„Já jsem nevěděla, že můžu.“ Ilona Svobodová o rozvodu, ztrátách, nové lásce i životě bez fňukání

Herečka Ilona Svobodová má záviděníhodnou energii, která je doslova nakažlivá. Nebojí se říkat nahlas i nepohodlné a nepopulární názory, nerada fňuká, když se jí nedaří, a i když zažila pády na dno, nikdy nepřestala žít. Radost jí dělá divadlo, nová láska i možnost cestovat a obklopovat se normálními lidmi, kteří se neberou zbytečně vážně.

Život se s ní nemazlil. A ona o svých pádech mluví, protože sdílení pomáhá. Natočila již druhou Třináctou komnatu: „První byla po úmrtí manžela a vystupuju v ní s dětmi, bylo to hodně těžké období. U druhé jsem nevěděla, zda ji točit, nechtěla jsem si stěžovat… Umřel mi přítel, do toho mě vykradli, umřela mi máma, měla jsem komplikovaný odchod z konzervatoře,“ vzpomíná. Tehdy dokonce šla i ke kartářce. „Jsem pragmatik, co si čte horoskopy.“

Co ji nabíjí? „Divadlo. Párkrát jsem šla k psychologovi, ale pro mě to není. Na divadle se vykřičím, vypláču a vysměju, nitru se uleví.“

Hrůz zažila za poslední roky dost, teď prý doufá, že to bude jenom hezčí. Kde bere sílu a odolnost? „Bude to pramenit v dětství. Neměla jsem sourozence, vychovali mě babička s dědečkem a musela jsem si všechno vydobýt sama. Prarodiče měli těžké životy, nikdy si ale nestěžovali, ani já nefňukala. A to mě formovalo dál,“ vypráví.

Ale s mámou se vztah nepovedl, nějak se míjely. Těžké pro ni bylo zjištění, jak na mámu vzpomínají „cizí“ lidé, kterým pomohla, byla skvělá primářka a doktorka. „Ona práci dala víc. Mě vychovávala babička…“

Babička ji učila starat se o domácnost, vařit, plést a šít. Když zemřela, zastoupila ji právě Ilona Svobodová. „Máma to nikdy nedělala, ona měla přece služby… Říkala mi, že to nemůžu srovnávat, byla jsem podle ní ‚jenom‘ herečka.“

Poznala několik vzácných mužů, které milovala, ale taky oplakala. Na lásku nezanevřela a rok a půl je opět šťastná. „Měla jsem i letmé vztahy, kdy chlapům nejdřív imponuje, že jste herečka a jste vidět, pak najednou začnou žárlit na totéž. V tomto posledním vztahu to nemám a jsem za to šťastná, není z branže, není z Prahy, paní Colombovou necháme spát,“ usmívá se.

Muži podle ní mají problém s tím, že je žena úspěšná: má pozici, finance a je samostatná. V ní samostatnost budoval dědeček, ale jak říká: „Když potkám někoho, koho si vážím, tak se umím stáhnout a být malá roztomilá holčička, chci být opečovaná.“

V seriálu i na divadle otvírá skrz své postavy zajímavá témata: stalking, domácí násilí, vztah matky a dcery. „Ráda dávám stárnoucím ženám naději, že to nemusí vzdát.“

„Ve hře Tři ženy hraju babičku, která prodala dům, chodí se skleničkou a stěhuje se za milencem do Itálie. Má komplikovaný vztah s dcerou, ale na konci se usmíří. To my jsme s mámou nezažily. Ve hře se vnučka babičky ptá, proč neodešla, když se něco v životě nepovedlo. Ona říká: ‚Já jsem nevěděla, že můžu.‘ To je věta přesně z mého života,“ říká. Zažila totiž i moment, kdy se poprvé rozváděla a rodina to nepřijala. „Protože to se přece nedělá a člověk to má vydržet.“

I Martina Formanová ví, jaké to je přijít o lásku, ale dát jí znovu šanci.