Co dělat, když dítě nechce jíst? Zachovejte klid! I jídlo je dovednost a dá se naučit

Správné stravování je základ pro pevné zdraví. Dětí, které mají s jídlem problémy, je ale čím dál víc. Své o tom ví ergoterapeutka a zakladatelka Školy papání Jitka Ludvíčková. Jak u dětí poruchy příjmu potravy vypadají a co s nimi, přiblížila v podcastu MUDrování s Danielou.

Jak Jitka Ludvíčková před lety zjistila, stravování dětí a problémy s ním jsou pro mnoho rodin mnohem větší téma, než by se mohlo zdát. Zdaleka nejde jen o občasné vrtochy nebo odmítání určitých druhů zeleniny, jako je brokolice nebo kapusta. Někdy se může tolerovaný jídelníček tak zúžit, že jde o zdraví.

„Neprospívání se pak samozřejmě odráží v únavě, na imunitě, ale i v mnoha dalších faktorech. Stejné problémy ale mohou být i u dětí, které trpí obezitou: mají úplně stejně úzký jídelníček, akorát sní více kaloricky denzitních potravin. Pořádně se nenasytí, ale zároveň zkonzumují za den obrovské množství kalorií,“ vysvětluje ergoterapeutka.

Problémy s příjmem potravy z útlého dětství se zdaleka nemusí překlápět do problémů s anorexií či bulimií v dospívání. Rodiče by ale na děti neměli tlačit a k jídlu je za každou cenu nutit. Známé „Dokud to nesníš, nesmíš od stolu!“ dokáže do budoucna napáchat velké škody.

„Nucení k jídlu nebo k dojídání je čím dál víc spojované se záchvatovitým přejídáním v dospělosti. Je to porucha příjmu potravy, která není chápána stejně jako anorexie nebo bulimie, ale je to obrovský problém. Děti, které musí dojídat, vlastně vypínají takovou tu vnitřní regulaci hladu a sytosti,“ dodává Jitka Ludvíčková.

Snaha dostat do dítěte všechny potřebné živiny a vybudovat u něj vztah ke zdravému stravování, může být běh na dlouhou trať. Podle odbornice je ale klíčové zbavit se psychického tlaku i stresu okolo jídla, nesrovnávat s vrstevníky a celkově „uklidnit situaci u stolu“.

Pokud je úzkost na obou stranách až příliš velká, přichází na řadu různé skupinové či individuální terapie. Ve Škole papání prý k věci přistupují kreativně - třeba i formou tvoření a her s potravinami. „Pokud dítě učíme jakoukoliv novou dovednost, skrze hru je to nejrychlejší. Není důvod, proč hru nevyužít právě i při budování vztahu s jídlem,“ vysvětluje ergoterapeutka. Praktické a odborné poznatky sama nedávno převedla i do knižní podoby v publikaci S jídlem se (ne)hraje.

Když opadne strach a odpor k daným potravinám, je načase přesunout se od hry opět k jídelnímu stolu a pracovat na dalších krocích. Jitka Ludvíčková se ale setkává i s tím, že děti vyžadují rozptýlení: u jídla je například udrží jen zapnutý tablet s pohádkou.

Jednou z možností je elektroniku natvrdo odebrat, někdy je ale třeba postupovat trpělivě a krok za krokem. „Pracujeme s tím, že dítě u jídla trochu otravujeme a odtahujeme jeho pozornost od tabletu zpátky na jídlo. Pracujeme i s tím, že ho stopujeme a podobně,“ dodává odbornice.