Po narození zůstala bez mámy. Dnes Miss Plus Size pomáhá dětem s podobným osudem

„Nějaké fotografie z doby, kdy jsem byla miminko, mám. Osobních vzpomínek a předmětů z tohoto období mi ale mnoho nezůstalo,“ vypráví sedmadvacetiletá Žaneta Lillien Hubinková, která zůstala po narození bez mámy. Podobný příchod na svět u nás každý rok zažívá kolem pěti set miminek, kterým se snaží pomáhat projekt Život v kufříku. Díky němu nezůstanou opuštěné děti bez cenných, hmatatelných vzpomínek.

Život v kufříku funguje jedenáctým rokem – a Žaneta Lillien tak patří k dětem, které svůj kufřík neměly šanci dostat. Když ale na projekt narazila, rozhodla se, že s ním spojí síly. „Oslovilo mě, že někdo myslí na otázky, které si ty děti budou jednou pokládat. Až vyrostou, možná budou chtít vědět, kdo se o ně staral, co je uklidňovalo nebo jak vypadaly v prvních dnech života,“ vypráví Žaneta. Jejím životním posláním je práce s dětmi.

Žaneta je adoptovaná a začátek svého života strávila v kojeneckém ústavu. Její adoptivní rodiče s ní přitom vždy mluvili o všem otevřeně. „Moje maminka je psycholožka a vysvětlovala nám, že jsme dostali druhou šanci a že jsou rádi, že si nás vybrali. Také mi vyprávěla o mé biologické matce. Díky ní jsem měla alespoň nějakou představu o tom, jak můj život začínal, i když v něm zůstávala místa, která jsem si nemohla doplnit vlastními vzpomínkami ani vyprávěním,“ říká Žaneta, která má dnes kolem sebe velkou milující rodinu.

A také mladšího brášku, s nímž se pojí její nejsilnější vzpomínka z dětství: „Tu úplně první si asi vybavit nedokážu, nikdy ale nezapomenu na to, jak jsme šli do kojeneckého ústavu pro mého budoucího brášku.“

>>> První dny mohou rozhodnout o celém životě dítěte. Projekt s podporou Evy Pavlové pomáhá už v porodnici

Dnes pracuje jako volnočasová pedagožka a koordinátorka v Domě dětí a mládeže hlavního města Prahy, kde vede dětské kroužky, a to jak tvořivé, tak i ty taneční. „Pohyb je přirozenou součástí mého života. Od dětství jsem sportovala, závodně tančila a hrála florbal,“ vypráví.

V loňském roce si nicméně od tohoto světa odskočila a zúčastnila se soutěže Miss Plus Size 2025, kterou nakonec vyhrála. „Chtěla jsem všem ukázat, že krása má více podob a že velikost oblečení nevypovídá nic o tom, jak člověk žije,“ vysvětluje Žaneta s tím, že do kategorie plus size spadá i s konfekční velikostí 40–42, která je u nás více než běžná.

Vítěznou korunku ale doma nemá – dala ji totiž vydražit. „Získanou pozornost jsem chtěla využít i k pomoci druhým. Propojit výhru s podporou Života v kufříku mi dávalo smysl, protože jsem mohla upozornit na téma, které je pro mě osobní,“ vypráví žena, pro kterou není krása prioritou číslo jedna.

A co by si tahle holka s velkým srdcem přála mít v kufříku, kdyby ho mohla dostat? „Nejvíce bych ocenila fotografie a úplně obyčejné záznamy o tom, jaká jsem byla jako miminko. Chtěla bych poznat i tu část sebe, na kterou si nemohu vzpomenout. Pokud by se v něm dochovaly informace o okolnostech mého příchodu do ústavu, možná by mi pomohl porozumět otázkám jako: Proč se to stalo? Proč právě já?“ vypráví Žaneta s tím, že by možná nemusela hledat odpovědi a pátrat po svých biologických kořenech. „Kufřík by nejspíš nezodpověděl všechno, ale měla bych něco konkrétního, k čemu bych se mohla vracet.“

A jak si představuje Žaneta Lillien svou budoucnost? Neměla by v ní chybět spokojená rodina a také děti. „Nedokážu si bez nich představit svůj život. Chtěla bych jim vytvořit domov, ve kterém se budou cítit milované a v bezpečí.“

Její životní zkušenost se promítá také do způsobu, jakým přemýšlí o vzpomínkách. „Přála bych si, aby si lidé z mého příběhu odnesli, jak cenné mohou být zdánlivě obyčejné vzpomínky. Jedna fotografie, pár napsaných vět nebo schovaná drobnost mohou mít pro dítě obrovský význam. To, co dnes působí jako maličkost, už nemusíme mít šanci znovu zachytit.“

„Pěstounstvím si plním svůj dětský sen,“ říká žena, které rukama i srdcem prošlo jedenáct dětí