V 18 založil úspěšnou firmu Vasky, tragický požár ji málem zničil. „Ševcovinu mám v krvi,“ říká Václav Staněk

Václav Staněk, zakladatel obuvnické firmy Vasky, bývá označován jako novodobý Baťa. Sice mu to lichotí, ale snaží se to brát s nadsázkou a velkou pokorou: „Tomáš Baťa byl v mých očích největší český podnikatel. Hlavně proto, že přemýšlel v souvislostech: řešil nejen produkt, ale i lidi, vzdělávání nebo rozvoj celého města. Mladý kluk vybudoval z malého městečka město, od kterého se mohli učit i v zahraničí.“

Sám Václav Staněk založil Vasky, když mu bylo osmnáct, a letos, po deseti letech, prošla jeho firma obrovskou zkouškou: devastující požár zlínského skladu zničil 75 tisíc párů obuvi.

Václave, kdy ve vás uzrálo přesvědčení, že boty jsou váš život?

Nebyl to asi jeden filmový moment, kdy bych si to takhle řekl. Přicházelo to postupně: v osmnácti letech skončila kvůli cukrovce moje atletická kariéra a potřeboval jsem energii přesměrovat jinam. V té době už jsem Vasky budoval, a tak jsem v tom „jen“ pokračoval a měl na to více času.

Vyrostl jsem u Zlína a ševcovinu mám v krvi. Studoval ji můj táta i děda. Dnes můžu říct, že Vasky jsou můj životní projekt. Boty nemusí být celý můj život, ale už deset let tvoří jeho velmi podstatnou část.

Jak je na tom firma dnes, jak se vyrovnáváte s následky požáru?

Řekl bych, že jsme někde na půl cesty. Podařilo se nám obnovit většinu klíčových procesů, naše prodejny fungují a znovu naskladňujeme e-shop. Zároveň je potřeba otevřeně říct, že jsme přišli přibližně o sedm měsíců výroby a to během letošního roku nemáme šanci kompletně dohnat.

Museli jsme rychle zjednodušit sortiment a přibližně polovinu modelů dočasně vyřadit, abychom dokázali vyrábět rychleji. Navyšujeme kapacity u našich výroben v Česku a na Slovensku, postupně se vracíme k běžnému fungování. Ale bohužel, kapacity výroben v ČR nejsou nafukovací a narážíme na limity. Navenek už může firma působit stabilněji, ale uvnitř stále řešíme následky požáru každý den. Máme před sebou ještě velký boj.

Co jste o sobě, o svých lidech a o firmě díky této tragické události zjistil?

Že máme tým, který umí v krizi neuvěřitelně rychle přepnout od emocí k řešení. Už několik hodin po požáru jsme hledali náhradní logistiku, komunikovali se zákazníky a řešili, jak znovu spustit prodej.

A zjistili jsme, že Vasky nejsou jen firma. Jsou to lidé a komunita zákazníků, kteří se za nás v těžké chvíli postavili. Pouze malá část lidí objednávky zrušila. Ostatní byli ochotni počkat, kupovali poukazy a posílali nám zprávy podpory. Za to si našich zákazníků neuvěřitelně vážím.

Platí, že co vás nezabije, to vás posílí?

Ne automaticky. Některé věci vás mohou také vyčerpat nebo na dlouhou dobu zabrzdit. Síla nevzniká samotnou tragédií, ale tím, jak se k ní člověk postaví a jaké má kolem sebe lidi. Požár bych si nikdy nevybral a nebudu tvrdit, že je to cenná zkušenost. Ukázal nám ale, že se v krizové situaci dokážeme spojit, rychle rozhodovat a neztratit směr. Jestli nás to dlouhodobě posílí, budeme schopni říct až s odstupem času.

Jak jste se měnil jako člověk, podnikatel, stratég a šéf?

Na začátku jsem chtěl všechno udělat sám a co nejrychleji. Měl jsem obrovskou energii, ale zároveň poměrně malou trpělivost. To je při startu firmy někdy výhoda, protože příliš dlouho nepřemýšlíte, jestli něco jde. Prostě to zkusíte.

S růstem firmy jsem se musel učit, že dobrý šéf není ten, kdo rozhoduje o každém detailu. Musí umět určit směr, vybrat správné lidi a potom jim důvěřovat. Pořád se v tom posouvám. Dnes jsem klidnější, víc přemýšlím o důsledcích rozhodnutí a také si častěji připouštím, že někdo jiný může určitou věc udělat lépe než já.

Říká se o vás, že neváháte v podnikání jít proti proudu. Co přesně to znamená?

Asi být ochotný udělat rozhodnutí, kterému věříte, i když vám okolí říká, že nedává smysl. Vasky vlastně od začátku vznikly trochu proti proudu. Když se velká část výroby obuvi přesouvala do Asie, my jsme začali stavět značku na výrobě ve Zlíně.

