotu, pocit křivdy nebo nespravedlnosti. Když dítě zažívá občas nepohodlí a cítí se nekomfortně, pomalu ale jistě zjišťuje, jak tyto pocity zvládat, posiluje tím vlastní sebedůvěru a dospívá v emocionálně zralejšího člověka.

Teorie typů ve výchově. Nenuťte dítě, aby se snažilo být někým jiným