Hlavní obsah

Vaječníky nestárnou jen režisérce z Českých lvů. Stát by měl ženám pomoci skloubit práci a mateřství

Foto: Jacob Lund, Shutterstock.com

Foto: Jacob Lund, Shutterstock.com

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když přebírala režisérka Daria Kashcheeva na Českém lvu cenu za svůj film Electra, mluvila v děkovné řeči o tom, že ženy jsou nuceny se rozhodovat, zda být matkami, nebo se věnovat kariéře. A že to není fér. Režisér přenosu ji kvůli délce proslovu utnul - a strhla se mela. Měl na to právo, nebo se zachoval jako obstarožní strážce patriarchátu? Těžko říct, jedno je ale jasné. Tohle téma společností rezonuje a bylo by dobré ho řešit. Jak? Co by pomohlo?

Článek

„Je mi 37 let, moje vaječníky stárnou…“ oznámila publiku na udílení Českých lvů režisérka s tím, že teď se musí rozhodnout, zda být matkou, nebo se dál věnovat umělecké činnosti. Nebo zvládnout tyhle dvě směny naráz? „Budu moct dělat svoji práci stejně kvalitně, jako jsem to dělala doposud? Nebo budu muset jednu z těch směn obětovat? Mám obětovat to, že bych byla matka, nebo svou tvorbu? A proč si vůbec musím vybírat mezi mateřstvím a tvorbou jenom proto, že jsem se narodila s dělohou?“ stihla říct, než byla režisérem přenosu utnuta.

Ženy trápí slaďování

Není až tak podstatné, zda režisér byl, či nebyl v právu. Zásadní je, že tohle životní dilema rozhodně neřeší jen Daria Kashcheeva, a dokonce ho nelze omezit jen na ženy ze světa umění a kultury. „Ve skutečnosti se problém nedostatečné podpory slaďování péče a práce týká téměř všech rodin,“ potvrzuje výkonná ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová.

Ženy-matky pracovat chtějí, nebo do práce prostě musí – máme tu samoživitelky, vdovy, ale i ty, jejichž partneři nemají tak vysoký příjem, aby několik let dokázali živit sebe, domácnost, ženu a dítě. Ale aby bylo jasno – ať už musí, nebo jen chtějí – neměl by to být problém.

Jak skloubit práci a rodinu

Jenže praxe je taková, že kloubit práci a rodinu není snadné. Buď opravdu jedete na dvě směny, s dítětem v náručí odbavujete faktury, padáte vyčerpáním, nebo raději mateřství odložíte. I s tím rizikem, že pak už může být pozdě, protože vaječníky nestárnou jen Darii Kashcheevě, ale nám všem.

Je tristní, že v 21. století je pro řadu žen a rodin tohle téměř neřešitelný problém. Vždyť by z toho ve výsledku profitovala celá společnost. Finančně samostatné ženy sejmou z mužů alespoň část těžkého břímě jediného živitele rodiny a zároveň jim tím umožní trávit víc času se svými potomky. To je výhoda pro táty, mámy i děti. Lepší finanční situace rodin pomůže i ekonomice a bude se podílet i na vyřešení problému nebezpečně klesající porodnosti, která by už za pár let mohla způsobit pořádnou šlamastyku. Z těchto důvodů by v první linii tohoto boje měl být stát.

Foto: Dusan Petkovic, Shutterstock.com

Kdyby stát rodiny dostatečně finančně podporoval, kromě jiného by měli otcové víc času na dětiFoto: Dusan Petkovic, Shutterstock.com

Dětské skupiny

Aby mohly ženy-matky v klidu pracovat, musí je někdo v pracovní době zastoupit v péči o dítě. Jenže na babičky se spoléhat nedá, už jen proto, že se neustále zvyšuje odchodový věk do důchodu (mimochodem i to částečně souvisí s klesající porodností) a ve školkách je míst málo. A soukromé školky či chůvy? Ty stojí leckdy tolik, kolik žena vydělá. „Školek je kritický nedostatek. Každoročně odmítnou 40 000 dětí, z toho 25 000 těch, kterým by v době nástupu 1. září ještě nebyly tři roky,“ potvrzuje Johanna Nejedlová.

Určitou alternativou pro děti mladší tří let by měly být dětské skupiny, jenže těch je také málo. „Momentálně má ČR k dispozici asi 16 000 míst v dětských skupinách. Při porodnosti nad 100 000 dětí ročně v nich tak máme místo jen pro 5 % všech dětí ve věku do 3 let,“ upřesňuje. Zásadní navýšení kapacity mateřských školek, umožnění toho, aby je navštěvovaly už třeba i dvouleté děti, to je věc, na které by měl stát zapracovat v první řadě.

Firemní a jiné školky

Pomoct pracujícím matkám, potažmo rodinám, mohou ale velmi snadno i soukromé firmy. Flexibilní pracovní doba, zkrácené úvazky, možnost práce z domova - to všechno spoustě lidem situaci nesmírně ulehčí. „Některé soukromé firmy jdou příkladem a přesně tohle rodičům umožňují. Bylo by ale potřeba, aby taková praxe byla spíš standardem než výjimkou,“ vysvětluje odbornice. Smutná praxe je, že v mnoha firmách je sice home office či flexibilní pracovní doba umožněna, ale na ty, co toho využívají, je pohlíženo tak trochu skrz prsty. Minimálně třeba ve frontě na zvýšení platu většinou stojí na samém chvostu, protože oni už si svou odměnu přece vybrali.

A co profese, kde je pevně daná jak pracovní doba, tak i místo, kde je potřeba ji vykonávat? Prodavačce home office ani flexibilní pracovní doba nepomůže. „V takovém případě by bylo ideální snažit se posílit možnosti firemních školek nebo dětských skupin s otevírací dobou, které vyhovuje zaměstnancům a zaměstnankyním,“ zakončuje Johanna Nejedlová.

Načítám