Když se říkalo, že mladé lidi české řemeslo nezajímá, zjistili jsme, že zajímá, jen bylo potřeba ho předvést jiným způsobem. A když Botas končil, spousta lidí viděla značku, jejíž nejlepší období je za ní. My jsme viděli značku s historií a potenciálem pro novou generaci.

Podnikatelé často mluví o chybách jako o cenné zkušenosti…

Nejsem zastáncem toho, že se musí každá nepříjemná zkušenost romantizovat a proměňovat v motivační citát. Zároveň v životě moc věcí nelituji. Jsou ale věci, které člověka sice něco naučí, přesto bych byl raději, kdyby se nikdy nestaly.

U mě jsou to období, kdy jsem ignoroval vlastní tělo, které mi to vrátilo diabetem v 18 letech. Dříve jsem si myslel, že můžu sedět na více židlích. Právě to mě přivedlo k chybám, kterým jsem se mohl vyvarovat. Ale opět, kdybych si to nevyzkoušel, nejspíš bych si to neuvědomil.

Co pro sebe dneska děláte?

Diagnóza přišla v období, kdy jsem byl fyzicky i psychicky velmi vyčerpaný, a donutila mě přehodnotit, jak ke svému tělu přistupuji. Tehdy jsem měl maturitní ročník, byl jsem profesionální atlet a vedl jsem firmu. Bylo mi 18 let a neuvědomoval jsem si, že tělo i hlava mají nějaké omezení.

Dnes se snažím pravidelně sportovat a trávit volný čas i odpočinkem. Mnohem víc vnímám spánek, regeneraci a signály vlastního těla. S cukrovkou navíc nemůžete zdraví úplně odsunout na později. Pořád mám intenzivní období a ne vždycky se mi daří držet ideální režim, ale už nevěřím tomu, že odpočinek je ztracený čas. Je to součást výkonu.

Naučil jste se delegovat? Prý bylo těžké připustit, že potřebujete asistentku.

Určitě víc než dřív. Připustit si, že potřebuji asistentku, pro mě zpočátku znamenalo přiznat si, že všechno sám nezvládnu. Dnes to vnímám jako základní podmínku toho, aby člověk mohl energii věnovat věcem, ve kterých má pro firmu největší hodnotu.

Hraje v podnikání roli věk? Musel jste si autoritu a respekt „zasloužit“?

Na začátku věk roli určitě hrál. Když v osmnácti přijdete za zkušeným výrobcem nebo obchodním partnerem a začnete mu vysvětlovat, jak chcete změnit český obuvnický trh, je logické, že bude skeptický.

Autoritu si ale podle mě nejde vynutit věkem ani funkcí. Člověk si ji získává tím, že chodí připravený, plní, co slíbil, a dokáže převzít odpovědnost i ve chvíli, kdy se něco nepovede. Možná jsem musel některé věci dokazovat déle, na druhou stranu mi nízký věk dovoloval přemýšlet bez hranic a dělat rozhodnutí, do kterých by se zkušenější člověk už nepustil.

Jak se starší a zkušenější dívali na „mlaďocha“?

Někteří s nedůvěrou, jiní mi naopak velmi pomohli. V obuvnictví jsou lidé, kteří mají desítky let zkušeností, a já bych bez jejich znalostí nikdy nemohl Vasky vybudovat. Nechtěl jsem přijít s tím, že všechno staré je špatně a já jako mladý člověk vím všechno lépe. Mým úkolem bylo propojit jejich zkušenosti s tím, čemu jsem rozuměl já, což bylo online prostředí, značka a způsob komunikace směrem k mladému publiku.

Nyní jste investorem v pořadu Jáma lvová. Do čeho obecně rád investujete?

Nejblíž mám k věcem, kterým rozumím. Ke značkám, fyzickým produktům, retailu, e-commerce a české výrobě. Neinvestuji jen do nápadu. Potřebuji vidět člověka, který má k projektu silný vztah a je ochotný za něj převzít každodenní odpovědnost. Zajímá mě, jestli skutečně rozumí zákazníkovi, už dokázal něco prodat a je ochotný dělat i obyčejnou, neatraktivní práci, která tvoří většinu podnikání, a zda je odhodlaný do toho dát vše.

Nečekám, že bude mít všechny odpovědi. Hledám kombinaci zdravého sebevědomí a schopnosti přiznat si, že něco neví. Důležitá je pro mě také rychlost, s jakou se člověk učí a reaguje na realitu.

Co považujete za největší red flag u člověka, který chce začít podnikat?

Když mluví hlavně o tom, kolik peněz chce získat, ale neumí jednoduše vysvětlit, proč by měl zákazník jeho produkt potřebovat. Peníze samy o sobě špatný byznys nezachrání. Často pouze urychlí problém, který už v něm je. Dalším varovným signálem je, když za všechno mohou ostatní, ať už trh, zaměstnanci, dodavatelé, nebo zákazníci. Podnikatel nemusí mít všechno pod kontrolou, ale musí být ochotný převzít zodpovědnost.

Jak přežít první roky podnikání a neztratit peníze ani nervy? 8 tvrdých lekcí, které vás podrží