Naše babičky přesně věděly, co kde pěstovat a jak zahradu vytěžit na maximum. Zahrady v minulém století

Zahrádkaření má v Čechách pevně vybudovanou tradici. Zatímco v dřívějších dobách šlo především o to zajistit si ovoce nebo zeleninu, časem se i do domácích zahrad stále více dostávaly okrasné rostliny. Velký rozkvět zahrad nastal za první republiky. Speciální roli měly zahrádkářské kolonie za socialismu. Lidé nemohli volně cestovat, zahrádky byly oblíbeným zdrojem relaxace, ale také čerstvé zeleniny a ovoce.

Naše babičky věděly, jak oddělit práci od zábavy, a tak i jejich zahrada mívala striktně oddělenou užitkovou část od okrasné. Zatímco předzahrádky přetékaly barevnými trvalkami a růžemi, zadní části zahrady vévodily okurky, papriky nebo třeba ovocný sad. Takové rozdělení mělo svůj důvod  – užitková část se daleko snadněji obhospodařuje, je-li oddělena od okrasné a naopak.

Pokud jste zrovna nebyli zámožným majitelem panství nebo zámku, užitková část zahrady hrála od dávných dob vždy prim. Pro mnohé majitele znamenala alespoň částečnou potravinovou soběstačnost a tak vše, co se vypěstovalo, se také sklidilo a zpracovalo. Zatímco přes léto byla hojnost úrody, babičky se již připravovaly na zimu, kdy budou ovoce a zelenina dostupné především v kompotech a zavařeninách. Nejčastěji se tedy pěstovaly druhy ovoce a zeleniny, které se daly dále uchovat na zimu. Mezi ně patřily brambory, okurky (nakládačky), cibule, česnek, zelí, paprika, řepa, rebarbora nebo dýně. Z ovoce pak nechyběly jahody, maliny, rybíz, angrešt a všechny druhy ovocných stromů, především pak pozdní jabloně, jejichž jablka jsou přirozeně chráněna voskovým obalem a při správném skladování vydrží celou zimu až do jara.

Mezi oblíbenou zeleninu k okamžité spotřebě patřila především rajčata, mrkev, petržel a košťálová zelenina používaná na tradiční nedělní vývar a další jídla.

Nesměly chybět ani bylinky jako kopr, libeček, rozmarýn nebo šalvěj. S bylinkami uměly babičky divy a vždy měly po ruce mátu a fenykl na zažívací potíže nebo heřmánek a meduňku na uklidnění. Kromě jejich sušení uměly také vařit zázračné lektvary v podobě sirupů. Osvědčené na nachlazení byly například tymiánový a mateřídouškový.

Téměř každá zahrada měla také ořešák, jehož plody zaručovaly přísun mnohých živin v zimních měsících a jeho koruna vítaný stín. Ořechy se také mohly nakládat do medu, díky čemuž se staly vyhledávanou pochoutkou nejednoho vnoučete.

Především trvalky byly neodmyslitelnou součástí nejen předzahrádek. Velmi oblíbené byly hlavně ty vysoké, které se hodí k řezu a mohly tak ozdobit dům nebo být využity jako dárek v podobě pestré kytice. Patří mezi ně pivoňky, plaménky, lupina, sléz nebo třeba kopretina. Často se v okrasné části zahrady nacházely také astry, jiřiny a jarní cibuloviny v podobě narcisů a tulipánů.

Okrasné kvetoucí keře jako šeříky, hortenzie nebo šípkové růže bývaly dříve součástí každé zahrady. Později bohužel ustoupily bezúdržbovějším dřevinám, jako jsou túje a buxus, a jejich košaté koruny se staly spíše přítěží než vyhledávaným místem poskytujícím stín. Také pro klasické růže, zejména ty čajové (velkokvěté), mívala nejedna babička slabé místo a jejich vůně je součástí mnohých vzpomínek na dětství.

Březen ve znamení příprav na sezonu: věnujte se záhonům, trávníku i skleníku