Skleněné děti vyrůstají ve stínu nemocných sourozenců. Ale i ony potřebují být jedničky!

Když bylo Lauře devět, narodil se její bratr Ondrášek s kombinací osmi srdečních vad. Laura se tak stala skleněným dítětem – tedy „průhledným“ sourozencem vážně nemocného. „Ve chvíli, kdy mají rodiče větší fokus na péči o nemocného sourozence, tak se ti ostatní vlastně stávají skleněnými dětmi,“ popisuje Tereza Robinson, maminka Ondráška a Laury a nejmladšího Vojty.

V organizaci Srdcem Robinson, kterou Tereza založila, pomáhají celým rodinám s vážně nemocnými dětmi. Před rokem díky nim také vznikl Den skleněných dětí, který připadá na 19. duben. Má připomínat, že tyto děti žijí pod velkou zátěží, která se s nimi může táhnout až do dospělosti.

„Ony jsou v uvozovkách méně viditelné, ale rodiče to nedělají záměrně. Je to těžké a věřím, že se snaží dělat, co mohou…,“ popisuje Tereza Robinson i svou zkušenost. „Vlastní selhání v tom, že nemůžete pomoct všem dětem v rodině, je pro vás jako pro mámu fakt náročné.“

„Já s oblibou říkám, že máma a táta nejsou terapeuti.“ Rodiče by proto měli skleněné děti pustit do péče i někomu jinému. „Ony potřebují pozornost, zájem, pocit bezpečí a potřebují vědět, že jsou pro nás taky těmi jedničkami,“ vysvětluje.

Duševní zdraví je důležité vždycky – a obzvlášť při dlouhodobé péči o člověka s jakoukoli chronickou diagnózou. „Co se týká vážně nemocných dětí a rodiny, tak je ve zdravotnictví určitě prostor pro větší psychickou péči,“ říká Tereza Robinson.

Zároveň si ale na české zdravotnictví nedá dopustit, protože díky němu tu její syn Ondra stále je, v obklopení rodiny a blízkých. „Bude navždy vážně nemocný, ale myslím, že se mu daří velmi dobře, že nás umí i hezky dětsky potrápit,“ popisuje Tereza Robinson.